Treblinka, slovo jak z dětské říkanky

Richard Glazar

10. října 1942 vystoupil R. Glazar z transportního vlaku na rampě stanice Treblinka. Přežil onemocnění tyfem i povstání v srpnu 1943 – podařilo se mu s kamarádem uniknout, oba si vyměnili jména a polská policie je poslala na práci do Německa. Tam se stala neuvěřitelná věc: oba mladí muži žijí v zemi, z níž nacisté organizují „"konečné řešení židovské otázky"“, až do konce války. Už brzy po ní si R. Glazar napsal poznámky a zachytil vzpomínky na obě části svého válečného „"neživota"“. Jeho velmi konkrétní, neidelogizující vyprávění nemohlo po válce vyjít. V roce 1968 bylo znovu připraveno k vydání, ale nakonec autor stačil jen vzít jednu kopii rukopisu do svého exilu ve Švýcarsku. Richard Glazar byl jedním z nejdůležitějších svědků v poválečném „"treblinském"“ procesu v Düsseldorfu a jedním z nejdůležitějších pamětníků vystupujících ve filmu Šoa.