Novinky v nakladatelství Torst

Album 1958–1977 Bohdan Holomíček: Album 1958–1977

Nakladatelství Torst vydává jako svou 700. publikaci fotografickou knihu Bohdana Holomíčka Album 1958–1977, která přináší na 176 stranách 238 snímků z prvního dvacetiletí jeho tvorby. Jedná se o druhou z řady knih s jednotícím názvem Album, která mapuje jeho fotografické dílo. První z nich, Album Václav, vyšla v roce 2016 a zachycuje Václava Havla od roku 1974 až do smrti v kruhu nejbližších přátel, se spisovateli, divadelníky, s manželkou Olgou, ale i s českými a světovými politiky. Fotografie Bohdana Holomíčka jsou již po více než šedesát let intimní kronikou životů mnoha lidí, které potkal. Vyprávějí o tom, že každý člověk je jedinečný a že lidský život má smysl. Jeho snímky přinášejí do života lidí radost, touhu prožívat každý okamžik naplno, vidět krásu a inspiraci ve všední každodennosti. O tom svědčí i jeho strhující osobnost. Teoretička umění Hana Buddeus ho jednou oprávněně nazvala „apoštolem lásky“. Historička fotografie Anna Fárová ho charakterizovala jako „fotografa přátelských setkání, zachycujícího pozitivní situace, okamžiky milosti, záblesky lásky za magického přispění světla“. Historik fotografie Antonín Dufek napsal, že „jeho fotografie jsou často přirovnávány k deníku, ale jak čas běží, stále víc se ukazuje, že je to spíš památník a kronika. Památník vzniká v komunikaci s ostatními a slouží také jejich paměti. V Holomíčkově případě jde o autobiografii, která se však stává i generační výpovědí; jeho snímky jsou sice subjektivní, mají ale obecnou platnost a reflektují vzpomínky celé společnosti.“

V říši snů aneb Lyrika, epika a motyka Miroslava Ptáčka Miroslav Ptáček: V říši snů aneb Lyrika, epika a motyka Miroslava Ptáčka

Básnická kniha V říši snů aneb Lyrika, epika a motyka Miroslava Ptáčka (1956–1987) je poslední dosud nevydanou edicí významného literárního kritika a editora Jana Lopatky (1940–1993). Miroslav Ptáček byl zcela neznámý mladý severočeský básník bez jakéhokoli kontaktu s českou literární scénou či undergroundem. Patrně cestou autem na Hrádeček se s ním zcela náhodně seznámil Václav Havel na začátku roku 1979. Ten vyzval Jana Lopatku k uspořádání samizdatové edice Ptáčkových pozoruhodných básní, v lecčem připomínajících básně Egona Bondyho, jehož ovšem Ptáček neznal a nikdy nečetl. Jan Lopatka edici připravil v samizdatové Edici Expedice, ovšem téměř celý náklad byl zabaven a zničen, zachovaly se pouze dva strojopisné exempláře. Díky nim nyní vychází pozoruhodné Ptáčkovo básnické dílo poprvé tiskem, doplněno zevrubným edičním komentářem Jana Šulce, životopisným medailonem autora z pera Evy Hrubé a rozsáhlou obrazovou přílohou. Ptáčkovy básnické texty oslovily básníka Andreje Stankoviče a zejména hudebníka a zpěváka Filipa Topola, který části tří jeho básní, upravené a doplněné jeho bratrem Jáchymem do písňového textu Sbohem a řetěz, nazpíval. Tento text dosáhl velké popularity, aniž by většina posluchačů znala jeho původ a jméno Miroslava Ptáčka. Ptáčkovo básnické dílo patří k nepominutelným hodnotám české poezie sedmdesátých let. To, že dosud nevyšlo tiskem, byl velký literární dluh, který je nyní konečně splacen.

Každý krok je volba Věra Nováková: Každý krok je volba

Malířka, sochařka a ilustrátorka Věra Nováková (* 1928) v knize vypráví svůj životní příběh, který se odehrává na půdorysu zásadních historických zvratů 20. a části 21. století. Začíná prvorepublikovou rodinnou idylou, pokračuje přes válečné roky až k přijetí na AVU, odkud byla v roce 1949 na základě politického rozhodnutí studentské prověrkové komise vyloučena. Se svým mužem, malířem Pavlem Brázdou, zůstala prakticky až do roku 1989 bez možnosti vystavit či s veřejností konfrontovat svoje práce. „Malovala jsem, co jsem žila,“ říká v jednom z rozhovorů – a dokumentuje to nejen na svých „klíčových“ obrazech Tak končí sláva světa a Po konci, ale i třeba na své cestě ke křesťanství. Páteří vyprávění dnes pětadevadesátileté umělkyně jsou zveřejněné i dosud nepublikované texty včetně mnoha archivních dokumentů, zápisky z deníků a záznamy osobních rozhovorů, které jsou doplněné fotografiemi a reprodukcemi jejích výtvarných děl. Název odkazuje k Nietzscheho provazochodci, který se stal jedním z inspiračních motivů tvorby Věry Novákové. Knihu uspořádala a k vydání připravila Marie Kratochvílová.

Poslední průvodce Prahou Josef Jedlička – Ivan Diviš: Poslední průvodce Prahou

Dva spisovatelé, kteří významně ovlivnili českou literaturu od šedesátých do devadesátých let 20. století, básník Ivan Diviš a prozaik a esejista Josef Jedlička, se v roce 1969 ocitli v exilu v Mnichově. Byla to pro ně pro oba situace velmi tíživá. Byli přesvědčení, že svou vlast již nikdy nespatří. Jako záchranný pás si zvolili tvorbu společné knihy, již nazvali Poslední průvodce Prahou. Psali ji pro nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v kanadském Torontu. Šlo o jakýsi slovník, do nějž se pokusili v jednotlivých heslech zachytit vše, co si zapamatovali ze života v Praze svého dětství a mládí. Šlo o sebemenší detaily: názvy ulic, firem, obchodů, sportovců, restaurací, parků, zvyků, reklam, prostě všeho, co jim z raných let života uvízlo v paměti. A protože oba byli velcí spisovatelé, vzniklo literární dílo jedinečné. Nakonec kniha v exilu nevyšla. Před svou smrtí její rukopis Ludmila Divišová svěřila nakladatelství Torst k vydání. Edičně ho připravila Klára Soukupová, která svazek opatřila i cenným komentářem a doslovem. Kniha vychází doplněna souborem kreseb Jindřicha Janíčka vytvořených podle dobových fotografií. Jde o poutavé, čtivé a historicky i čtenářsky velmi cenné dílo, o jedinečnou pragensii velké literární ceny.

Jiný řeky Jan Roth: Jiný řeky

Kniha básní Jana Rotha (* 1961), profesora neurologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, přináší básně ze dvou sbírek: Sedm týdnů v blázinci a Jiný řeky. Autor začal své básně psát během hospitalizace v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech a jedinečným způsobem v nich spojuje svědectví o situaci pacienta a o vztazích mezi hospitalizovanými se svou odbornou akribií. Nevyhýbá se vtipu, nadsázce a sarkasmu, řada básní má ovšem vyznění velmi vážné. Druhá sbírka ukazuje Jana Rotha jako vyzrálého básníka velkého etického důrazu, jehož texty odkazují k hluboce prožité poetice amerického básníka Robinsona Jefferse. Kniha je uvozena předmluvou Jáchyma Topola a uzavírají ji rozhovor Petra Placáka s autorem.

Knihy básní Vladimíra Čerepková: Knihy básní

První souborné vydání básnických sbírek autorky (1946–2013; od roku 1969 žila ve Francii), jež si sama uspořádala a připravila k vydání. Shrnuje básnické sbírky Ryba k rybě mluví (1969), Ztráta řeči (1973), Extra Dry Silence (1988), Bez názvu (1991), Tělesná schránka (z let 1992–96) a Zimní derviš (2008). Poetika Vladimíry Čerepkové, ve svých počátcích ovlivněná Allenem Ginsbergem a Janem Zábranou, se vyvinula ve zcela osobitý básnický hlas, pro nějž bychom v novodobé české poezii jen stěží hledali obdobu. Přes drásavé litanické básně plné konkrétních reálií, vypovídající o exilu jako novodobém lidském údělu (ve sbírce Ztráta řeči), došla Čerepková k jakémusi až téměř odhmotněnému básnickému minimalismu (ve sbírkách Bez názvu a Tělesná schránka). Soustředěné verše sbírky Zimní derviš, plné osobní naléhavosti, zachycují většinou přírodní rámec, skrze nějž je nahlížen lidský osud, uplývání času a míjení všeho uchopitelného. Poslední sbírka Vladimíry Čerepkové odkazuje ve svých nejlepších básních k výrazové úspornosti staré čínské či korejské poezie.

Povídky Jan Zábrana: Povídky

Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931–1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze a významného prozaika let padesátých, kdy povídky vznikly. Hrdiny Zábranových povídek jsou většinou mladí lidé, pracující na počátku padesátých let v dělnických profesích či pohybující se na okraji společnosti. Povídky jsou dokonale vystavěné a mají strhující tah. Klíčový je též jejich jazyk, v jehož užívání byl Jan Zábrana suverénním mistrem. K vydání připravila Marie Zábranová, ediční poznámku napsal Jan Šulc.

Básně Jan Zábrana: Básně

Tři básnické sbírky psané od přelomu let 1953/1954 a poprvé vydané v šedesátých letech – Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (původně Lynč, 1968) – představují v souborném vydání Jana Zábranu (1931–1984) jako jednoho z nejvýraznějších poválečných českých básníků. Vydání přináší definitivní text sbírek, autorem oproti prvním vydáním upravený a v případě sbírky Stránky z deníku i výrazně rozšířený. K vydání připravil a ediční poznámku napsal Jiří Trávníček.

Nápěvy Jan Zábrana: Nápěvy

Kniha přináší soubor poezie Jana Zábrany (1931–1984) napsané do roku 1954, kdy začal pracovat jako překladatel. Jde o velmi rozsáhlé básnické dílo, obsahující vedle mnoha jednotlivých básní i tři ucelené básnické sbírky (Lyrický deník, Nápěvy a Únor 1954. Cyklus) a představující Jana Zábranu jednak jako výjimečného lyrika, jednak jako autora kolářovsky etických básní společenských, reagujících na tragický společensko-politický vývoj u nás na přelomu 40. a 50. let. Kniha je doplněna zevrubnou ediční poznámkou Jana Šulce.

Dílo Josef Lederer: Dílo

Svazek představuje v úplnosti básnické a v širokém výběru satirické, překladatelské, esejistické a publicistické dílo významného českého básníka 20. století a literárního historika-anglisty Josefa Lederera (1917 v Praze -1985 v Delftu), přítele Jiřího Ortena, žijícího od roku 1939 v Londýně. Kniha obsahuje všechny Ledererovy básně, výbor z jeho satirických veršů a básnických překladů, odborné studie o anglické literatuře, výbor z rozhlasové a časopisecké publicistiky, deníky a dopisy. Součástí svazku jsou též texty o Josefu Ledererovi, doslov Josefa Hrdličky, životopisný přehled, úplná Ledererova bibliografie, jmenný rejstřík a zevrubná ediční poznámka. Svazek edičně připravili Barbora Chybová a Josef Hrdlička.

Skála se sesouvá do bořeliska (Výbor z korespondence 1969–1989) Ivan Diviš – Rio Preisner: Skála se sesouvá do bořeliska (Výbor z korespondence 1969–1989)

Básník a esejista Ivan Diviš a básník, literární vědec-germanista, filosof, esejista a překladatel Rio Preisner se stali přáteli v exilu v letech 1969–1989. Diviš žil v Německu, Preisner ve Spojených státech. Jejich vztah byl vřelý a vzájemně obdivný. Diviš ctil Preisnerovu vzdělanost a odbornou erudici, Preisner obdivoval Divišovu básnickou eruptivnost. Oba dva byli k sobě puzeni, ač jejich myšlenky byly často protikladné. Polemizovali spolu, přeli se. Rozhodli se psát si dlouhé dopisy, o nichž věděli, že často nemají jen charakter osobní, ale že je píší jako dílo literární. Nejen pro danou chvíli, ale „pro věčnost“. Po roce 1989 oba dva usilovali o knižní vydání této své korespondence v nakladatelství Torst. Výborem z ní vznikl svazek mimořádného rozsahu a literární a historické ceny. Zatímco Divišovy dopisy nesou všechny rysy jeho básnického bouřliváctví, Preisnerovy listy jsou plnohodnotnou esejistikou, pojednávající témata historická, teologická, literární, filosofická a politologická. Knihu edičně připravil a předmluvu a ediční poznámku k ní napsal Jan Rubeš. Svazek vychází doplněn rozsáhlým jmenným rejstříkem.

O lidech a knihách Jan Šulc: O lidech a knihách

Nakladatelský redaktor a editor Jan Šulc (1965) napsal za posledních třicet čtyři let více než dvě stovky vzpomínkových, popularizačních a polemických textů o české literatuře, vedl rozhovory s českými spisovateli a proslovil řadu přednášek. Z těchto textů vychází nyní výbor, jehož cílem je popularizovat literaturu, četbu a české literární osobnosti mezi nejširšími vrstvami čtenářů. Kniha je rozdělena do šesti oddílů: Vzpomínky (mj. Juliš, Žilina, Kosík, Preisner, Vaculík, Med, Kabíček, Fischerová, Topol, Havel, Kovářík, Lopatka, Cieslar), Sloupky (čtyřicet tři sloupků psaných zejména pro časopis Host), Varia (předmluvy, doslovy, přednášky a jiné texty o českých spisovatelích od Karla Poláčka a Jaroslava Foglara přes Zbyňka Havlíčka a Jana Zábranu po autory mladších generací), Články (mj. o bulvarizaci, editorství, české knižní kultuře a současné české poezii), Otázky (rozhovory s jedenácti literárními osobnostmi, mj. Bohuslavou Bradbrookovou, Zinou Trochovou, Editou Štěříkovou, Markem Staškem a Vilémem Vránkem) a Odpovědi (několik vlastních rozhovorů). Kniha je doplněna rozsáhlým jmenným rejstříkem a padesáti devíti černobílými fotografiemi. Jejím smyslem je zachytit svědectví o významných osobnostech novodobé české literatury a podnítit její četbu zejména mezi mladšími čtenáři. Může se stát i svého druhu příručkou pro knihovníky, organizátory literárních festivalů či učitele české literatury.

Neviditelný člověk (Eseje a portréty) Pavel Hoza: Neviditelný člověk (Eseje a portréty)

Kniha Neviditelný člověk představuje Pavla Hozu po jeho knize historické (Slověnice. Dějinný příběh malé obce na Podblanicku) a prozaické (Uloupená duše) tentokrát jako esejistu, který jde v těch nejlepších stopách české literární esejistiky dvacátého století. Své eseje psal mnoho měsíců pro rozhlasovou stanici Vltava. Témata jeho esejů jsou vždy konkrétní, ale směřují k obecnému. Jsou to – česká krajina, historie a současnost, etická dilemata, rychlost dnešní doby, lidská odpovědnost. Pro Hozu je důležitý jazyk, kterým své eseje píše – esej je pro něj maximálně vycizelovaným slovesným útvarem. Eseje ve svazku doplňují portréty českých básníků, kteří jsou Hozovi autorsky i lidsky blízcí a kteří jsou spjati s literární Cenou Františka Hrubína. Pavel Hoza žije v Benešově kde pracuje jako profesor české literatury na místním gymnáziu a působí jako kulturní organizátor.

Rytíři, draci a poutníci Břetislav Štorm: Rytíři, draci a poutníci

Břetislav Štorm (1907–1960) byl znám jako vynikající grafik, kreslíř, heraldik, architekt a znalec architektury, kulturní publicista a specialista na ochranu kulturních památek a péči o ně. Patřil k duchovně založeným autorům se zájmem o středověk, heraldiku a kulturní tradici. V celém svém životním působení byl ztělesnitelem řádu, klidu a rozvážného předávání kulturních hodnot z generace na generaci. Neprávem opomíjenou součástí jeho díla bylo jeho dílo beletristické, dosud z části skryté, z části roztroušené po drobných publikacích a časopisech doby předválečné, válečné a těsně poválečné. Jeho prózy Smrt rytíře Růže, Vladařství Růže, Soví hrad, Dobrý drak, Dobrý rytíř, Stará kapitula, Strašidla, Knížka o životě rytířském, Poutník a další tvoří celek mimořádné literární hodnoty. Přítomná kniha přináší jejich souborné vydání, doplněné stejně rozsáhlým souborem Štormových prací odborných (Liturgické umění, Úvod do heraldiky a další). Vybral, uspořádal a ediční poznámku napsal Jan Šulc.

Jitka Válová: „Byly jsme dvě hovna ve vysoký trávě.“ Marcela Pecháčková: Jitka Válová: „Byly jsme dvě hovna ve vysoký trávě.“

Malířky Květa a Jitka Válovy vyrostly a zemřely doma v Kladně. Když jim byly čtyři roky, zemřel jim tatínek a s maminkou a dvěma staršími sestrami se ocitly v opravdové nouzi, která trvala desítky let. K tomu přišla válka a byly totálně nasazeny v Poldi Kladno. Od útlého věku kreslily a snily o malování. Podařilo se jim vystudovat UMPRUM, ale jejich výtvarné pojetí a politický postoj režim nepřijal, zůstaly v ústraní. Zlom nastal až po výstavě v roce 1983, kdy se o jejich existenci a mimořádném talentu dozvěděla veřejnost. Hovory s Jitkou Válovou vedla novinářka Marcela Pecháčková v roce 2009. O Jitce si povídala také s její přítelkyní Adrienou Šimotovou a s několika dalšími osobnostmi včetně Majky Vydrové, Jitčiny asistentky po Květině smrti. Původním záměrem byla kniha rozhovorů. Když Jitka dala autorce k dispozici svůj neuspořádaný archiv s deníky, dopisy, skicami a básněmi, práce na textu na dlouhých dvanáct let zamrzla. Teprve letošní 100. výročí narození dvojčat Válových se stalo impulzem k dokončení knihy. Publikace nabízí velké množství dosud nezveřejněných fotografií a snaží se zachytit tuto jedinečnou umělkyni co nejautentičtěji včetně jejího syrového vyjadřování. Jitka vedla velmi prostý život, často na hraně zoufalství, ale i tak zůstala do posledního dechu veselá. Taková je i tato kniha.

Sebrané spisy V. („Bel“letrie) Ladislav Klíma: Sebrané spisy V. („Bel“letrie)

V šestisvazkových Sebraných spisech Ladislava Klímy vyšly dosud čtyři svazky: I. Mea (texty o sobě samém), II. Hominibus (korespondence), III. Svět atd. (filosofické knihy a publicistika) a IV. Velký roman (nejrozsáhlejší Klímovo beletristické dílo). Editorkou Klímových Sebraných spisů je francouzská editorka a překladatelka Erika Abrams, nositelka čestného doktorátu Univerzity Karlovy. Svazek V. („Bel“letrie) je nejrozsáhlejším svazkem Klímových Sebraných spisů. Obsahuje všechny Klímovy prozaické práce s výjimkou Velkého romanu. Editorka důsledně pracuje se všemi dochovanými Klímovými rukopisy a přináší čtenářům textově dokonalou diplomatickou edici, doprovozenou zevrubnou ediční poznámkou a nezbytnými vysvětlujícími komentáři – jako u všech čtyř předchozích svazků Klímových Sebraných spisů. Ladislav Klíma byl jeden z nejoriginálnějších českých filosofů a beletristů, jeho dílo ovlivnilo řadu oborů české umělecké tvorby (literaturu, film, divadlo, hudbu) a je dodnes velmi živé a podnětné. Přitom jsou to teprve Klímovy Sebrané spisy v edici Eriky Abrams, které poprvé přinášejí Klímovo dílo v úplnosti, textově spolehlivě a v řazení, jež odpovídá logice a šíři Klímovy tvorby.

Soupravy (Psané obrazy) Petr Nikl: Soupravy (Psané obrazy)

Výtvarník Petr Nikl vedle svého talentu výtvarného má i mimořádný dar literární. Jeho knihy vždy kombinují stránku literární a výtvarnou. Nejinak je tomu i v knize Soupravy, v níž stránka literární poprvé zcela převažuje. Právem je ji možno považovat za první autorovu knihu čistě prozaickou, v níž je výtvarná složka jen doprovodem. Jde o „psané obrazy“ z prostředků městské hromadné dopravy. Autor z všednodennosti vytěžil maximum. Je skvělý pozorovatel, vidí a slyší tam, kde většina lidí jen unaveně cestuje. Jeho momentky mají sílu malých básní v próze, působivých miniatur. Jeho psaní má velkou básnickou sílu, přesnost a estetickou působivost. Učí nás nově vidět a slyšet. Petr Nikl (* 1960) je český malíř, hudebník, fotograf a divadelník. Byl členem umělecké skupiny Tvrdohlaví. V roce 1995 mu byla udělena Cena Jindřicha Chalupeckého. Zpočátku se věnoval spíše malbě, grafice a kresbě. Vydává autorské knihy pohádek, věnuje se též výtvarným a divadelním performancím.

Na Betáni Milena Slavická: Na Betáni

Čtvrtá prozaická kniha historičky umění Mileny Slavické navazuje na její první dvě knížky (Povídky jamrtálské a Hagibor) a tvoří s nimi trilogii. Jde o knihy vzájemně propojené, které mají téměř stejné literární hrdiny (ve smyslu jejich základního charakteru) a hlavní postavy mají stejná jména. Všechny tři knihy vypovídají o přibližně stejné době. A všechny tři jsou neseny „lokální imaginací“, každá z nich je inspirována určitým místem. Slavická je zkušená, precizní vypravěčka, její styl je vyzrálý, přesný a sytý. Podobně jako u prvních dvou knih, i součástí knihy Na Betáni jsou autorčiny fotografie. Milena Slavická (* 1949) byla v letech 1990 až 1996 šéfredaktorkou časopisu Výtvarné umění. Působila jako kurátorka výstav současného českého a zahraničního umění a jako editorka a vydavatelka knih, katalogů a sborníků. Od roku 1999 do roku 2015 přednášela na Akademii výtvarných umění v Praze. Je autorkou knih UB 12 a Flug-Entfernung-Verschwinden. Konzeptuelle Moskauer Kunst. Nakladatelství Torst jí vydalo knihy povídek Povídky jamrtálské, Hagibor a Ona.

Věřil jsem v budoucnost Karel Hrubý: Věřil jsem v budoucnost

Závažná kniha memoárů významného sociálnědemokratického politika, exilového pracovníka a českého historika. Svazek vznikl na základě otázek kladených historikem Petrem Zídkem, které autor posléze z textu vypustil a vznikl tak souvislý vzpomínkový text. Kniha líčí podrobně čtyří období – autorovo dětství a mládí za první republiky, neobyčejně složitá léta válečná, těžký žalář v komunistickém vězení 50. let a posléze autorův život a působení ve švýcarském exilu. Autor patřil k přátelům a spolupracovníkům Pavla Tigrida, byl významnou osobností novodobých českých dějin. Jeho historická práce – v knize zachycená v bibliografickém soupisu – je důležitou součástí obrazu novodobé české společnosti. Svazek je doplněn fotografickou přílohou.

Havran Jan Zábrana: Havran

V rámci sedmisvazkového souborného vydání díla básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) vychází po svazcích Nápěvy a Básně třetí rozsáhlý svazek jeho poezie, jímž se vydávání Zábranových básní uzavírá. Obsáhlá kniha shrnuje dosud netištěné Zábranovy básně z let 1954 až 1970, rukopisnou sbírku Jeviště jednoho jara, dosud jako celek nevydaný cyklus osmi monotónních básní, nedokončenou sbírku Zeď vzpomínek, verše se sešitů Disiecta membra a zápisníků z nemocnic z roku 1984, torzo monumentální básnické skladby Havran a jednotlivé dosud netištěné básně ze samého sklonku Zábranova života. Závěr svazku tvoří řada dosud zcela neznámých básní z let 1946 až 1951, které doplňují knihu Nápěvy. Svazek je opatřen zevrubnou ediční poznámkou.

„Děj se co děj, nemáte se čeho bát“ Dana Němcová: „Děj se co děj, nemáte se čeho bát“

Psycholožka Dana Němcová (* 1934) patří k významným osobnostem poválečné české společnosti. Svými myšlenkami, postoji a charakterem ovlivnila velké množství významných osobností – jako přední představitelka českého disentu let sedmdesátých a osmdesátých a členka Výboru na obranu nespravedivě stíhaných, po roce 1989 pak jako poslankyně a charitativní pracovnice, věnující se pomoci druhým zejména ve Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové. Během posledních třiceti let poskytla řadu rozhovorů, včetně vzpomínek rozhlasových. Její memoáry jsou cennou součástí české národní paměti. Kniha vychází z dochovaných rozhovorů, výpovědi z nich pečlivě spojuje a vytváří z nich tak souvislé svědectví o ní i o více než šedesáti letech českého kulturního, společenského a veřejného života. Cennou součástí knihy je její bohatý fotografický doprovod. Editorem textu svazku, vycházejícího v koedici s Ústavem pro studium totalitních režimů, je Jan Horník.

Slovenské století Pavel Kosatík: Slovenské století

Pavel Kosatík je autor, který se snaží psát i o obtížných historických tématech způsobem srozumitelným a podnětným pro všechny přemýšlivé čtenáře. Bez orientace v dějinách podle něj není možné orientovat se v současnosti. „Klíčem“ k historii jsou mu většinou rozporuplné osobnosti, prostřednictvím jejichž osudů rozkrývá kontexty doby. Odmítá popisný a z odstupu toliko hodnotící přístup k dějinám. Snaží se vždy dostat čtenáře do situace, kdy bude se „svým“ hrdinou nucen zvažovat, jak by se na jeho místě zachoval sám. Knihou Slovenské století vystupuje ze svého dosud převažujícího soustředění na dějiny české. Sleduje vývojový oblouk, jaký slovenská společnost opsala v letech 1918–1998, a dochází k závěru, že Slováci svůj historický čas nepromarnili. Začínali z mnohem horší startovní pozice než Češi, jejich veřejný a politický život nejenže neměl strukturu, ale téměř neexistoval. Na konci 20. století se však tato nedlouho předtím téměř neexistující společnost dokázala sjednotit a zbavila moci nedemokrata s diktátorskými ambicemi. Slovenské století je knihou i o společných česko-slovenských dějinách. Český čtenář v ní najde odpovědi na otázky, jaké síly utvářely konkrétní podoby česko-slovenského soužití i jaká je česká odpovědnost za to, že společný život v jednom státě skončil neporozuměním.

Deníky Josef Koudelka: Deníky

Kniha přináší výběr textů z 68 deníků, které si fotograf Josef Koudelka (* 1938) vedl v průběhu posledních 51 let. Doplněn je přetisky dvojstránek rukopisů deníků a dosud nepublikovanými fotografiemi. Koudelkovy zápisky jsou velkým zdrojem informací o jeho životě a tvorbě i o světové fotografii od konce 60. let do současnosti. Ve zkratkách si zde zaznamenával komentáře k tvorbě osobností, jako byli Henri Cartier-Bresson, Robert Frank, René Burri, William Klein, Jeff Wall, Thomas Struth, Martin Parr, nakladatel a editor Robert Delpire, kurátoři John Szarkowski a Anna Fárová, teoretik John Berger a řada dalších. Deníky je možné číst též jako příběh exulanta, který hledá svou roli v cizím prostředí a nechce obětovat to jediné, co ztrátou domova získal – svobodu. A v neposlední řadě je to též kniha o přátelství, vztazích se ženami, lásce k dětem a o tom, jak pomocí fotografie člověk rámuje svůj život.

K interpretaci české podzemní a undergroundové literatury 1948–1989 Martin Machovec: K interpretaci české podzemní a undergroundové literatury 1948–1989

Pro svazek K interpretaci české podzemní a undergroundové literatury 1948–1989 vybral Martin Machovec dvacet svých studií z posledních dvaceti let. Soustřeďuje svou pozornost na okruh českého kulturního undergroundu 70. a 80. let, zabývá se však i jeho předchůdci a inspirátory z 50. a 60. let a přirozeně i způsobem, jímž mohla být ve vymezeném časovém období literární díla šířena, a také jeho společensko-politickým kontextem. Mimořádně objevné a přínosné jsou Machovcovy postřehy týkající se díla Egona Bondyho a Ivana M. Jirouse, jejichž dílo, tedy jeho převážnou většinu, po roce 1989 také edičně připravoval k vydání, ale věnuje pozornost i autorům dalším (Vladimír Boudník, Ivo Vodseďálek, Jana Krejcarová, Pavel Zajíček, František Pánek, Milan Kozelka, Josef Vondruška aj.). Machovcova kniha podstatně přispívá k lepšímu poznání kulturní, zejména literární produkce autorů, kteří nejsou považováni za součást kulturního mainstreamu, a to ani mainstreamu zakázané literatury 70. a 80. let.

Škola od svatého Norberta Petr Placák: Škola od svatého Norberta

Básník, prozaik, publicista a historik Petr Placák předkládá čtenářům soubor povídek s názvem Škola od svatého Norberta – detailní, historicky cenný a přitom velmi zábavný a čtivý portrét jednoho dětství, prožívaného v pražských Střešovicích v sedmdesátých letech. Svět klukovských part, uličnictví a zlobení připomene třeba slavnou Knoflíkovou válku či prózu Poláčkovu a Kästnerovu. Placák však v sobě nezapře historika – jde mu o více než jen o vylíčení života kluků za normalizace. Mezi řádky v próze vyvstává i všednodenní obraz celého jednoho desetiletí novodobých českých dějin jako součásti poválečného světa. Na počátku průšvihů moderní civilizace stojí povinná školní docházka.

Tvůj in Xto (vzájemná korespondence z let 1978–2011) Erazim Kohák / Karel Skalický: Tvůj in Xto (vzájemná korespondence z let 1978–2011)

Kniha vzájemné korespondence mezi filosofem Erazimem Kohákem a teologem Karlem Skalickým pokrývá období let 1978–2011. Přináší jedinečné svědectví o životě dvou významných osobností v exilu a po jejich návratu do vlasti. Sto šestnáct dopisů vypráví příběh mužů, kteří odešli za svobodou do Spojených států amerických a Itálie, aby mohli naplnit své sny a ideály, a tehdy, kdy zaslechli Boží volání, se vrátili domů. Jejich dopisy ukazují všední tvář křesťansky orientovaného exilu, v němž bylo přátelství jedním z nejcennějších darů.

Black Box Blues Ambra Durante: Black Box Blues

Kniha mladé německé kreslířky a spisovatelky Ambry Durante je zcela originální komiks. Černobílé kresby a texty zachycují na osmdesáti stranách čtvercového formátu děj, který vypovídá o vnitřních stavech a představách mladé dívky trpící depresemi, či, lépe řečeno, moniodepresivními stavy (bipolárně-afektivní poruchou). Jde o téma obecně lidské a pro jeho rozšířenost velmi naléhavé. Ambra Durante obrázky kreslila zprvu sama pro sebe, později složily děj a vytvořily, doplněny texty, příběh. Autorka neužije nikde slovo deprese. To, oč zde jde, je vykreslit naprosto autenticky a naléhavě to, co člověk trpící depresemi prožívá. Co cítí, jaké má představy. Při pohledu zvenčí jde o výjevy děsivé. Přitom vidíme a cítíme, že kresba, kreslení, je pro autorku východiskem z pasti, cestou ke ztvárnění vlastních vnitřních pocitů a k osvobození. Kniha klade velmi naléhavé otázky. Ptá se po kořenech bolesti a smyslu utrpení. Texty z němčiny do češtiny přeložil Tomáš Kafka, současný český velvyslanec ve Spolkové republice Německo. Jde o knihu nejen působivou a výtvarně zdařilou, ale i o svazek velmi potřebný a naléhavý. Kniha jedinečným způsobem vypovídá o bolesti, která je společná všem lidem: Němcům i Čechům, mladým i starým, ukazuje, co máme společného, a především – oslovuje velmi mladou čtenářskou generaci a vede ji ke vzájemnému porozumění; v tom je tato kniha jedinečná.

Udržuj svou ledničku plnou (Písňové texty a zhudebněné básně z let 1979–2021) Jáchym Topol: Udržuj svou ledničku plnou (Písňové texty a zhudebněné básně z let 1979–2021)

Desítky písňových textů Jáchyma Topola z let 1979 až 2020 dosud nebyly edičně zpracovány a souhrnně vydány. Náročného edičního úkolu se ujal Petr Ferenc, který shromáždil všechny Topolovy písňové texty, roztřídil je, sestavil, okomentoval a doplnil úplnou diskografií. Texty – mimo jiné pro skupiny Národní třída, Psí vojáci, pro Moniku Načevu a Davida Kollera – snesou všechna kritéria poezie určené ke čtení, od níž se liší jen velmi málo. Právem lze tedy tento soubor považovat za plnohodnotný svazek Topolových básní. Divokost, bohatá obraznost, společenská i intimní témata – to vše se v tomto poutavém a objevném svazku spojuje v jeden celek.

Deník IV. (1974–1989) Pavel Juráček: Deník IV. (1974–1989)

Deníkové dílo filmového režiséra a scenáristy Pavla Juráčka vychází v úplnosti ve čtyřech rozsáhlých svazcích v nakladatelství Torst. Zahrnuje léta 1948–1989 a ve své detailnosti a přesnosti popisů je nejen cenným svědectvím o jedné mimořádně podnětné tvůrčí osobnosti, ale poskytuje i neocenitelný vhled do života české společnosti a do kulturního života v daných čtyřiceti letech. Čtvrtý svazek deníku zahrnuje léta 1974–1989 a je ze všech svazků nejfragmentárnější. Zatímco předchozí svazky obsahovaly zejména texty z dochovaných vázaných deníkových sešitů, zde bylo třeba edičně vycházet z mnoha porůznu roztroušených skicáků, bloků, záznamníků, jednotlivých listů papíru, strojopisů a dopisů. Svazek zachycuje dobu, v níž byl Juráčkův profesní život rozbit, kdy již ani svůj deník nevedl soustavně a kdy několik let prožil v Německé spolkové republice, aby se nakonec v roce 1983 vrátil prožít posledních šest let svého života do vlasti. O tomto pohnutém, složitém a tragickém období Juráčkova života vypovídá přítomný svazek. Doplněn je množstvím faksimilí, dokumentů a rozsáhlým jmenným rejstříkem. Uzavírá ho studie historika Petra Blažka. Svazek uspořádala, k vydání připravila a edičně komentovala Marie Kratochvílová.

Gotická duše Jiří Karásek ze Lvovic: Gotická duše

Román Gotická duše je stěžejním dílem českého básníka, prozaika, kritika, esejisty a tvůrce jedinečné umělecké sbírky Jiřího Karáska ze Lvovic. Vydán byl několikrát za autorova života, po roce 1945 ale již jen jednou – v roce 1991 péčí editora Jaroslava Meda. Přítomné vydání přebírá Medovu edici a doplňuje ji výtvarným doprovodem malíře Josefa Bolfa, jehož toto stěžejní dílo české dekadence přelomu 19. a 20. století výtvarně inspirovalo. Kniha je tak určena nejen zájemcův o Karáskův dnes již klasický román, ale i o dílo jednoho z našich nejvýraznějších současných výtvarníků.

Notes (Literární eseje a glosy) Josef Kroutvor: Notes (Literární eseje a glosy)

Ve stejné grafické úpravě jako Kroutvorovy vzpomínky Poletování jednoho ptáčka vydává nakladatelství Torst soubor jeho esejů o českých básnících, prozaicích a esejistech, které má autor rád a jejichž dílo ho oslovuje. Kroutvor je zaujatý čtenář, laskavý pozorovatel a má na literaturu osobitý, vyhraněný pohled. Nejlépe se mu píše o těch, které sám osobně poznal (Bohumilu Hrabalovi, Jiřím Muchovi, Pavlu Šrutovi), ale i o těch, jejichž dílo je mu blízké, ač žili třeba již v 19. století či v první polovině století dvacátého (Karel Hynek Mácha). Nenápadně, jakoby mimochodem, autor ve své knize rozevírá široký vějíř podnětů k četbě a jejímu promýšlení. Jeho knihu s radostí přečte každý, od lidí, kteří se literaturou zabývají pracovně, až po běžné zájemce o četbu. A ti i oni v knize naleznou vedle plynulého a jemného Kroutvorova stylu i mnoho nápadů a podnětů. A to i na cestování po Čechách, neboť Kroutvor nikdy literaturu nevidí jako usazenou v univerzitní knihovně, vždy je mu spjata s krajinou, s vesnicemi a městečky, s celou naší zemí.

Počtení i počteníčko. Vybrané sloupky a entrefilety z let 1921–1938 Karel Čapek: Počtení i počteníčko. Vybrané sloupky a entrefilety z let 1921–1938

Dílo Karla Čapka, vydané v relativní úplnosti v jeho Sebraných spisech, žije dnes mezi českými čtenáři jen zčásti – zejména v románech, divadelních hrách, knihách pro děti a cestopisech. Čapkova rozsáhlá publicistika z valné části nevystoupila z objemných svazků Spisů k běžným čtenářům. Tohoto faktu si všiml nejvýznamnější znalec Čapkova díla, literární historik a editor Jiří Opelík, který se ujal náročného úkolu – čtenářsky oživit Čapkovy mimořádně podnětné a inspirativní sloupky a entrefilety z Lidových novin. Vždyť z Čapkových sloupků vyšel péčí jiného editora dosud jen jediný svazek, a to již před více než půl stoletím – Sloupkový ambit. Čapkovy sloupky a entrefilety jsou dodnes nejen mimořádně živé, čtivé a aktuální, ale představují i jakýsi průřez celým Čapkovým myšlením a dobou, v níž žil. Kdo zná dobře Čapkovo dílo, nalezne zde vše – názory osobní, filosofické, náboženské, o přírodě, o člověku, o kultuře, ale i o politice. Jiří Opelík vybral z Čapkova novinářského odkazuj jeho nejčtivější jádro – odtud název knihy. A vytvořil tak svazek, který si s chutí může přečíst úplně každý. Kniha je jedinečným vstupem do Čapkova myšlenkového světa i aktuální knihou, která může čtenářům pomoci se hodnotově orientovat v dnešním složitém a chaotickém světě. Svazek je doprovozen vyčerpávající ediční poznámkou a hutným doslovem editora.

Sirá plynou oblaka Bohdan Chudoba: Sirá plynou oblaka

První vydání závažného historického románu, jehož děj se odehrává na jaře roku 1938 v Brně. Autor ho napsal v Madridu, kde jako poúnorový exulant žil až do své smrti. Dokončil ho na samém sklonku svého života v roce 1981. Román je napsán krásným, lexikálně bohatým jazykem a autor v něm ukazuje nejen své vzdělání historika a pedagoga se světovým rozhledem, ale i mimořádný beletristický talent. Klíčové okamžiky novodobých českých dějin – atmosféra v zemi po anšlusu Rakouska a květnová mobilizace roku 1938 – dávají rozehrát celou škálu lidských povah a charakterů. Román předestírá i některé šokující historické souvislosti. Jsou to právě zlomové historické dny, které ukazují, co se v hloubi kterého člověka skrývá. Román vychází v rámci souborného vydání díla historika, esejisty, prozaika a pedagoga Bohdana Chudoby.

Listář 2 Josef Palivec: Listář 2

Svazek Listář 2 uzavírá vydávání čtyřsvazkových Spisů Josefa Palivce v nakladatelství Torst. Shrnuje v úplnosti básníkovu korespondenci s významnými osobnostmi české kultury. Ve svazku čtenář nalezne mimo jiné jeho korespondenci s F. X. Šaldou, Fráňou Šrámkem, Eduardem Bassem, Jiřím Mahenem, Janem Opolským, Josefem Horou, Konstantinem Bieblem, Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem, Františkem Halasem, Vilémem Závadou, Vladimírem Holanem, Bedřichem Fučíkem, Janem Patočkou, Václavem Černým, Karlem Konrádem, Josefem Heydukem, Ivanem Jelínkem, Františkem Hrubínem, Kamilem Bednářem, Ivanem Divišem, Ladislavem Fikarem, ruským bohemistou Olegem Malevičem, Ivanem Wernischem či Miloslavem Topinkou. Svazek k vydání připravili Jiří Rambousek a Stanislava Fedrová. Doprovozen je rozsáhlým poznámkovým aparátem, doslovem a jmenným rejstříkem.

Nikdy jsem se nenudil František Janouch: Nikdy jsem se nenudil

Jaderný fyzik František Janouch (* 1931) je bezesporu jednou z nejvýznamnějších osobností českého veřejného a společenského života druhé poloviny 20. století. Vystudoval v Sovětském svazu, byl přítelem jaderného fyzika Andreje Sacharova. Pracoval ve výzkumném ústavu jaderné fyziky v Řeži u Prahy. Po roce 1968 se stal ve své vlasti personou non grata, byl zbaven možnosti pracovat ve svém oboru a byl pronásledován. Od dětství byl blízkým přítelem Františka Kriegla, který v srpnu 1968 jako jediný člen československé delegace ÚV KSČ v Moskvě odmítl podepsat tzv. moskevský protokol. Na začátku 70. let odešel František Janouch do exilu, usadil se se dvou ženou Adou Kolmanovou a dětmi Kateřinou (spisovatelkou) a Erikem (architektem) ve Švédsku. Tam založil Nadaci Charty 77, která významně přispěla k obnově svobody a demokracie v naší zemi. Po roce 1989 nadace vyvíjí mimořádně záslužnou práci v humanitární oblasti, podílela se mj. na zakoupení Leksellova Gamma nože v nemocnici Na Homolce. František Janouch významně přispěl k udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi. Napsal a editoval řadu cenných knih a vydal několik svazků své koredpondence (s Václavem Havlem, Ludvíkem Vaculíkem, Františkem Krieglem, Jiřím Pelikánem). Rozsáhlou knihu pamětí Nikdy jsem se nenudil s ním připravila k vydání a ediční poznámkou a jmenným rejstříkem opatřila Milena Vojtková. Kniha vychází s cennou fotografickou přílohou v koedici s Nadací Charty 77.

Mafián a Stromboli Jiří Černický: Mafián a Stromboli

Známý výtvarník Jiří Černický není básníkem pravidelným, přesto je však básníkem v pravém slova smyslu, a to velmi originálním. Většina básní v jeho knize vznikla v měsících kolem listopadu 1989. Poezie to byla zpočátku chladná, dolovaná až kdesi z geologických hlubin, ale druhým koncem svého oblouku se nořila do hlubokých štol intimity. Domov a cizina, chaos i řád, kosmos i vědomí. Bohatství poloh, témat a motivů. Verše „jurodivého vizionáře“ něco pamatují, mají však stále sílu nést. Tryská z nich energie sytící změnu. Autor si svou knihu sám ilustroval, doslovem ji doprovodil Viktor Pivovarov.

Open end Miroslav Polách : Open end

Kniha je první rozsáhlejší monografií malíře mladší střední generace Miroslava Polácha (nar. 1980). Přes realistický výraz je Poláchova malba důsledně uměle komponovaná. Dějinně zatížený problém malířské iluze s její vazbou na tradiční ikonografický aparát autor staví do paradoxních situací a vztahů k techniické imaginaci současné digitální kultury a pohyblivého obrazu. Ty modifikují formu a přetvářejí obsah. Jako by se tu před námi odehrával proces konceptualizace obrazu, jenomže způsobem ne zcela předvídatelným a často zastřeným. Publikace obsahuje vedle úvodní studie historika umění a kurátora Petra Vaňouse řadu reprodukcí naznačujících pohyb Poláchova „myšlení obrazem“. Jeho autorský přístup nelze z hlediska tradiční vývojové optiky dějin umění označit ani za progresivní ani za regresivní, naplňuje spíše status široce založené výrazové syntézy, která otevírá řadu otázek.

Senzibil Markéta Pilátová: Senzibil

Jsme v jednadvacátém století, ale v zamlžených a drsných Jeseníkách se do nelítostného zápasu na život a na smrt pouštějí dva muži nadaní schopnostmi, které si spojujeme spíše s pradávnými kouzelníky. Román Senzibil Markéty Pilátové rozehrává příběh dvou senzibilů obdařených těžko vysvětlitelnou silou, kterou každý z nich využívá jiným způsobem. Zároveň je sondou do českého „něcismu“, tedy obecně rozšířené víry v „něco“ vyššího, jež se neváže na tradiční náboženství a církve, ale také příběhem urputného a věčného boje dobra se zlem. Značná část děje se odehrává mimo hmatatelnou realitu, v paralelních světech. Při tom se dozvíme mnohé o senzibilech, zázračných léčitelích, přelévání mentální energie a pokusech předlistopadového režimu využít tuto těžko uchopitelnou skutečnost ve svůj prospěch. Některé motivy románu jsou rozprostřeny mezi pohádku a science-fiction, ale zároveň jsou pevně ukotveny v realitě. K tomu napomáhá i hluboká spjatost děje s Jeseníky s tajemností tamější přírody i tragickým obdobím čarodějnických procesů, které na desetiletí ovlivnily celý kraj a jeho obyvatele. Kromě jiných témat je román i příběhem mnoha podob lásky, zdaleka ne vždy idylické a naplněné.

Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští Eberhardt Hauptbahnhof, básník český: Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští

Druhé, upravené vydání Nedokončeného kalendáře, jejž básník, prozaik, esejista, publicista a překladatel Václav Jamek napsal pod pseudonymem Eberhardt Hauptbahnhof. Kniha – obsahující vedle textu množství mystifikujících inzerátů a reklamních sloganů – vychází v nové grafické úpravě Jany Vahalíkové. Nedokončený kalendář těží z nejlepších literárních tradic černého humoru, sarkasmu, ironie, nadsázky a grotesky. A ovšem i lidových kalendářů, snářů a pouťových a jarmarečních tisků. Není to kniha na jedno přečtení, je možno s ní žít a vracet se k jejímu humoru po celá léta. Václav Jamek (* 1949) patří k našim nejvýznamnějším překladatelům z francouzštiny, za svou překladatelskou práci obdržel Cenu Josefa Jungmanna. Současně je jedním z těch našich spisovatelů, jejichž dílo je velmi dobře přijato a ceněno i v zahraničí. Za svůj francouzsky psaný Traktát o chatrných divech obdržel v Paříži Cenu Medici. U nás mu byla za celoživotní dílo udělena Cena Karla Čapka. Nakladatelství Torst vydalo vedle prvního vydání Nedokončeného kalendáře též Jamkovy esejistické knihy O prašivém houfci a Duch v plné práci.

Cesty na sever Zbyněk Černík: Cesty na sever

Zbyněk Černík je jedním z našich nejvýznamnějších znalců švédské literatury a překladatelů ze severských jazyků. Ve své knize vzpomínek přibližuje Švédsko a švédský svět českým čtenářům, střídmým a věcným způsobem vypráví ovšem o celém svém životě, o studiích, cestách či o práci v nakladatelství Odeon. Jeho knížka poutavým, neokázalým způsobem přibližuje čtenářům celou jednu zajímavou a podnětnou zeměpisnou, historickou a kulturní oblast. Doprovozena je souborem unikátních fotografií.

Společný jmenovatel Rudolf Matys: Společný jmenovatel

Rozsáhlý svazek esejů, úvah, medailonů, literárních kritik, předmluv, doslovů a sloupků významného českého básníka, esejisty, prozaika a jednoho z našich nejvýznamnějších rozhlasových tvůrců posledního půlstoletí. Rudolf Matys je nejen vynikající znalec české a světové poezie, ale především hluboce vzdělaný člověk s širokým záběrem historickým, výtvarným, hudebním, filosofickým, estetickým, psychologickým a etickým. Jeho eseje, úvahy a kritiky vznikaly na okraji jeho díla básnického a práce rozhlasové a přitom jsou tím nejvýznamnějším, co ve svém životě vytvořil. Knihu uspořádala, k vydání připravila a bibliografií a ediční poznámkou doprovodila Milena Vojtková.

O Pavlovi Daňa Horáková: O Pavlovi

Vzpomínky české novinářky, prozaičky a kulturní organizátorky (mj. též ministryně kultury města Hamburk) Dani Horákové na léta strávená s jejím manželem, filmovým režisérem, scenáristou a prozaikem Pavlem Juráčkem. Autorčino vzdělání i spisovatelská a životní zkušenost jí umožnily napsat knihu, která je nejen detailním, intimním, místy humorným a v mnohém strhujícím psychologickým portrétem významné osobnosti české kultury, ale i svědectvím o širším okruhu mnoha Juráčkových a jejích přátel a známých z oblasti českého filmu, divadla, disentu a exilu (Václava Havla, Miloše Formana, Věry Chytilové, Jiřího Menzela, Rudolfa Slánského mladšího, Pavla Kohouta, Milana Machovce, Ludvíka Vaculíka, baronky Blanky Battagliové a mnoha dalších). Kniha není zdaleka jen vzpomínková, ale jde také o obecnou reflexi – lidské povahy, mezilidských vztahů, tlaku dějin na člověka a v posledu i lidského osudu a lidské odpovědnosti za vlastní život vůbec. A lásky, která ničí, ale je přesto životodárná.

Smrtholka Lucie Faulerová: Smrtholka

Hlavní hrdinka druhého románu Lucie Faulerové se vyrovnává s několika tragickými rodinnými událostmi, které se mohou zdát nepochopitelné, a snaží se najít jejich příčinu. Cestu vpřed však nelze zvládnout bez ohlédnutí. V důsledně rytmizované próze vycizelované do mimořádné stylové čistoty nás mladá dívka, zasažená rodinnou tragédií i vlastním svědomím, uvádí do prostředí tří sourozenců, které nevysvětlitelně opustila matka, zasáhla nemoc, a přesto v uzavřené buňce rodiny zůstalo díky otci i sourozeneckému poutu prostředí nabízející východisko pro toho, kdo je ochoten je přijmout. Zdá se, že nejtěžší boj je třeba vybojovat ve vlastní hlavě, nabízenou lásku akceptovat, a spolu s ní i vyrovnání s vnitřními démony odmítání a viny. Přestože nastíněný děj nevzbuzuje příliš optimismu, i na takto dramaticky vykolíkovaném poli dala autorka vyrůst humoru, který charakterizuje postavy, jejich vztahy či nepřeberné množství sebepoznávacích metod a návodů na ideální život.

Lidský los Jan Vladislav: Lidský los

Básník, esejista, překladatel, autor rozsáhlého deníku a mnoha knih pohádek Jan Vladislav vytvářel po řadu let drobný soubor kratších próz, jemuž dal název podle jedné z nich – Lidský los. A nezapřel v těchto naléhavých, jazykově vycizelovaných textech ani svůj básnický rodokmen, ani svou vášeň pro lidskou paměť a její zachování. Vladislavovy prózy mají rytmus básní v próze a mohly by být i součástí jeho deníku – na to jsou ovšem příliš rozsáhlé a žánrově svébytné. Nejde o povídky v pravém slova smyslu, ani o prózy pouze vzpomínkové: jako by si samo sdělení říkalo o způsob svého vyslovení a výsledného prozaického tvaru. V knize Lidský los je Jan Vladislav velmi osobní, přesný ve výrazu, konkrétní i nadčasový zároveň.

Zanechané listy Jan Hanč: Zanechané listy

Literární dílo Jana Hanče vyšlo v posledních letech v nakladatelství Torst ve dvou svazcích – Události a Dodatečné události. Ty ale nezahrnuly Hančovo literární dílo celé. Stranou zůstaly drobné příležitostné texty, značný počet dopisů a též Hančovy fotografie a koláže – a právě těmto textům a reprodukcím děl je věnován přítomný, závěrečný svazek třídílného vydání Hančova díla, který nemá zdaleka jen význam doplňující či dokumentární. Zejména dopisy ukazují hlubokou Hančovu osobnost, skutečného tvůrce a spisovatele, který se v nelehkém období padesátých let skrýval pod nenápadnou maskou trenéra lehké atletiky. Svazek edičně připravil Michael Špirit.

Magorova oáza Ivan M. Jirous: Magorova oáza

Svazkem Magorova oáza se uzavírá vydávání díla Ivana M. Jirouse v nakladatelství Torst. Svazek obsahuje časopisecky publikovaný cyklus Na Oáze, množství drobných textů z let 1997–2011 a též všechny Jirousovy rozhovory z daného období. Ve své první části je svazek doplněn texty vzniklými před rokem 1997, které nebyly obsaženy ve výboru Magorův zápisník. Vznikla tak obsažná kniha, která umožňuje čtenářům číst spolu s pěti předchozími svazky Jirousovo dílo jako celek, jako jedno ze stěžejních děl poválečné české literatury. Knihu k vydání připravila a ediční poznámku napsala Adéla Petruželková, úplnou bibliografii Jirousova nebeletristického díla sestavil Michael Špirit, jmenný rejstřík sestavila Eva Vrabcová.

Variace na hlásku m (Úvahy nad texty Věry Linhartové) Veronika Košnarová: Variace na hlásku m (Úvahy nad texty Věry Linhartové)

Jádro podnětné knihy o díle spisovatelky Věry Linhartové není orientováno diachronicky a není poplatné schématu „život a dílo“. Jednotlivé kapitoly podrobně analyzují klíčová témata a „referenční rámce“ jejího psaní. Biografický základ zde ovšem nechybí: autorka ho nabízí v kapitole Cesta. Všechny inspirace Věry Linhartové a jimi ovlivněné postoje jsou minuciózně pojednány v následujících kapitolách, v nichž autorka osvědčila detailní znalost díla Věry Linhartové a schopnost nahlédnout je v širokých souvislostech. Tyto kapitoly nabízejí mimořádně bohatý, vnitřně provázaný a jakoby nikdy nekončící interpretační proces, vždy dokonale zajištěný kontaktem s konkrétními texty, a v tomto smyslu otevřený k dialogu se čtenářem. Velká pozornost je věnována proměně autorčiny motiviky pod vlivem zejména orientální inspirace. Velmi obsažně je komentován též vztah textů Věry Linhartové k výtvarným projevům. Kniha je doprovozena množstvím barevných i černobílých reprodukcí výtvarných děl.

Poletování jednoho ptáčka (Vzpomínání a listování) Josef Kroutvor: Poletování jednoho ptáčka (Vzpomínání a listování)

Po řadě knih esejistických, uměleckohistorických a básnických se historik umění a esejista Josef Kroutvor rozhodl napsat knihu, v níž vzpomíná na svůj vlastní život. Kroutvor nikdy nebyl a nechtěl být autorem obsáhlých monografií, tlustých svazků a vyčerpávajících studií. Vždy se snažil psát tak, aby jeho texty byly srozumitelné pro každého, přístupné a sdělné. V tomto duchu napsal i svou vzpomínkovou knihu. Poletování jednoho ptáčka je záměrně knihou jakoby drobnou, stojící na okraji velkého historického dění. Přestože Kroutvor nechtěl napsat „velkou knihu pamětí“, jeho vzpomínky jsou nabité mnoha důležitými historickými fakty a zalidněny desítkami významných osobností české i evropské kultury a společnosti. Vše je podáno se skromností a zdrženlivostí, stručně a velmi jemně. Kniha je doplněna souborem unikátních fotografií a reprodukcí kreseb.

Dům bez oken Milan Urza: Dům bez oken

Snový, až hororově laděný příběh Milana Urzy je vyprávěním o hranicích lidského poznání, hledání vlastního údělu a nemožnosti úniku. Kdesi na okraji vesnice, pod vlhkým a stinným svahem, stojí polorozpadlý dům obklopený zarostlou, tajemnou zahradou. Muž, který ho obývá, platí za nerudného podivína, jenž před lety tragicky přišel o ženu a syna – jak se alespoň říká. Kdo by mohl tušit, že pod domem se nachází další svět, utajený a přízračný, a v něm se na staré děravé matraci choulí ještě jeden obyvatel… „A já zůstával pořád v domě, jako bych se motal v kruzích, jako by mě za nohu držel nějaký neviditelný řetěz, který sahal jen ke dveřím do zahrady a dál už ne.“ Milan Urza se narodil roku 1983 v Jičíně. Je znám jako zpěvák, kytarista a textař alternativní skupiny První Hoře a folkového dua Kaspar Melichar; vystupuje rovněž sólově. Knižně vydal sbírky poezie Uprostřed noci (2003), Pukliny (2008) a romány Slepá planeta (2011) a Jeremiášův vztek (2014). Pracuje jako historik umění a literární redaktor, žije v Praze.

Plíšková v krabici Naděžda Plíšková: Plíšková v krabici

Souborné vydání tří knih výtvarnice a básnířky Naděždy Plíškové představuje literární tvorbu vznikající od konce padesátých let až do deváté dekády 20. století. Sbírka Plíšková podle abecedy (knižně poprvé 1991) přináší lyrické, sebereflexivní a dialogické texty o partnerských vztazích a osobní krizi, budované jako anekdoty, hříčky, modlitby, drobná pozorování, deníkové záznamy aj. Její druhá kniha Hospodská romantika (1998) obsahuje básně a prózy stylizované jako odposlechnuté monology a promluvy v restauračních nebo léčebných zařízeních a psané originální variantou obecné češtiny. Verše vznikající od počátku devadesátých let a shrnuté do svazku Plíšková sobě (posmrtně 2000) navazují na poetiku první sbírky a rozšiřují autorčin rejstřík o literární reminiscence a o témata úzkostně pociťované identity, mateřství a ztrácené milostné intimity. Texty všech sbírek byly k vydání připraveny podle původních rukopisů a doplněny o básně či prózy dosud nepublikované.

Zlodějka mýho táty Petra Hůlová: Zlodějka mýho táty

V novém románu Petry Hůlové Zlodějka mýho táty nesnáší desetiletý Miky střídavou péči, nové sourozence a mobilové dny macechy, co podle Mikyho jemu a jeho bráchům ukradla tátu. Naštěstí existuje virtuální platforma plná reálných vrstevníků v podobné situaci a ve společném přesvědčení, že mají právo vyklouznout ze střídavé pasti. Mikiho sebelítost v nebezpečném koktejlu s odhodláním zvrátit situaci za každou cenu vede k nezvladatelné nenávisti, jež systematicky ničí život a veškeré vztahy především jemu samému. Nejde se s knihou neptat, kde začínají a končí naše práva na cokoliv, či jak komplikované břemeno vztahů dokážeme unést. Petra Hůlová opět suverénně vládne slovem, ve svém světě na prahu katastrofy klade čím dál nepříjemnější otázky a rozhodně nenabízí jednoznačné odpovědi.

Český román Ladislav Klíma: Český román

První úplné a autentické vydání klíčového beletristického díla filosofa Ladislava Klímy. Román vznikl mezi léty 1907 a 1910/1912 nejen pro autorovu „zábavu a zotavení“, ale souběžně a hlouběji jako experiment s vytvořením nové, „naprosto volné, vše si dovolující“ a všeobjímající formy románu. Čtenář v této knize nalezne poprvé kompletní, necenzurované torzo Českého románu tak, jak ho jeho solipsistní pánbůh (autor) stvořil: bez složitého textově kritického aparátu, ale též a hlavně bez přídavků a vynechávek, přísně a přesně podle znění autorova rukopisu. Klímův román jako by o dvacet pět let později přesně charakterizoval Henry Miller: „To není žádná kniha, je to prodloužená nadávka, plivanec do tváře umění, kopanec do zadku Boha, Člověka, Osudu, Lásky, Krásy ... čeho chcete.“ Svazek edičně připravila Erika Abrams.

Nežádoucí svědek Markéta Brousková: Nežádoucí svědek

Vzpomínková próza literární historičky Markéty Brouskové, žijící v Německu, vydává svědectví o životě českých exulantů v západní Evropě v době sedmdesátých a osmdesátých let. Nečiní tak způsobem dokumentárním, ale ryze literárním – zvolený drsný, nepatetický styl, ironie, sarkasmus a postřehy často až šokující, to vše je autorčiným záměrem, aby podala jiný, osobitě svůj, nepatetický, nehrdinský, často až blasfemický obraz života českých exulantů v dané době. Jde o knihu nepříjemnou, sršatou, jdoucí proto srsti všemu a všem.

Umění a metafyzika Václav Navrátil: Umění a metafyzika

V pozůstalosti významného českého filosofa Václava Navrátila (1904–1961), z jehož díla nakladatelství Torst již vydalo obsáhlý výbor O smutku, lásce a jiných věcech, autora pohybujícího se ve svých textech na pomezí filosofie, krásné literatury a teorie moderního umění, zůstala zásadní nevydaná práce s názvem Umění a metafyzika, napsaná ve čtyřicátých letech 20. století. K vydání ji připravil, dalšími dochovanými textovými fragmenty doplnil a zasvěceným edičním komentářem a doslovem opatřil historik a teoretik umění Kamil Nábělek. Jde o zcela mimořádný a v českém kontextu ojedinělý text na pomezí teorie umění a filosofie, který se ke čtenářům dostává vůbec poprvé více než sedmdesát let po svém vzniku. Vychází ve společném vydání s Technickou univerzitou v Liberci.

Eseje Jan Vladislav: Eseje

Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor. Autor ovšem pokračoval v psaní i dále, jak o tom svědčí Zápisník 90–99, jenž je vedle čtvrtého dílu Tajného čtenáře a pěti esejistických Čítanek z let 1981–1989 součástí přítomného svazku. Tématem Vladislavových esejů jsou čeští i světoví autoři, často ti, které osobně poznal. Ve svých textech se zabývá evropskou literaturou mnoha staletí, ale i kulturou Orientu a autory americkými. Předmětem jeho zájmu jsou často i výtvarné umění, hudba, filosofie, neopomíná ani otázky společenské a politické. Svazek Eseje shrnuje všechny dosud tiskem nevydané soubory esejů, které si Jan Vladislav sám uspořádal.

Spisy VIII. Korespondence Jiří Orten: Spisy VIII. Korespondence

Svazkem Korespondence se završuje vydávání devítisvazkových Spisů Jiřího Ortena. Kniha shrnuje Ortenovu korespondenci odeslanou i přijatou. Jeho korespondenčními partnery byly významné osobnosti české literatury (Ivan Blatný, Klement Bochořák, Hanuš Bonn, Karel Čapek, Václav Černý, Jiří Daniel, František Halas, Jindřich Heisler, Vladimír Holan, Jindřich Chalupecký, Jaromír John, Pavel Tigrid, Zdeněk Urbánek a mnozí další), divadla, studentského života na prahu války, ale i členové jeho rodiny, přátelé a Věra Fingerová. Právě korespondence s Věrou Fingerovou, jejíž část přijatá dosud nebyla v úplnosti publikována, a korespondence Jiřího Ortena s jeho maminkou tvoří nejrozsáhlejší korespondenční soubory přítomného svazku. Na Ortenově korespondenci můžeme zblízka sledovat života mladého básníka a dozvědět se tak mnoho podstatného i o vzniku jeho literárních textů. Edice je doprovozena komentáři, zevrubnou ediční poznámkou editorky Marie Havránkové a jmenným rejstříkem.

Zamilovaný agent Viktor Pivovarov: Zamilovaný agent

Kniha vzpomínek a úvah malíře Viktora Pivovarova Zamilovaný agent vyšla poprvé v Moskvě v roce 2001. V roce 2016 vyšla podruhé v rozšířeném vydání. V českém překladu vychází poprvé a je doplněna zvláštní kapitolou pro české čtenáře. V současnosti se připravuje rovněž anglické vydání knihy. Její první vydání vzbudilo velký zájem ruských čtenářů, po němž následovala řada významných výstav – například v Treťjakovské galerii, v Puškinském muzeu a v Muzeu současného umění v Moskvě. Zamilovaný agent originálním způsobem a čtivou formou spojuje autobiografii s analýzou vlastní tvorby. Viktor Pivovarov (* 1937) je jedna z hlavních osobností ruského neoficiálního umění, jeden ze zakladatelů moskevského konceptualismu a známý ilustrátor. Od roku 1982 žije a tvoří v Praze. Jeho díla se nacházejí ve významných světových sbírkách – například v Tate Gallery v Londýně, Centre Pompidou v Paříži, Treťjakovské galerii v Moskvě a Národní galerii v Praze.

České a slovenské fotografické publikace, 1918–1989 Manfred Heiting (ed.): České a slovenské fotografické publikace, 1918–1989

Rozsáhlý přehled českých a slovenských fotografických publikací připomíná sté výročí založení Československé republiky 28. října 2018. Ukazuje nepřerušenou tradici vynikající umělecké tvorby a technické dokonalosti, která je vlastní české a slovenské fotografii. Během posledního sta let se čeští a slovenští fotografové a spisovatelé, typografové, knižní grafici a tiskaři podíleli na zachycování krajiny, měst, kulturního dědictví, památek a života lidí s vekou pozorností a láskou ke své zemi – a vytvářeli tak jedinečnou kulturní identitu své země i během nacistické okupace a čtyřiceti let vlády komunistů. Rozsáhlá kniha zkoumá v devíti kapitolách více než 800 publikací vydaných od roku 1918 do roku 1989 a představuje práci více než 250 fotografů a grafiků včetně Alfonse Muchy, Josefa Sudka, Františka Drtikola, Jaromíra Funkeho, Jaroslava Rösslera, Zdenka Tmeje, Jindřicha Štyrského, Karla Teigeho a Ladislava Sutnara, Karla Plicky, Jana Lukase, Karla Hájka, Tibora Hontyho, Josefa Proška, Libora Fáry, Martina Martinčeka, Karola Kállaye, Jindřicha Štreita, Bohdana Holomíčka a Josefa Koudelky.

Deník III (1959–1974) Pavel Juráček: Deník III (1959–1974)

Třetí svazek monumentálního deníkového díla významného českého filmového režiséra zahrnuje jeho deníky z let 1959–74, tedy z doby, kdy vznikly jeho filmy, k nimž nejen napsal scénář, ale které také režíroval: Postava k podpírání (1963), Každý mladý muž (1965) a Případ pro začínajícího kata (1969). Jsme zde svědky jeho dramatických životních a tvůrčích peripetií v kontextu společenských a politických událostí na konci padesátých a v šedesátých letech 20. století, které se staly podhoubím pro vznik jedinečných děl české filmové „nové vlny”. Hluboce osobní, literárně brilantní a až drásavé zápisy z těchto let vypovídají o Juráčkově zápasu s vlastním talentem, který nebyl schopen zvládat, stejně tak jako vztahy se spolužáky, kolegy a také ženami, a vyústil až v sebezničující způsob života. V deníkových zápisech nechybí fabulační mistrovství a v mnohých ani lehkost, humor, sebeironie a sarkasmus. Současné vydání je oproti vydání v NFA v roce 2003 rozšířené o další dokumenty z autorovy pozůstalosti (poznámky, úvahy, články z let 1962–66, zápisník z vojny, deník z Montrealu aj). Čtvrtý, poslední svazek deníků Pavla Juráčka bude obsahovat zápisy ze závěrečného období jeho života. Edici z autorových rukopisů k vydání připravila a svazek jmenným rejstříkem, rejstříkem filmů a ediční poznámkou opatřila Marie Kratochvílová.

Sezóny srdce (Collage in adagio). Rozhovor Karla Hvížďaly Josef Topol: Sezóny srdce (Collage in adagio). Rozhovor Karla Hvížďaly

Dramatik Josef Topol (1935–2015) v knižním rozhovoru s novinářem Karlem Hvížďalou hovoří o svém dětství v Poříčí nad Sázavou, studiu v Benešově, práci v Divadle E. F. Buriana, o Otomaru Krejčovi a Národním divadle, vzniku Divadla za branou a všech svých divadelních hrách. Všímá si též svého vzácného přátelství s Jiřím Voskovcem, konce Divadla za branou, práce v dělnických profesích a nesnadného života na přelomu 70. a 80. let. Kniha přibližuje řadu významných českých herců i mnoha Topolových přátel (např. básníka Jiřího Kuběny či filosofa Josefa Šafaříka). Karel Hvížďala rozhovor doplnil mnoha unikátními dokumenty z Topolova archivu: dopisy jeho prarodičů a rodičů, Topolovými deníky z 50. a 70. let, jeho dopisy ženě Jiřině ze Spojených států v polovině 60. let a dobovými recenzemi a rozhovory. Vznikla tak unikátní vzpomínková koláž mimořádné ceny. Svazek je důležitým svědectvím o českém divadle a kulturním životě v období šedesáti let. Doprovozen je více než stovkou vzácných fotografií z Topolova rodinného archivu, z nichž většina je zde publikována poprvé.

Výstup Jižní věží Jáchym Topol: Výstup Jižní věží

Básník a prozaik Jáchym Topol se v uplynulých třech desetiletích uplatňoval též na poli žurnalistiky. Jako redaktor je spojen s časopisy Jednou nohou / Revolver Revue, Sport, Informační servis a Respekt, později se několik let podílel na chodu kulturní rubriky Lidových novin. Coby reportér, recenzent, komentátor, glosátor a esejista přispíval i do mnoha dalších periodik. Kniha Výstup Jižní věží nabízí v chronologickém pořadí obraz různých poloh vývoje jeho novinářské práce. Odhaluje témata, která ho trvale přitahují a k nimž se opakovaně vracel, a mimo jiné tak rozkrývá zajímavé vazby mezi Topolovým rukopisem publicistickým a beletristickým. Výbor uspořádal Ivo Říha ve spolupráci s autorem. Součástí svazku je úplná bibliografie publicistických textů Jáchyma Topola.

Konec světa se prý nekonal Patrik Ouředník: Konec světa se prý nekonal

„Jako ve všech svých knihách i v Konci světa rozehrává Ouředník rafinovanou partii se svými čtenáři, partii, která není zdaleka vyhraná předem, neboť sází na čtenářovu inteligenci a zároveň odhaluje neinteligentnost doby – a tedy i každého z nás.“ – tak charakterizuje Jean Montenot ve svém doslovu novou prózu Patrika Ouředníka. A dodává: „Cestovat v Ouředníkově světě je vždy podnětné a čtenář si nakonec uvědomí – a co jiného žádat po literatuře? –, že onen fiktivní svět, sevřený v krunýři své blbosti, hroutící se v permanentní implozi sám do sebe, je k nerozeznání podobný tomu našemu...“ Jsou tu velké dějiny plné válek, letopočtů a podivných statistik. Ale o ně vlastně tak úplně nejde. Jsou tu vtipy o dvou Číňanech, stručné dějiny náboženství, pravidla vegetariánství, maltská hymna, etymologie křestních jmen... Ouředník proniká chatrnou konstrukcí naší doby a bujaře odmontovává šrouby. Ve 111 kapitolách nabízí čtenářskou procházku po jedné civilizaci.

Velký roman (Sebrané spisy IV) Ladislav Klíma: Velký roman (Sebrané spisy IV)

Dotisk dlouho rozebraného prvního autentického vydání nejrozsáhlejšího beletristického díla filosofa Ladislava Klímy. Vychází ke 140. výročí jeho narození a 90. výročí úmrtí. Díky editorce Erice Abrams dostává česká veřejnost v rámci Klímových Sebraných spisů poprvé do rukou autentickou podobu Klímových textů. V nakladatelství Torst vyšly již čtyři svazky Klímových Sebraných spisů: Mea, Hominibus, Svět atd. a jako první právě Velký roman. Obrovská editorčina erudice umožňuje vysledovat v Klímově díle mnohé dosud netušené souvislosti. Strhující četba rozsáhlého Velkého romanu zaujme všechny zájemce o dílo jednoho z nejvýznamnějších českých myslitelů. Velký roman, psaný v letech 1907–1914 současně s objevem Deoessence i s prvními radikálně jí odporujícími útoky hmotné bídy na filosofa, ukazuje jasně, že nejde pouze o brakový výstřelek nebo o levobočka Klímova psaní, nýbrž o v pravém slova smyslu stvoření světa, jemuž autor zůstane věren až do konce své vezdejší pouti. Poznámkový aparát osvětluje zároveň rozpětí i srostlost této skvostné fikce – na pokračování do nekonečna – s ostatními dimenzemi myšlení a života „našeho prvního, předčasného myslitele absurdity“ (Jan Patočka).

Ona Milena Slavická: Ona

Milena Slavická se ve své třetí prozaické knize (po Povídkách jamrtálských a Hagiboru) rozhodla v sedmi povídkách pohlédnout na témata slavných románů mužských autorů s hlavními mužskými hrdiny jakoby z boku, pohledem vedlejších, „nevýznamných“ ženských postav. A tak tytéž problémy můžeme sledovat „neprivilegovanýma“ očima. Mohou se jevit v jiné velikosti, s jinou hloubkou, v jiném významu. Psaní Mileny Slavické je neobyčejně zralé. Zdroje svých povídek si vyhlédla v dílech významných prozaiků – Franze Kafky, Samuela Becketta, Henryho Millera, Milana Kundery, Thomase Bernharda, Torgnyho Lindgrena a Michela Houellebecqa. Její apokryfní texty přikládají k dílům zmiňovaných autorů další vrstvu a snaží se mimo jiné zjistit, jak dalece se může lišit ženský a mužský pohled na tutéž látku.

Jací jsme dnes / Česko od roku 1989 očima investigativního novináře Jaroslav Spurný: Jací jsme dnes / Česko od roku 1989 očima investigativního novináře

Kniha investigativního novináře Jaroslava Spurného přináší osobní pohled na několik klíčových politických a hospodářských kauz, které ovlivnily a ovlivňují život v České republice a její směřování v posledních 29 letech. Vedle faktů a hypotéz v ní nalezneme i osobní vzpomínky na setkání s aktéry těchto kauz, vlivnými českými politiky a jejich poradci, byznysmeny, bankéři, státními zástupci, policejními vyšetřovateli a dalšími lidmi, kteří utvářejí český veřejný život. A právě osobní svědectví a vzpomínky jsou tím nejcennějším, co kniha přináší. Jaroslav Spurný nás provede mimo jiné příběhy bankéře Antonína Moravce a žalobce Libora Grygárka, setkáme se s kauzou nákupu Gripenů, s bankovními tunely, podivnými privatizacemi, s nepochopitelnou mocí společnosti ČEZ, s osudy Marka Dalíka, Renaty Vesecké i Jany Nagyové a mnoha dalších osob, které život v naší zemi ovlivňují do současnosti. Autorem ilustrací je Jindřich Janíček.

Člověk nad dějinami Bohdan Chudoba: Člověk nad dějinami

Dosud nevydané rukopisné dílo brněnského historika a pedagoga Bohdana Chudoby (1909–1982), žijícího od roku 1948 v exilu, čítá desítky svazků, mezi nimi několik románů, pohádky, povídky i práce esejistické a memoárové. Jeho vrcholem je obří práce Člověk nad dějinami, esejisticko-literárně-historické uchopení vývoje evropské civilizace, evropského člověka a evropské vzdělanosti od pravěku do dvacátého století. Chudoba se zde projevuje jako vynikající esejista vytříbeného stylu, vzdělanec světového rozhledu a neobyčejně osobitý myslitel. V českém kontextu jde o dílo svou šíří zcela jedinečné, nesrovnatelné s jemu podobným. Století za staletím kráčíme s Chudobou evropskou historií, kulturou, vzdělaností a politikou, nejsme však svědky shrnování faktů, ale osobité a velmi kritické interpretace. Chudoba promýšlí, přičemž Evropu vidí v souvislostech mimoevropských starověkých kultur a civilizací. Podobně jako Jindřich Chalupecký v knize Evropa a umění, i Chudoba ve své knize píše o tom, co naléhavě sám prožívá, nejde mu pohled z odstupu, ale doslova o život. Kniha je doplněna jmenným rejstříkem, zprávou o celku Chudobovy literární pozůstalosti, dvěma zasvěcenými doslovy a obsáhlou fotografickou přílohu, přibližující Chudobův život. Vychází jako první svazek souborného vydání Díla Bohdana Chudoby.

Voda, která hoří Jitka Vodňanská: Voda, která hoří

Obsáhlá vzpomínková kniha významné české psychoterapeutky v řadě kapitol a na desítkách unikátních fotografií přibližuje čtenářům celý její život plný mimořádných událostí a nevšedních setkání: Nezapomenutelnou ukrajinskou babičku a vzácné venkovské dětství v Jižních Čechách. Studia a atmosféru 60. let v Praze. Originální svět protialkoholní léčby v Praze u Apolináře – ten představuje jako blízká spolupracovnice zakladatele české protialkoholní léčby docenta Jaroslava Skály. Seznamuje s jedinečností československé psychoterapie v předrevoluční době. Vzpomíná na široký okruh přátel profesních, uměleckých, filosofických a disidentských. Ukazuje vlastní duchovní cestu a každoroční osamocené poutě do asijských klášterů. Významnou součástí knihy jsou též kapitoly o třech osudových mužích jejího života: výtvarníkovi Karlu Trinkewitzovi, básníkovi, divadelníkovi a zpěvákovi Janu Vodňanském a o dramatikovi a politikovi Václavu Havlovi. Tato svědectví svým významem přerůstají rovinu osobních vzpomínek, představují současně i jedinečný vhled do novodobé české kultury a historie. Vyprávění Jitky Vodňanské je i díky její profesi plno nevšedních postřehů a vtipných komentářů, autorka nezapře svou mimořádnou životní energii a smysl pro humor.

Když klec je pořád na spadnutí. Vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984 Antonín Přidal – Jan Zábrana: Když klec je pořád na spadnutí. Vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984

Souborná edice 164 dopisů o literatuře, překládání a životě, které si mezi sebou vyměňovali dva vynikající čeští překladatelé a spisovatelé. Editorem svazku je literární historik Jiří Opelík, který svazek doplnil zevrubnými komentáři, čtyřicetistránkovou dokumentární přílohou, jmenným rejstříkem a ediční zprávou. Kniha je důležitým svazkem, inspirujícím současné české překladatele krásné literatury, básníky a všechny ostatní zájemce o českou kulturu druhé poloviny 20. století. Vychází doplněna 26 unikátními fotografiemi.

Stručné dějiny Hnutí Petra Hůlová: Stručné dějiny Hnutí

Ve svém posledním, tentokrát dystopickém románu Stručné dějiny Hnutí nás Petra Hůlová prostřednictvím vypravěčky Věry, lektorky převýchovné instituce Hnutí, nesmlouvavě a se suverénním tahem uvádí do světa blízké budoucnosti. Ten je podřízen ideologii radikálního humanismu, který lektorka Věra ve své Instituci uvádí do praxe. Věřin popis života v Instituci je zároveň popisem praktik a vzestupu Hnutí, které je odhodláno jednou provždy skoncovat s pohledem na ženu jako na tělo. Hodnota ženy je věcí jejích vnitřních, nikoli vnějších kvalit. Sexuální přitažlivost založená na fyzické atraktivitě a mládí je neetická. Klienty převýchovných Institucí se stávají muži, kteří to nechápou. Zapálená vypravěčka nenechává nikoho na pochybách, že ve jménu tohoto dobra nejsou na překážku ani zcela mimořádné oběti.

Listy tří bratří a sestry Květy (Vlastimil Vokolek, Vojmír Vokolek, Vladimír Vokolek, Květa Vokolková) Listy tří bratří a sestry Květy (Vlastimil Vokolek, Vojmír Vokolek, Vladimír Vokolek, Květa Vokolková)

Z trojice pardubických bratří Vokolků, mimořádného zjevu české kultury 20. století, byl po dlouhá desetiletí znám především nejmladší z nich – spisovatel Vladimír Vokolek. Teprve nedávná doba, a zvláště kniha Jméno Vokolek, připomněla, že šlo o trojici tří osobností srovnatelného významu: vynikajícího tiskaře a nakladatele Vlastimila, grafika, sochaře a básníka Vojmíra a nejmladšího – básníka Vladimíra. Trojici bratří doplňuje jejich sestra Květa, mimořádně vzácná duchovní osobnost. Přítomná kniha přináší všechny dochované dopisy, jež si tři bratři a jejich sestra navzájem napsali během svého dlouhého života. Jde o jedinečný vhled do umělecké dílny všech tří osobností, ale i o nenahraditelné svědectví o celém jednom proudu novodobé české kultury. Dopisy jsou plné mnoha kulturních odkazů, citací a aluzí, jsou psány s nasazením, živě i vtipně – přinášejí tak vedle poznání i mimořádný čtenářský zážitek. Knihu edičně připravila Hana Vaníčková, která ji opatřila též důkladnými edičními poznámkami. Doslov napsal Vladimírův syn, básník, prozaik, esejista a výtvarník Václav Vokolek.

Sebráno v New Yorku 1 a 2 Bohumil „Bob“ Krčil: Sebráno v New Yorku 1 a 2

Dnes již legendární samizdatový sborník, který v New Yorku koncem 80. let uspořádal fotograf Bohumil „Bob“ Krčil, vypovídá o životě českých exulantů v New Yorku – hudebníků, fotografů, výtvarníků, básníků, ale i hospodských a fotomodelek. Krčil v improvizovaných podmínkách svého bytu v East Village vytvořil knihu nabitou rozhovory, medailony, texty a obrazovým materiálem, která představuje jedinečné svědectví o New Yorku a o důležité etapě české exilové kultury. Sborník, který v době svého vzniku pronikal mezi zasvěcence jen prostřednictvím velmi omezeného množství xeroxových kopií, přínáší nyní kromě původního, Krčilem sestaveného obsahu, i několik nově objevených textů a Krčilových unikátních fotografií s Giorgiem Gomelským, Ivanem Martinem Jirousem, Josefem Koudelkou, Antonínem Kratochvílem a dalšími. Klíč k pochopení Krčilovy osobnosti a k objasnění okolností vzniku sborníku poskytuje kritická studie Jana Douši a vzpomínkový text Jaroslava Kynčla, které tvoří závěrečnou část publikace. Sebráno v New Yorku vychází v nakladatelství Torst téměř třicet let od svého vzniku v podobě autentického fotoreprintu obou Krčilem vytvořených dílů vložených do papírového pouzdra.

Kniha vychází v nákladu 500 číslovaných výtisků.

Deník / II. 1956–1959 Pavel Juráček: Deník / II. 1956–1959

Druhý svazek monumentálního deníkového díla významného českého filmového režiséra zahrnuje jeho deníkové sešity č. 12–22 z období let 1956–1959, kdy po vyhazovu z filologické fakulty nakonec sehnal práci ve Vesnických novinách v Nymburce a poté byl přijat ke studiu dramaturgie a scenáristiky na FAMU. Tam se setkal se spolužáky, kteří posléze vytvořili díla tzv. nové vlny českého filmu. Juráček do deníku unikal od povinností, které před něj stavěla škola a práce, sám byl však přesvědčen o tom, že jeho deník je literatura. A tak je „…právě deník nakonec jeho jediný, důsledný, nepřetržitý čin. Tam byl zřejmě jeho skrytý protitah napříč životními lapáliemi, požehnaná ‚šťáva‘ i nenáviděný úhyb od životního ‚reálu‘, hrdost i hořké stigma“ (J. Cieslar, 2002). Přítomná edice poprvé shrnuje celek Juráčkova deníkového díla v celku – ve čtyřech objemných svazcích. První svazek obsahuje texty psané od roku 1948 do roku 1956 (vyšel v nakladatelství Torst v květnu 2017). Edici z autorových rukopisů k vydání připravila a svazek jmenným rejstříkem a ediční poznámkou opatřila Marie Kratochvílová.

Zlá milá / Papírové polobotky Pavel Šrut: Zlá milá / Papírové polobotky

V jednom svazku vycházejí dvě básnické knihy Pavla Šruta: Zlá milá (1997) a Papírové polobotky (2001). Přestože Pavel Šrut je v posledních letech znám především jako autor knih pro děti a tři svazky jeho Lichožroutů se staly jedněmi z nejčtenějších dětských knih u nás i v zahraničí, dvě jeho básnické sbírky shrnuté do tohoto svazku patří k jeho dílům zásadním. „Scénář básně“ Zlá milá je pečlivě komponovanou epickou básnickou skladbou o neopakovatelné lásce, v čase ztracené. Papírové polobotky jsou bilanční, zobecňující výpovědí o lidském osudu, lásce, stárnutí a smrti. Společně patří k tomu nejlepšímu, co bylo v české poezii po roce 1989 napsáno.

Černé ryby okolností Vladimír Janovic: Černé ryby okolností

Kniha básníka, esejisty, překladatele a editora Vladimíra Janovice přináší výbor z jeho díla esejistického. Je členěna do tří částí. První přináší eseje a studie o obecných otázkách básnictví (např. Báseň jako přesah, Od slova k básni, Autenticita jako problém, Poezie kosmu – kosmos poezie, Věštkyně z Én-dóru), druhá část je věnována české poezii a kultuře (např. K. H. Mácha, J. Karásek ze Lvovic, M. Bieblová, L. Stehlík, H. Bonn, F. Hrubín, J. Pištora, K. Kosík, J. Suk, V. Holub), třetí – nejrozsáhlejší – část je věnována dílům básníků italských (Michelangelo, E. Montale, S. Quasímodo, S. Penna, L. Sinisgalli, P. P. Pasolini), anglických (R. Brooke) a francouzských (S. Mallarmé). Janovic je esejistou přesného myšlení a výrazu. Jeho eseje jsou důležitou součástí českého myšlení o poezii.

Dodatečné události Jan Hanč: Dodatečné události

Kniha – již uspořádal a k vydání připravil editor Michael Špirit – navazuje bezprostředně na definitivní edici Hančových Událostí, vydanou v nakladatelství Torst v roce 2016. Svazek obsahuje nově nalezené Hančovy literární texty, které nejsou zachovány jako sekvence zápisů v sešitech, ale na jednotlivých listech. Z převážné části jsou však dokončeny a rozšiřují spisovatelův rejstřík úvah o lidských zvyklostech, pozorování, zdánlivých dopisů, sebereflexí nebo anekdotických mikropříběhů. Svazek je doprovozen podrobným komentářem, který přibližuje nejen materiální podobu Hančových rukopisů a strojopisů, ale také zrod a rotaci hlavních spisovatelových motivů, práci na četných variantách a vztahy k textům v dosud známých Událostech.

Sebrané spisy III (Svět atd.) Ladislav Klíma: Sebrané spisy III (Svět atd.)

Z šestisvazkových Sebraných spisů Ladislava Klímy dosud vyšly tři obsáhlé svazky: I. Mea (filosofův deník), II. Hominibus (filosofova korespondence) a IV. Velký roman (nejrozsáhlejší Klímovo beletristické dílo). Svazek III. Svět atd. obsahuje veškerou Klímovu filosofickou tvorbu psanou pro dobové zveřejnění (knihy /Svět jako vědomí a nic, Traktáty a diktáty, Vteřina a věčnost/, články, studie, náčrty, rukopisy), přičemž editorka Erika Abrams důsledně pracuje se všemi dochovanými Klímovými autentickými rukopisy a přináší čtenářům textově dokonalou diplomatickou edici, doprovozenou vyčerpávající ediční poznámkou a nezbytnými vysvětlujícími komentáři – jako u všech tří předchozích svazků. Ladislav Klíma byl jeden z nejoriginálnějších českých filosofů, jeho dílo ovlivnilo řadu oborů české umělecké tvorby (literaturu, film, divadlo, hudbu) a je dodnes živé a podnětné. Jeho Sebrané spisy v ediční přípravě Eriky Abrams přinášejí vůbec poprvé Klímovo dílo v úplnosti, textově spolehlivě připravené.

Česká katolická literatura (1945–1989) Martin C. Putna: Česká katolická literatura (1945–1989)

Rozsahem i šíří pojetí monumentální třísvazkové dějiny české katolické literatury Martina C. Putny mapují významnou část české národní kultury od roku 1848 do roku 1989. První svazek zachytil období 1848–1918, druhý svazek období 1918–1945, třetí svazek je věnován létům 1945–1989. Jakožto odborná literárně-historická práce napsaná jediným autorem nemá v současné české literární vědě obdobu, je srovnatelná jen s díly literárních historiků 19. a první poloviny 20. století (Jaroslava Vlčka, Jana Jakubce, Arne Nováka). Putna se neomezuje na výčet a charakteristiku všech děl české katolické literatury daného období, ale činí mnohem více: zasazuje českou katolickou literaturu daného období do kontextu evropského a světového, přičemž si všímá nejen literatury krásné, ale i vývoje dějin křesťanství a křesťanské teologie, prací filosofických a esejistických a katolickou literaturu vnímá v kontextu s jinými náboženskými a filosofickými směry a proudy (protestantismem, pravoslavím, ateismem, judaismem, mimoevropskými náboženstvími). Jádrem Putnova zájmu je – na tomto širokém pozadí zkoumaná – česká katolická literatura krásná: próza, poezie, drama, esejistika, memoárová literatura a odborné práce literatury se týkající). Uchopuje ji čtivým, esejistickým stylem, který je sdělný a dokáže zaujmout nejen čtenářskou veřejnost odbornou, ale každého, kdo se zajímá o českou literaturu, kulturu a společnost v letech 1945–1989. Předmětem Putnova zájmu je nejen katolická literatura vycházející v oficiálních nakladatelstvích, ale i četná tvorba samizdatová a bohatá tvorba českého katolického exilu. Kniha je završením mnoha let autorovy odborné práce.

Věřit napsaným slovům Marie Tomášová: Věřit napsaným slovům

Vynikající česká herečka Marie Tomášová, která vtiskla tvář českému divadlu šedesátých let na prknech Národního divadla a Divadla za branou, aby po celých dalších dvacet let nesměla z politických důvodů vstoupit na prkna českých divadel, napsala knihu, která není jen vzpomínáním na dobu minulou, ale svébytným prozaickým textem. Manželka režiséra Otomara Krejči ve své knize prokazuje mimořádný cit pro slovo a rytmus věty, knihu vytvořila s vnitřní jemností a odpovědností za každé vyřčené slovo. Svazek zachycuje autorčino venkovské dětství, cestu za divadlem, hereckou práci v oblastním divadle i na prknech předních národních scén, spolupráci s filmovými režiséry i recitační činnost v Lyře Pragensis, jež jí byla záchranným člunem v době normalizace. To je však jen hlavní půdorys této knihy. Marie Tomášová je autorka velmi sečtělá, její text obstojí i jako zcela originální a působivá próza se specifickým rytmem a melodií vyprávění. Kniha je doprovozena unikátními fotografiemi s mnoha předními umělci 20. století (Höger, Pivec, Štěpánek, Radok, Krejča, Topol, Tříska...), autorčiným medailonem a úplným soupisem jejích rolí z pera historičky českého divadla Marie Valtrové.

Magor a jeho doba Marek Švehla: Magor a jeho doba

Obsažný, střídmě a přitom velice čtivě napsaný životopis jedné z nejvýznamnějších osobností českého kulturního a společenského života druhé poloviny dvacátého století. Přibližuje detailně Jirousův život od dětství v Humpolci, přes studia v Praze, jeho vztahy s českými výtvarníky v šedesátých letech a soužití s rockovou skupinou The Plastic People of the Universe. Především ale popisuje Jirouse jako strůjce unikátní, na státu nezávislé undergroundové kultury i pozdější mnohaleté věznění a následky, jež mu způsobilo. Životopis navíc v širokém záběru zachycuje dobu, v níž I. M. Jirous žil, a jeho vztahy s řadou významných osobností českého veřejného a kulturního života. Vzniklo tak jedinečné historické panorama doby zobrazené skrze Jirousův život. Kniha zaujme nejen zájemce o moderní české výtvarné umění, rockovou hudbu, literaturu a politickou perzekuci u nás v letech sedmdesátých a osmdesátých, ale každého, kdo chce hlouběji pochopit novodobé dějiny a kulturu naší země. Je doprovázena desítkami unikátních fotografií ze života I. M. Jirouse i dalších osobností a jmenným rejstříkem.

Lapači prachu Lucie Faulerová: Lapači prachu

Románový debut Lucie Faulerové je nesentimentální a drásavá prozaická výpověď o dnešní mladé ženě – o jejím „ne vztahu“ k dětem a k mateřství, jež je únikem ze samoty a dosažením doživotní moci ovládat někoho druhého. Jsme svědky postupně vyjevovaného komplikovaného sesterského vztahu, mezilidské poziční bitvy plné opakovaných prostředků, pastí a nášlapných min. Střetávají se zde dva přístupy k životu – život mateřský jako naplnění a život opevněný proti „vetřelcům“ zvenčí. To, co je považováno za normu, a to „nenormální“. Hlavní hrdinka se postupně propracovává k nevyřčené a vnitřně potlačované pravdě, za níž její matka dostane dlouholetý trest vězení, dcera v útěku před sebou samou a před skutečností ji nenavštěvuje a deformuje při tom v sobě celou minulost i přítomnost v nevyřčeném pocitu viny. Jde o nelíbeznou, hlubokou, věrohodnou a napínavou prózu, v otevřenosti výpovědi odvážnou.

Za Miloš Doležal: Za

Soubor více než osmi desítek esejů z pera básníka, dokumentaristy a publicisty Miloše Doležala svým rozpětím, vrstevnatostí a výtečnou stylistickou úrovní vstupuje do esejisté řady nakladatelství Torst. V českém kulturně-literárním prostoru je tvorba Miloše Doležala, v níž se soustavně věnuje životním osudům postav známých, ale především těch neprávem opomíjených, výjimečná. Mezi těmi, o kterých Doležal ve svých esejích promlouvá, jsou příslušníci prvních liniích protinacistického a protikomunistického odboje, perzekvovaní zemědělci, stejně jako umlčovaní umělci, spisovatelé a básníci, kteří na sobě nesli úděl, pod kterým nejen, že neklesli, ale zachovali si morální integritu a žitým příkladem posilovali své okolí. Základnou tvorby Miloše Doležala je precizní znalost jednotlivých osudů, které přibližuje, dny trávené ve společnosti pamětníků, postupné zaznamenávání vzpomínek a poznávání domovského prostoru, výchovy, rodinných tradic i krajiny, která jejich životy spoluutvářela. V souboru nazvaném „Za“ se vydává nejen po stopách velkých hrdinů; se stejnou pozorností připomíná i přátele ze svého domovského kraje Vysočiny, ale také spisovatele polské. Společným jmenovatelem jeho textů je osobní ručení za napsané, úspornost a nebývalý záběr do mnoha oblastí, z nichž si vybírá jednotlivé postavy, které před čtenáře se svým svědectvím předstupují jako živoucí, pestrá a vnitřně pevně soudržná kronika 20. století.

Outsider Chaim Cigan: Outsider

Fantastická próza Outsider uzavírá rozsáhlou tetralogii Chaima Cigana Kde lišky dávají dobrou noc. Za pseudonymem skrytý prozaik a dramatik Karol Sidon se v ní snaží spojit rozkošatělé příběhy mnoha hrdinů, se kterými jsme se setkávali v tomto i paralelním světě v předešlých třech dílech, a napravit to, co původně rozpoutal jeden vynález, umožňující cestování v čase. A jak už to bývá, je mnohem snazší vyrobit z ryby rybí polévku než naopak. Román se silnou politickou linkou domýšlí i scénář vývoje světa v době příchodu Mesiáše. Zasazen do devadesátých let minulého století připomíná řadou reálií a dokonce i jednajících postav náš svět. Okolnosti vyvolané společným „globálním“ nepřítelem Armilem či Milovaným a jeho vize sjednoceného lidstva nakrátko spojí arabský a židovský svět. Vznikají dříve nepředstavitelné aliance, hnané jak zbytnělým egem politických vůdců, tak fixní ideou nápravy světa hlavní postavy Sidneyho Kramera. Karol Sidon nás ale nenechává na pochybách, že spásu je možné očekávat od lidí, jimž je touha po moci a jakákoli ideologie cizí. K tomu používá autor své nejsilnější literární zbraně – jazyk, fantazii a schopnost vytvořit životné postavy, jimž můžeme věřit a také se jim smát.

Deník / I. 1948–1956 Pavel Juráček: Deník / I. 1948–1956

První svazek monumentálního deníkového díla významného českého filmového režiséra. Nejde o běžný deník, ale o vyzrálé literární dílo, jedinečnou kroniku své doby. Z Juráčkova deníku vyšla dosud jen část zachycující šedesátá léta. Již ta ukázala, že jde o mimořádné dílo hodnoty nejen dokumentární. Pavel Juráček chtěl být a byl především spisovatel. Psal povídky, filmové povídky, scénáře a tento deník, dílo zachycující život v Československu v průběhu třiceti let, a následně i v exilu v Německé spolkové republice. Juráček měl dramatický a vypravěčský talent, byl mistrem popisu, charakterizace a dialogu. Svůj deník psal rukou do 33. vázaných sešitů formátu A5. Přítomná edice poprvé shrnuje celek Juráčkova deníkového díla a vydává je ve čtyřech objemných svazcích. První svazek obsahuje texty psané od roku 1948 do roku 1956. Edici z autorových rukopisů k vydání připravila a svazek jmenným rejstříkem a ediční poznámkou opatřila Marie Kratochvílová.

Prózy Karel Kryl: Prózy

Kniha představuje vůbec poprvé Karla Kryla jako prozaika. Vedle stěžejní rozsáhlé prózy Člověk, kterou napsal v mnichovském exilu na počátku sedmdesátých let a v níž konfrontuje svá mladá „teplická léta“ s pronikavou reflexí situace exulanta, jsou v knize obsaženy i dosud knižně nepublikované povídky, pohádky, fejetony a úvahové a příležitostné texty. Kniha ukazuje, že Karel Kryl byl člověkem renesančního záběru: vedle písňové tvorby, která patří k tomu nejdůležitějšímu v novodobé české kultuře, byl i básníkem, pronikavým publicistou, malířem, kreslířem, sochařem – a neopominutelným prozaikem. Kniha svou grafickou úpravou navazuje na svazky Země Lhostejnost, Rýmované komentáře a Krylogie, vydané v nakladatelství Torst.

Noční práce Jáchym Topol: Noční práce

Román Jáchyma Topola evokuje na příběhu dětí přízračný svět české vesnice sklonku šedesátých let. Je ovšem zejména nadčasovým románem archetypálním – zobrazením různých podob zla (společenského i osobního) a hledáním cesty k naději. Strhující jazyk vyprávění vtahuje čtenáře do napínavého děje s tajemstvím. Kniha vychází ve druhém, opraveném vydání v nové řadě Topolových prozaických knih spolu se svazky Anděl, Kloktat dehet, Chladnou zemí a Citlivý člověk.

Tváře ve stínu (první rozšířené vydání) Zdeněk Kalista: Tváře ve stínu (první rozšířené vydání)

Tváře ve stínu Zdeňka Kalisty, jak vyšly ve svém prvním vydání na sklonku šedesátých let, patřily k nejhodnotnějším českým knihám vzpomínkových medailonů významných literárních osobností. Kalista jemným, detailním a klidným stylem podal portréty básníků a spisovatelů ze začátku dvacátých let, jež sám dobře poznal, aby dospěl k jedinečným nadčasově platným portrétům těchto významných osobností, ale i k živému obrazu doby, v níž žily. První vydání představilo pouze osobnosti levicového zaměření (Josefa Horu, Jiřího Weila, Vítězslava Nezvala, Konstantina Biebla, Františka Halase a řadu dalších), jak v tu chvíli ani jinak nebylo možné. V sedmdesátých letech se Kalista rozhodl knihu rozšířit o kapitoly další, představující mezi jinými Josefa Pekaře, Viktora Dyka, Rudolfa Medka, Josefa Knapa, Jana Zahradníčka, Františka Křelinu a další. Jde rozsahem o více než polovinu knihy, dodnes z valné části zcela neznámou. Současné vydání spojuje obě části Tváří ve stínu v jeden celek, jak jej autor zamýšlel. Jde o jedinečný sled portrétů, který ve své úplnosti patří ke klíčovým svazkům české memoárové esejistiky dvacátého století.

Citlivý člověk Jáchym Topol: Citlivý člověk

Hrdinové nového Topolova románu, kočovný herec Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky, křižují Evropou, aby se pokusili nalézt staronový domov na březích Sázavy. Cestu jim kříží postavy spřízněné i protivné, mezi mnoha dalšími ryšavá kurvička Světlana a její milý Kája z vymahačského klanu Baštů, který se v zuřivých bitkách utkává s Bizonovou motorkářskou tlupou. Topolův dobrodružný román ze současnosti se dotýká v zemité grotesce témat, která znepokojují lidstvo odjakživa, jako jsou víra, stárnutí, smysl života, sebevražda, láska, rodičovství, i těch, která patří k právě žhavým – „stěhování národů“, politická korektnost, krymský konflikt, meze politiky… A žádné z nich není natolik nedotknutelné, aby nemohlo být pomocí rafinovaně a osvěživě používaného jazyka, plného odkazů, podprahových vláken a asociací, zironizováno a obráceno z líce na rub a zase nazpátek. Román Citlivý člověk je komický a brutální, chytře chlípný, karnevalový a zároveň přísně organizovaný. Je to reportáž z odvrácené strany života, groteska o nacházení Boha a lidské jiskry v nejpustších brlozích, kniha o existenciální pouti, kde je i v těch nejšílenějších pasážích oživující ingrediencí láska anebo touha po ní.

Křižovatky (Výbor z díla) Milena Jesenská: Křižovatky (Výbor z díla)

První souborná edice díla Mileny Jesenské je výsledkem mnohaleté práce Marie Jiráskové, největší znalkyně díla Mileny Jesenské. Jde o dílo základního významu nejen pro literaturu českou, ale i v měřítku evropském – tato edice bude sloužit jako východisko k překladům díla Mileny Jesenské do cizích jazyků. Rozsáhlé dílo Mileny Jesenské je zde zachyceno ve všech svých fasetách. Jeho jádro leží v publicistice psané za života Franze Kafky, Kafkou komentované, a ve společensko-politické publicistice spjaté s Peroutkovou Přítomností na sklonku 30. let. Kniha je opatřena ediční poznámkou, doslovem a úplnou bibliografií díla Mileny Jesenské.

S Baťou v džungli Markéta Pilátová: S Baťou v džungli

Román vypráví o životě v exilu a o hledání spravedlnosti. Zatímco v rodné zemi komunisté budovali diktaturu, stavěl Jan Antonín Baťa v brazilské džungli nové Zlíny. Ideál nadšeného baťováka s pevně naplánovaným životem dostává na novém kontinentu úplně jiné rozměry a boj s chaosem nikdy nekončí. V románu se Jan Antonín snaží posmrtně vyprávět svůj příběh tak, jak ho prožil on, a ne jak ho líčila komunistická propaganda a její historikové. Vzpomíná na své nejbližší spolupracovníky a rádce, na vyhrané i prohrané bitvy, a nehodlá ze světa zmizet, dokud nenajde spravedlnost. Ale o starém i novém životě nevypráví sám. Hovoří o něm také ženy, které s ním žily exilový život v Brazílii — dcery Ludmila a Edita i vnučka Dolores, zeť Ljubodrag a další jeho souputníci. Suverénní vypravěčka Markéta Pilátová vystavěla na základě rodinných vzpomínek, deníků, dokumentů, Baťových prozaických i básnických pokusů neobyčejně čtivý román dvacátého století, v němž tolik jednoznačných činů lze interpretovat tolika protikladnými způsoby.

Album Václav Bohdan Holomíček: Album Václav

Václav Havel byl fotografován mnoha českými i světovými fotografy, o žádném z nich se však nedá říci to, co o Bohdanu Holomíčkovi: že byl Havlovým blízkým přítelem, kamarádem po sedmatřicet let – od roku 1974 až do jeho smrti. Bohdan Holomíček po celou tuto dobu Václava Havla fotografoval, zachytil ho na tisících snímků mezi stovkami lidí, v kruhu nejbližších přátel, se spisovateli, divadelníky, s manželkou Olgou, ale i s českými a světovými politiky. Album Václav přináší v bohatém výběru mnoho desítek zcela unikátních fotografií, jež nemohl pořídit nikdo jiný než Bohdan Holomíček. Nikdo z fotografů nebyl Václavu Havlovi tak blízko, nikdo ho nezachycoval po tolik let s tolika zajímavými lidmi. Vedle unikátní hodnoty dokumentární mají Holomíčkovy fotografie i mimořádnou kvalitu uměleckou. Kniha Album Václav zahajuje řadu Holomíčkových fotografických alb, jež budou postupně vycházet v nakladatelství Torst.

Sametová 17 Tomáš Stejskal: Sametová 17

Tomáš Stejskal (1970–2012) byl klavírista, absolvent Pražské konzervatoře. Koncertoval v Čechách a ve Francii s všestranným repertoárem. Někdy ze záliby či z nouze pracoval jako zedník na stavbách. Byl pravidelným sezónním sběračem jahod na plantážích v Normandii. Byl velký čtenář knih v originále (francouzština, němčina, ruština), současné i klasické literatury a antických textů, které svébytně vykládal. Byl umělcem dialogu, víc naslouchal, než mluvil. Psal básně, eseje, náčrty povídek a v posledních letech si kreslil deník na čtverečky papíru. V jeho pozůstalosti se snad najde i několik hudebních skladeb. Ačkoli byl vynikající virtuos, nebudoval si kariéru. Kriticky se díval na prostředí měst, zvláště na severu Čech. Jeho manželka se dvěma dětmi je hudební teoretička a režisérka. Román „Sametová 17“ nepojednává o politice. 17 je číslo domu ve stejnojmenné liberecké ulici, kde bydlela jeho nezletilá milenka, studentka baletu. Hrdina románu přihrává do rytmu na umělecké škole, z které ho právě kvůli tomuto vztahu vyhodí. Jak může děj dopadnout...? Jde o román, deník, novelu či literární scénář? 200 stran strojopisu je synopsí trilogie: láska, život, smrt. Než začnete tuto vzácnou knihu číst, velmi pozorně si všimněte úvodních citátů z díla G. Grasse a J. W. Goetha.

Krylogie Karel Kryl: Krylogie

Krylogie, jež nyní vychází ve druhém samostatném knižním vydání, patří k nejpozoruhodnějším dílům v dějinách české populární hudby, ale stejně tak je i významným dílem literárním. Po roce 1989 to byla právě její knižní podoba, jež našla svou cestu k české veřejnosti, ať už ve vydání samostatném (1994) či v rámci třetího svazku Krylových Spisů (Torst 2000). Původní rozhlasová podoba díla byla známa jen těm posluchačům Svobodné Evropy, kteří měli to štěstí slyšet všech čtrnáct padesátiminutových pořadů tvořících Krylogii – naposledy v roce 1989 –, případně těm, kterým se do rukou dostaly amatérské nahrávky tohoto rozhlasového cyklu. Krylogie obsahuje vedle unikátního Krylova vzpomínání i většinu textů jeho písní z let 1960 až 1986, a také mnoho ukázek z jeho poezie.

Reportáž, psaná na oprátce (První úplné, kritické a komentované vydání. Reedice) Julius Fučík: Reportáž, psaná na oprátce (První úplné, kritické a komentované vydání. Reedice)

Reedice prvního úplného, kritického a komentovaného vydání knihy Julia Fučíka, díla historika Františka Janáčka, který ve svých komentářích zhodnotil své mnohaleté podrobné studium českého domácího odboje za druhé světové války. Reedici k vydání přehlédl, doplnil a aktualizoval literární historik Pavel Janáček.

Spiritus iratus Aloys Skoumal Aloys Skoumal: Spiritus iratus Aloys Skoumal

Kniha představuje průřez literárním dílem Aloyse Skoumala (1904–1988) od mladicky zjitřeného vyznání z dvacátých let po literárněhistorický esej a trs rukopisných aforismů z let sedmdesátých. Do vymezeného žánrového spektra spadají epigramy, vlastní verše, deníkové záznamy, významný proslov na 1. sjezdu českých spisovatelů a různě odstíněné a koncipované výklady osobností literatury i kulturněhistorického prostoru. Pestrý textový materiál je rámcově uspořádán do dvou celků. První z nich obsahuje texty literárněhistorického a kritického charakteru, většinou doslovy a jubilejní medailony. Druhá část svazku představuje Skoumala spisovatele – epigramatika, satirika a pohotového glosátora. Jejím jádrem je nikdy nepublikovaná sbírka Budiždán, epigramatická a aforistická žeň více než tří desetiletí. Za ní jsou uvedeny příbuzné texty do ní nezařazené. Časově i tematicky je tato část spojena se Skoumalovým deníkem z let 1955–1956. Deník nejen ukazuje zákulisí české literatury a kultury daného období, ale rovněž dovoluje poznat metodu Skoumalova tvoření vycházející ze specifického ironizujícího hněvu (odtud název svazku Spiritus iratus), v českém prostředí jedinečného. Závěrečné zklidnění po obou provázaných, expresí nešetřících kritických textech představuje zařazení dvou básnických vstupů, útlý soubor přírodní lyriky z pobytů ve východočeské Budislavi a vlastivědně zaměřená skladba z téhož kraje určená dětem. Editorka Dagmar Blümlová se osobností Aloyse Skoumala zabývá již bezmála třicet let; se Skoumalem se osobně setkala a napsala o něm monografii.

Tohle je skutečnost (Básně, prózy, dopisy) Jana Krejcarová-Černá: Tohle je skutečnost (Básně, prózy, dopisy)

Úplný soubor básnického a povídkového díla pozoruhodné české spisovatelky, dcery novinářky Mileny Jesenské a architekta Jaromíra Krejcara, autorky knihy „Adresát Milena Jesenská“. Kniha přináší ranou erotickou poezii „Honzy“ Krejcarové ze čtyřicátých let, jež vyvolala čtenářský a kritický zájem i v překladech do cizích jazyků, její dopisy Egonu Bondymu, povídkové knihy „Hrdinství je povinné“, „Nebyly to moje děti“ a množství povídek publikovaných v šedesátých letech pouze časopisecky. Svazek ukazuje, že Jana Krejcarová-Černá nebyla jen pozoruhodná a originální osobnost, ale i výrazná česká básnířka a prozaička, jejíž dílo dodnes čeká na to, aby bylo objeveno čtenáři a doceněno kritikou. Svazek uspořádala a doslovem opatřila polská bohemistka Anna Militzová.

Chvála oportunismu Marek Toman: Chvála oportunismu

Marek Toman (* 1967), prozaik, básník, překladatel a diplomat, zvolil ve svém posledním románu nečekaného vypravěče – barokní Černínský palác na Loretánském náměstí v Praze. Je to románový hrdina pevně usazený a pyšný, i když disponuje velkou přizpůsobivostí. Z pohledu konformisty budova komentuje okolní dění, jak se dotýká jejího postavení a účelu, a s tím zaznamenává i zlomové okamžiky českých dějin od svého vzniku až do současnosti. Její zdi hostily obrazárnu a lazaret, kasárna, útulek pro chudé, úřad říšského protektora pro Čechy a Moravu i ministerstvo zahraničních věcí. Zvláštní pozornost věnuje palác osobě Jana Masaryka a snaží se ze své kamenné paměti vydolovat co nejvíce vzpomínek, náznaků a stop, jež by vysvětlily ministrův tragický skon pod okny jeho úředního bytu. Černínský palác však disponuje i city a po věky je nucen konfrontovat svůj poněkud vojácky omezený a koženě mužský pohled na svět s tolerantní milosrdností protilehlé Lorety, v jejíž city doufá. Svou pýchu pak poměřuje s přímočarým plebejstvím blízkého hostince U Černého vola. Postava tak neobvyklá, jako je barokní palác, se ke všemu vyslovuje s otevřeností prostou politické korektnosti, a tak čtenářům s humorem připomíná i prvky omezenosti a blbství, jež jsou zasuty v hlavách každého z nás.

Vzorec řeči Karel Milota: Vzorec řeči

Soubor kritického, esejistického, literárněvědného a publicistického díla významného českého básníka a prozaika Karla Miloty (1937–2002). Vedle pronikavých literárních kritik ze šedesátých a devadesátých let jsou zde zastoupena též všechna klíčová témata Milotova literárního zájmu: česká systémová poezie, dílo Emila Juliše, prozaické dílo Vladimíra Párala a Milady Součkové, česká a ruská poezie i český historický román. Objevné jsou Milotovy eseje o vážné hudbě, první vydání jeho dosud nezveřejněné rozsáhlé práce Vzorec řeči a řeč vzorce, jejíž vydání bylo v roce 1970 zakázáno, a fejetony a publicistické texty z let devadesátých. Milota se v knize Vzorec řeči představuje jako mimořádně pronikavý kritik, jedinečný literární analytik a vynikající esejista – jeden z největších, jaké česká literatura v druhé polovině dvacátého století měla. Svazek je doprovozen ediční poznámkou Jana Šulce a jmenným rejstříkem.

Karel Cudlín Karel Cudlín

Již třetí monografie předního české tvůrce současné humanistické fotografie vydaná v nakladatelství Torst přináší dosud nejobsáhlejší knižní soubor jeho fotografií. Poprvé je členěna tematicky: shrnuje snímky Prahy, dokumentární zachycení doby normalizace, fotografie ze života Romů, obrazy z Podkarpatské Rusi a cest na východ, snímky z Izrale a pásma Gazy... V Cudlínových fotografiích je vždy přítomen opravdový zájem o člověka a o blízký rozhovor s ním, o radostný a fascinující lidský život a jeho krásu. Kniha je doprovozena rozhovorem s Karlem Cudlínem a úvodní studií kurátora Luďka Lukuvky. Vychází současně s výstavou ve Špálově galerii, která proběhne v červenci srpnu letošního roku.

Republika v obležení Jiří Kovtun: Republika v obležení

Básník, prozaik, překladatel a historik Jiří Kovtun napsal ve své monumentální trilogii Tajuplná vražda – Masarykův triumf – Republika v nebezpečném světě jedinečného průvodce po novodobých českých dějinách od Hilsneriády do konce prezidentství T. G. Masaryka v roce 1935. Na více než dvou tisících stran popsal velké české dějiny, ale zachytil i mnoho ze života a myšlení dané doby. Trilogii zamýšlel rozšířit v tetralogii svazkem Republika v obležení, zachycujícím první prezidentství Edvarda Beneše, léta 1935–38, se zaměřením na zahraniční politiku a mezinárodní souvislosti československé tragédie. I zde se Kovtun pohyboval na pomezí beletrie a historické práce. Více než šest let sbíral historický materiál a podklady – zejména v zahraničních archivech –, a přes dva roky knihu psal. Bohužel jeho práci ukončila předčasná smrt. Republika v obležení zůstala nedokončena: ze tří plánovaných oddílů knihy autor dokončil pouze oddíl první. Ten však byl dokončen zcela – a nyní vychází jako samostatná knižní publikace, již předmluvou a závěrečným historickým kalendáriem doplnil odborník nad jiné povolaný, historik prof. Robert Kvaček. Knihu k vydání připravil Jan Zelenka.

Události (definitivní vydání) Jan Hanč: Události (definitivní vydání)

Deníkové dílo Jana Hanče patří k nejvýznamnějším knihám v poválečné české literatuře. Jeho páté vydání, jehož editorem je Michael Špirit, vůbec poprvé přináší znění svazku ověřené a opravené podle dochovaných autorových strojopisů. Již předchozí čtvrté vydání v nakladatelství Torst významně doplnilo obě vydání předchozí o nové texty a současně odstranilo množství chyb, které v nich zůstaly. Teprve tuto pátou edici je však možno považovat za definitivní. Hančovy „outsiderské“ zápisky kladou nejhlubší otázky lidské existence, mravnosti spisovatelství, zachycují neuchopitelnost a propastnost mezilidských vztahů a vyjadřují se k veřejnému životu své doby.

Kosí hnízdo Zdeněk Drozda: Kosí hnízdo

Vršovický pekař Zdeněk Drozda nezachytil ve svých vzpomínkách jen své dětství a mládí, nevytvořil jen nevšedně realistický obraz života v Praze let čtyřicátých a padesátých, ale svým osobitým jazykem, způsobem vyprávění a uchopením reality vytvořil i navýsost pozoruhodnou novodobou českou prózu, jež v mnohém přesahuje úroveň psaní jeho vrstevníků, zavedených českých spisovatelů. Vzpomínková próza „Kosí hnízdo“ byla zdramatizována Evou Miláčkovou a dnes slaví úspěch na jevišti Vršovického divadla Mana s Jiřím Lábusem a Luďkem Nešlehou v mnoha rolích, za doprovodu klavíru Miloše Orsona Štědroně a v režii Eleny Strupkové pod názvem „Vršovice jsou zlatý, řekl tatínek“. Drozdova pozoruhodná próza je v přítomné knize doplněna zprávou o této inscenaci a fotografiemi z ní.

Šálek čaje v polostínu Alexandr Kliment: Šálek čaje v polostínu

Prozaik Alexandr Kliment debutoval sbírkou básní Těžká voda a i jeho zatím poslední kniha je knihou básnickou. Sbírka Šálek čaje v polostínu je inspirována starou čínskou poezií, přináší však verše zcela současné, existenciální, bilanční i náladové, melancholické i ostře reflexivní, lyrické i nesentimentálně pojmenovávající lidskou situaci. Kliment se v knize projevuje jako bytostný básník, jímž byl vždy, i ve svých nejlepších prózách (Nuda v Čechách, Basic Love) a fejetonech (Piano v moři).

Uklizený stůl aneb Moje druhá knížka o Karlu Čapkovi (a opět s jedním přívažkem o Josefovi) Jiří Opelík: Uklizený stůl aneb Moje druhá knížka o Karlu Čapkovi (a opět s jedním přívažkem o Josefovi)

Ve své nové knize shrnul jeden z nejvýznamnějších současných českých literárních historiků studie Společné juvenilie bratří Čapků, O skryté roli knihy Hovory s T. G. Masarykem, Čapkovské drobinky 6: Chudák Karel, Byl Karel Čapek básník?, O Čapkově vztahu k Bohu a náboženství, Čapkovské drobinky 7: Kdo byl a je Karel Čapek? a Škola Lidových novin. Klíčová studie svazku, neobyčejně podnětná, objevná a rozsáhlá Škola Lidových novin, je zde publikována poprvé. Jiří Opelík píše o tom, co důvěrně zná, svazek je vrcholem jeho celoživotní badatelské práce.

Dvě tváře Anna Fárová: Dvě tváře

Kniha Dvě tváře přináší obsáhlý výbor z díla historičky fotografie Anny Fárové (1928–2010) z let 1956–2007. Nyní vychází ve druhém vydání. Je rozčleněna do tří oddílů: první shrnuje stati o světové fotografii, druhý studie a články o fotografii české, třetí články o obecných otázkách fotografie. Řazení statí kombinuje hledisko chronologické s hlediskem obsahovým: čtenáři mají možnost sledovat, jak se vyvíjel autorčin zájem o jednotlivé fotografy, a současně mohou v souhrnu vidět, jak se měnil její vhled do daného díla. Kniha obsahuje množství textů, které zde česky vycházejí poprvé. Podstatnou součástí svazku je úplná bibliografie Anny Fárové, kterou zpracovala Polana Bregantová. Závěr prvního vydání tvořil autobiografický text A pásly by se tam ovce…, který vyšel v nakladatelství Torst samostatně v roce 2010, v druhém vydání proto není obsažen.

Puzzle Chaim Cigan: Puzzle

Třetí díl tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc Chaima Cigana, za nímž se skrývá prozaik a dramatik Karol Sidon, je široce rozehraným příběhem, jehož hrdinové se pokoušejí pochopit důsledky experimentu, který byl na počátku pohybu v čase, vzniku paralelních světů a nekonečné řady lidských kopií. Strůjci původního fenomenálního objevu se snaží i za cenu nejvyšší oběti napravit důsledky vědeckého pokušení, které je vedlo k tomu, že nezodpovědně uplatnili objevy své odpoutané inteligence. Autorova fantazie zaplétá čtenáře do smyček času a vrstev historie, ale zároveň hrdiny knihy uzemňuje směsí lidských vlastností, které nás ubezpečují, že nikdo není jen dobrý či zlý a že lidské úmysly se mnohdy nekryjí s výsledky. Hlavní hrdina se snaží vymazat paralelní světy, které překročily horizont předpovídaného příchodu Mesiáše a tím znejistily základy naší existence. Přes záměrně lehký žánr nás autor nenechává na pochybách, že neřeší lehká témata, ale naopak věci základní, jako je postavení člověka ve světě, jeho vztah k Bohu, vědecká zodpovědnost a mnoho dalšího. A i zde jsou součástí autorova vyprávění humor a erotika.

Deník Witold Gombrowicz: Deník

Není pochyb o tom, že původně třísvazkový Gombrowiczův Deník patří k vrcholům díla jednoho z nejvýznamnějších polských prozaiků a dramatiků 20. století. Dnes je po celém světě považován za dílo patřící do základního fondu moderní světové literatury. Dílo vznikající v Argentině bylo poprvé vydáno česky v nakladatelství Torst a dnes je již zcela rozebráno. Přítomné druhé české vydání vychází v jednom svazku a je doplněno jmenným rejstříkem.

Básnické dílo sv. 2. Překlady Antonín Brousek: Básnické dílo sv. 2. Překlady

Druhý svazek Básnického díla Antonína Brouska (1941–2013) shrnuje všechny Brouskovy básnické překlady. Vedle souboru veršů německého básníka Manfreda Petera Heina a několika souborů překladů drobnějších (Sebastian Brant) jde zejména o dosud nevydaný obsáhlý svazek Brouskových překladů básní Friedricha Hölderlina. Brouskovy překlady Hölderlinovy poezie se objevily v několika časopiseckých otiscích v 60. letech a byly přijaty k vydání ve velké řadě Klubu přátel poezie nakladatelství Československý spisovatel v roce 1969. Již časopisecké ukázky naznačily, že jde o Brouskův básnický překlad životní. Kniha byla redaktorem Josefem Bruknerem dovedena do stránkových korektur, vydání se však po Brouskově odchodu do exilu nakonec neuskutečnilo. V 90. letech, kdy se objevily snahy Brouskovy překlady Hölderlina konečně po více než dvaceti letech vydat, byla jak stránková korektura knihy, tak překladatelovy rukopisy považovány za ztracené, a to i samotným překladatelem. Díky úsilí editorky Barbory Chybové se je nedlouho před básníkovou smrtí podařilo nalézt. Edice přináší i další Brouskovy překlady Hölderlina, do původního svazku nezahrnuté. Opatřena je podrobnými komentáři k dílu Brouskovu i Hölderlinovu. Svazek ukazuje Antonína Brouska jako mimořádného básníka, jehož překlady starší německé poezie, díla Hölderlinova i německé poezie moderní patří k důležitým hodnotám českého básnického překladu a české poezie vůbec.

Ahoj můj miláčku (vzájemná korespondence z let 1977-1989) Juliana Jirousová, Ivan Martin Jirous: Ahoj můj miláčku (vzájemná korespondence z let 1977-1989)

Ivan M. Jirous byl od svatby s Julianou Jirousovou, dcerou malíře Otto Stritzka a vnučkou nakladatele Josefa Floriana, v roce 1976 do roku 1989 z politických důvodů čtyřikrát vězněn. Po dobu odloučení, které trvalo sedm a půl roku, se stala jejich jedinou pravidelnou komunikací korespondence. Přestože byla kontrolována a tematicky i formálně omezována cenzurou, je soubor 357 vzájemných dopisů z let 1977 až 1989 nabitý láskou, zprávami o dění, poezií, kritičností i humorem a společnou vírou. Celkem 231 dopisů Juliany Jirousové, zpřístupněných zde poprvé, tvoří živý obraz undergroundového společenství i vesnické pospolitosti ve Staré Říši. Těžištěm knihy jsou vzájemné dopisy z let 1981–1985, kdy Juliana Jirousová líčí svému muži vyrůstání dcer Františky a Marty a Ivan M. Jirous posílá domů pohádky a říkanky později sebrané do knihy Magor dětem (1986) a básně ze vznikající sbírky Magorovy labutí písně (1985). Současná edice nově obsahuje nedávno objevený soubor šestadvaceti Jirousových dopisů z let 1988–1989 a spolu s listy jeho ženy z téže doby i dětské dopisy dcer Františky a Marty. Grafička Jana Vahalíková do knihy zakomponovala kresby Juliany Jirousové a jejích dcer i ukázky rukopisů všech pisatelů. Obsáhlou publikaci v závěru doplňuje historický doslov Tomáše Bursíka, ediční poznámka, komentář editorek Daniely Iwashity, Petry Poukarové Klimešové a Marty Kordíkové, rejstřík citovaných děl, jmenný rejstřík a mapa Staré Říše.

Růžena Grebeníčková a její rukopis (Studie – komentář - bibliografie.) Michael Špirit: Růžena Grebeníčková a její rukopis (Studie – komentář - bibliografie.)

Kniha se váže k souběžně vydávanému výboru z prací Růženy Grebeníčkové O literatuře výpravné. Úvodní studie přibližuje způsob autorčina psaní a na vybraných příkladech se pokouší rekonstruovat postupný vznik jejích textů. Zabývá se kritickým navazováním R. Grebeníčkové na různé inspirační zdroje a ukazuje, že polemický vztah nemusí být založen pouze na vyhraněném odporu, ale rovněž na základní shodě vůči pojednávanému tématu. Studie též zkoumá autorčiny metody jak při vydávání překladů, tak při plánování vlastní, nakonec nerealizované knihy. Součástí úvodní práce je podrobná chronologie života a díla R. Grebeníčkové. Následující komentář je vedle studie a aparátu ve výboru O literatuře výpravné nejrozsáhlejší částí výkladového celku, v němž editor zpravuje o vzniku jednotlivých studií, o autorčiných námětově příbuzných pracích, které s pojednávanou látkou souvisejí nebo rozvíjejí motiv v původním textu jen zmíněný, o jejich podnětech, na něž Grebeníčková většinou polemicky reagovala, o případných ohlasech a o zdrojích, z nichž byly texty přejaty. Anotovaná bibliografie publikovaných prací R. Grebeníčkové zahrnuje původní texty, edice a překlady, jakož i ohlasy na ně. – Studie, komentář, bibliografie a rejstříky tvoří navzájem propojený výkladový celek, který by měl z několika perspektiv a různě zaměřeným čtenářským potřebám otevírat přístup nejen k antologii, ale k celému dílu Růženy Grebeníčkové.

O literatuře výpravné Růžena Grebeníčková: O literatuře výpravné

Výbor z celoživotní tvorby literární historičky, kritičky, překladatelky a editorky Růženy Grebeníčkové (1925–1997) přináší práce o písemnictví posledních dvou století. Autorka přistupuje k jednotlivým uměleckým dílům s rozsáhlými literárněhistorickými znalostmi a představuje je v nápadité srovnávací perspektivě. Její duchaplný styl předpokládá čtenáře, který se bude umět vyrovnat nejen s přesahem do příbuzných věd, jako je psychologie, sociologie nebo filosofie, ale také s jednoznačně formulovanými soudy a ironickým hodnocením. Svazek je rozdělen do pěti oddílů. – V prvním stojí v popředí teoreticko-historické otázky umělecké prózy, jako je vývoj epiky ve 20. století, literatura faktu, triviální literatura nebo historie románu, druhý soustřeďuje práce o románských literaturách, hlavně o francouzském písemnictví od osvícenství po tzv. nový román, třetí je věnován české literatuře od národního obrození do konce 20. století, do čtvrtého jsou zařazeny studie o ruské literatuře zejména 19. století a pátý oddíl zahrnuje eseje o německy psaných dílech od epochy romantismu do poloviny 20. století. Výbor ve svém tematickém uspořádání zároveň vytváří „vnitřní“ monografie o J. Weilovi, N. V. Gogolovi, F. M. Dostojevském, A. P. Čechovovi, H. von Hofmannsthalovi a R. Musilovi. Edici připravenou Michaelem Špiritem doprovází obsáhlá ediční poznámka a anotovaný rejstřík děl a jmenný rejstřík. Jako samostatný svazek doplňující výbor O literatuře výpravné vychází v koedici IPSL a nakladatelství Torst kniha editora Michaela Špirita Růžena Grebeníčková a její rukopis, zahrnující obsáhlou studii o Růženě Grebeníčkové, komentáře k textům výboru a kompletní primární a sekundární bibliografii autorky.

Kronos Witold Gombrowicz: Kronos

První české vydání osobního, skrytého deníkového zápisníku vynikajícího polského prozaika a dramatika. Rita Gombrowiczová, vdova po autorovi, se rozhodla tento Gombrowiczův neveřejný deník vydat po mnoha letech. Svazek s názvem Kronos je lakonický, stručně psaný, věcný. Dostává se do pozoruhodného napětí s autorovým deníkem literárním. Je mimořádně cenným svědectvím, summou dat, odkazů, osobních poznámek, portrétů lidí i celé epochy. Polští editoři jej opatřili detailně zpracovanými poznámkami, odkazy, fotografiemi, bibliografií i rejstříkem. Jde o vzornou edici na světové úrovni. Českého překladu se ujal polonista Petr Vidlák. Česká edice přebírá polskou edici beze změny, tedy i se všemi poznámkami, doprovodnými texty a fotografiemi.

V únoru 2016 vychází v nakladatelství Torst též první souborné a opravené vydání Gombrowiczova Deníku.

Matouš Jiří Cieslar: Matouš

Strhující deník filmového vědce, kritika a esejisty Jiřího Cieslara ze sklonku jeho života. Cieslarův deník je psán s hlubokou znalostí deníkového žánru (Cieslar je autorem obsáhlého svazku Hlas deníku), současně však je zcela upřímný a pravdivý, psaný bez postranních dvířek a bez jakéhokoli předstírání. Deník zachycuje ty nejjemnější záchvěvy lidské duše, ale i mnoho z veřejného dění Cieslarovy doby. V knize ožívá množství každodenních příběhů z pražských redakcí, filmového prostředí a z univerzitního provozu, nad vším se ale klene především touha pochopit sebe sama, svůj úděl a svou nemoc. Matouš je křestní jméno autorova psychoterapeuta, který během děje knihy vážně onemocní a nakonec umírá na rakovinu. Cieslarův deník patří k závažným literárním svědectvím o životě u nás v posledním čtvrtstoletí.

Vlastizrady Petr Král: Vlastizrady

Mohutný soubor kritických statí a esejů Petra Krále konečně seznámí čtenáře s rozsáhlou, ale vcelku neznámou a nedoceněnou částí autorovy tvorby. Kniha není mimořádná jen svým rozsahem, ale i svou mnohostranností, články o literatuře tu sousedí s texty o malířství, filmu, fotografii, jazzu a dokonce s gastronomickými hlídkami, přátelské pocty blízkým tvůrcům lze číst vedle obecných úvah o společnosti a kultuře. Celek pokrývající více než půl století je rozčleněn do čtyř částí: šedesátá léta, léta autorova pobytu ve Francii, léta devadesátá a konečně léta 2000–2014, následující po Králově návratu do Čech. Téměř polovina textů byla autorem přeložena z francouzštiny, v níž je mimo jiné uveřejňoval v deníku Le Monde nebo v týdeníku L´Express, také – a především – však v řadě odborných, někdy exkluzivních publikací věnovaných poesii a umění. Texty si přitom i v nejvíc „specializovaných“ pasážích podržují konkrétnost a obrazotvornost vlastní textům básníka, jak tomu odpovídá rovněž skladba knihy, kde žádná ostrá hranice neznačí předěl mezi esejem, článkem a prostou glosou, teoretickou úvahou a lidským svědectvím. Smysl pro kritický rozbor jevů i děl a názorová vyhraněnost Králových soudů, často polemicky vyhrocená, jsou přitom konstantním prvkem textů ze všech uvedených období a tím, čím v každém z nich hrály podnětnou roli.

Magorova summa III Ivan M. Jirous: Magorova summa III

Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků a doplněn svazkem třetím, obsahujícím sbírky napsané až po předchozím druhém vydání Magorovy summy. Vůbec poprvé tak vychází Jirousovo básnické dílo v úplnosti. Edici k vydání připravil a podrobnými komentáři (obsaženými ve třetím svazku) opatřil Martin Machovec. Třetí svazek obsahuje sbírky Okuje, Rok krysy, Akrostichy, Magorův noční zpěv a Úloža.

Malý pan Talisman Chaim Cigan: Malý pan Talisman

Z představy že pohádky jsou určené jen dětem čtenáře vyvádí knížka Malý pan Talisman Chaima Cigana. Jde o soubor pohádek pro dospělé, jenž nás naplňuje nadějí, že modlitby mohou být vyslyšeny. Ne vždy přináší řešení prekérních situací Bůh sám, někdy ho zastoupí malý pan Talisman, který pomocí kouzelného modlitebního pláště a modlitebních řemínků dokáže létat a pomáhat tam, kde si lidé nemohou pomoci sami. Spisovatel Karol Sidon, který se za vypravěčem Chaimem Ciganem skrývá, nám v knížce nabízí devatenáct pohádek – devatenáct veskrze lidských příběhů, z nichž poučeni nakonec vyjdou jejich hrdinové i čtenář. Ten se zároveň leccos dozví i o židovské víře, židovských zvycích i židovské mystice. A nebyl by to Karol Sidon, kdyby nám nepřipomněl, že věci se mnohdy mohou jevit zcela jinak, než jaké ve skutečnosti jsou, že dobré skutky nemusí vždy končit dobře a že na vše je lépe dívat se z více úhlů. Knihu ilustracemi doprovodil Michal Bačák.

Magorova summa I Ivan M. Jirous: Magorova summa I

Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků a doplněn svazkem třetím, obsahujícím sbírky napsané až po předchozím druhém vydání Magorovy summy. Vůbec poprvé tak vychází Jirousovo básnické dílo v úplnosti. Edici k vydání připravil a podrobnými komentáři (obsaženými ve třetím svazku) opatřil Martin Machovec. První svazek obsahuje sbírky Magorův ranní zpěv, Magorova krabička, Mládí nevykouřené, Magorovo borágo, Magorova mystická růže, Magorovy labutí písně a Magor dětem.

Magorova summa II Ivan M. Jirous: Magorova summa II

Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků a doplněn svazkem třetím, obsahujícím sbírky napsané až po předchozím druhém vydání Magorovy summy. Vůbec poprvé tak vychází Jirousovo básnické dílo v úplnosti. Edici k vydání připravil a podrobnými komentáři (obsaženými ve třetím svazku) opatřil Martin Machovec. Druhý svazek obsahuje sbírky Ochranný dohled, Magorův Jeruzalém, Magorovi ptáci, Magorův soumrak, Wydrzie Mediocri, Magorova děťátka, Magorova vanitas, Ubíječ labutí a Rattus norvegicus.

Sny Olga Housková: Sny

Po čtenářsky úspěšných pamětech Staši Fleischmannové vycházejí Sny její sestry Olgy (* 1919), vynikající fotografky. Její záznamy snů se vyznačují věcností a milou atmosférou. Lapidárně vyprávěné zvláštní situace a minipříběhy vyznívají humorně, lyricky či absurdně. Prochází jimi řada osobností české společnosti a kultury. Kniha je vedle unikátních autorčiných fotografií doplněna obsažnou předmluvou její dcery Anny, jež knihu opatřila i cennými životopisnými medailony. Olga Housková se svou sestrou vedla Fotoateliér OKO (1938–48). V letech 1956–72 byla fotografkou v Divadle na Vinohradech.

Kytaru s palmou (texty písní) Oldřich Janota: Kytaru s palmou (texty písní)

Dlouho očekávaný svazek písňových textů Oldřicha Janoty potěší všechny milovníky a znalce hudby tohoto mimořádného českého hudebníka, zpěváka, textaře a spisovatele, osloví ale i ty, kteří jeho dílo dosud neznají a hledají současné živé básnické slovo. V pečlivém uspořádání, na němž s autorem spolupracoval editor Jaroslav Riedel, přináší kniha Janotovy texty napsané od 70. let dodnes. Ve svazku sledujeme proměny Janotovy poetiky v průběhu čtyřiceti let a nacházíme zde poklady patřící k tomu nejlepšímu, co v české zpívané poezii vzniklo.

Libuna Iren Stehli : Libuna

Česká verze obsažné knihy, představující mimořádný fotografický cyklus česko-švýcarské fotografky Iren Stehli. Historička fotografie Anna Fárová o knize napsala: „Fotoromán o české cikánce Libuně Sivákové, odvíjející se po dobu čtvrt století, je vlastně historií lásky několikanásobně prolnuté jak do samotné hrdinky, tak do dlouhodobého a intenzivního autorského ztvárnění. A v tom je jeho tajemství. Ani ve filmu, ani ve fotografii se doposud taková dlouhodobá investice umělce do života modelu neodehrála.“ Kniha obsahuje doprovodné texty Anny Fárové, Francy Comalini, Mileny Hübschmannové a Martina Hellera. Vychází u příležitosti výstavy Iren Strhli: Libuna / a jiné eseje, konané 13. 10. 2015 až 24. 1. 2016 v Domě fotografie, Revoluční 5, Praha 1.

Cesty Eva Zábranová: Cesty

Po svém debutu, vzpomínkové knížce Flashky (Torst 2014), vydává Eva Zábranová (* 1964 v Praze) povídkovou knížku Cesty. Zachycuje v ní cesty nereálné i skutečné, cesty k poznání, cesty životem, cesty za pochopením a porozuměním, cesty hledání. Realistické vyprávění se střídá se snovými texty, humor se syrovou mrazivostí. Knihu doplňují ilustrace Matěje Bílka (* 1993 v Praze).

Peřiny a chléb Romana Křenková: Peřiny a chléb

Románový debut autorky (* 1955) známé především z povídek a esejů publikovaných v společenské revui Prostor, přináší strhující příběh ženy od začátku šedesátých let do současnosti v realisticky zachyceném historickém kontextu. Život hlavní hrdinky sledujeme v proměnách doby: ve škole na počátku 70. let, v drsně zachycených dělnických zaměstnáních, pod tlakem StB, v dotyku s disentem, při hledání nové práce a studiu na právnické fakultě, při práci ve velkém podniku, při vstupu do advokacie. Autorka má mimořádně pronikavé vidění, píše ostře, věcně a nepateticky. Nejcennějšími kapitolami jsou ty, jež u nás jedinečným způsobem líčí husákovskou normalizaci. Kniha ukazuje velice věrně dilemata, která musel řešit každý, kdo v té době žil, a přesvědčivě představuje zejména tzv. šedou zónu, prostředí mezi disentem a konformní částí společnosti. I líčení polistopadového vývoje je v knize velice kritické a ostré, ukazuje převlékání kabátů, bezcharakternost, touhu po penězích a konzumním způsobu života. Jde o mimořádně cenný a vyzrálý románový debut, který neuniká z české současnosti a nedávné minulosti, ale naopak se ji snaží zobrazit se vší pravdivostí a naléhavostí.

Bohumil Hrabal: pokus o portrét Jiří Pelán: Bohumil Hrabal: pokus o portrét

Nové vydání po mnoho let již zcela rozebrané knihy předního českého romanisty – esejisty a překladatele, jež patří k tomu nejlepšímu, co u nás bylo napsáno o díle Bohumila Hrabala. Pelánova přesná, hutná a přitom přehledná a čtivá syntetická studie zachycuje celé Hrabalovo literární dílo, jak postupně vznikalo v průběhu šedesáti let. Autor k Hrabalovu dílu přistupuje jako komparatista a zařazuje jej tak organicky do kontextu literatury evropské a světové. Jde o neocenitelnou práci pro každého, kdo se zajímá o dílo jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století. Kniha je doplněna fotografickou přílohou, zachycujících Bohumila Hrabala v průběhu jeho života.

Hraběcí roky Jiří Kalous: Hraběcí roky

V roce 2015 je tomu 75 let od chvíle, kdy se narodil, a 50 let od chvíle, kdy zemřel jeden z nejčtenějších, nejmilovanějších a nejznámějších českých básníků druhé poloviny 20. století Václav Hrabě, jehož verše – zejména v recitaci Mirka Kováříka a jako texty písní Vladimíra Mišíka – oslovily a ovlivnily několik generací. O Václavu Hraběti (1940–1965), milovníkovi jazzu a autorovi svébytné podoby české beatnické poezie, vypovídá jeden z jeho nejbližších přátel a spolužáků z vysoké školy Jiří Kalous. Knihu Hraběcí roky nemohl napsat nikdo jiný než právě on. Jde o velmi detailní svědectví o krátké době (Jiří Kalous se s Hrabětem seznámil v roce 1957) společně prožitých let, v němž na pozadí obrazu básníka vyvstává široké panorama studentského života v Čechách na přelomu padesátých a šedesátých let. Kniha přináší nespočet detailů z básníkova života, je kronikou vpravdě jedinečnou. Sám autor o tomto svém svědectví říká: „Málo urovnaná ani ne mozaika, ale Vaškovými slovy halda střípků o věcech, které nás formovaly, kterými jsme žili. Kterými žil Vašek.“

Spiritus agens Aloys Skoumal (Korespondence Aloyse Skoumala s Janem Čepem a Františkem Halasem) Aloys Skoumal: Spiritus agens Aloys Skoumal (Korespondence Aloyse Skoumala s Janem Čepem a Františkem Halasem)

Kniha představuje dvě neznámé, dosud nepublikované řady korespondence tří významných představitelů české kultury. Čerpá výhradně z archivních zdrojů. Dvě třetiny editovaných čísel (133) zaujímá vzájemná korespondence Aloyse Skoumala (37) a Jana Čepa (96). Vzájemná korespondence Aloyse Skoumala s Františkem Halasem obsahuje 47 listů. Spojovacím článkem edice je Aloys Skoumal. Z korespondence jasně vyplývá, že jeho činnost ve třicátých a čtyřicátých letech měla mnohem širší akční rádius, než je zafixovaná představa překladatele. Jeho schopnost iniciovat, pobízet a organizovat působila jak v osobních rovinách, tak v směřování institucí, v nichž působil. Edičně knihu připravila a zevrubnými komentáři opatřila Dagmar Blümlová.

Jitřní flétna Josef Topol: Jitřní flétna

Jako dárek dramatikovi, básníkovi, esejistovi a překladateli Josefu Topolovi k 80. narozeninám vydává nakladatelství Torst jeho literární prvotinu, básnickou sbírku Jitřní flétna, již začal psát ve svých šestnácti letech. Kniha má podtitul Verše, písně a popěvky 1951–1956 a jeden z budoucích nejvýznamnějších českých dramatiků se v ní představuje jako výsostný lyrik a melodik verše, jehož básně přesvědčivě ukazují jeho zcela mimořádný literární talent. Topolovy mladistvé verše jsou plně srovnatelné s ranou mélickou poezií Františka Hrubína či Ladislava Fikara. Jitřní flétna je básnickou sbírkou láskyplnou, milou a radostnou. Vychází doprovozena jemnými kresbami Alžběty Moravcové.

Piano live Chaim Cigan: Piano live

Piano live, druhý díl tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc, napsal pod pseudonymem Chaim Cigan známý prozaik a dramatik, vrchní zemský rabín Karol Sidon. V pokračování prvního dílu se příběh ještě více odpoutává od reality, byť s mimořádným smyslem pro reálné detaily, a pomocí převratného vynálezu cestování v čase volně putujeme staletími a kulturami, objevujeme jejich kouzla i slabiny, abychom nakonec zjistili, že určující v každé době i v každém ze světů jsou lidské vlastnosti a vztahy, které základně utvářejí náš život. Existence paralelních světů, do nichž je možno vstoupit, ba je i pozměnit oproti nám známé historii, vytváří složitý propletenec reálného, možného, pravděpodobného i zcela fantaskního. I tentokrát se setkáváme s nesmírně uvěřitelnými a neheroickými židovskými hrdiny, s pestrou škálou základních filosofických otázek, s mnoha „co by bylo, kdyby...“, na něž se autor snaží odpovědět prostřednictvím historie paralelních světů. Jak už k psaní Karola Sidona patří, nemůže v knize chybět svérázný humor, hluboká znalost starozákonního světa, překvapivé promýšlení jiných cest, široké znalosti z mnoha oborů a nepřeberné bohatství českého jazyka.

Slyšet a odpovídat Marie Rút Křížková: Slyšet a odpovídat

Marie Rút Křížková (* 1936) se vedle vydávání díla Jiřího Ortena edičně zabývala tvorbou dětí v terezínském ghettu, vedla rozhovory s teologem Josefem Zvěřinou, edičně připravovala knihu pamětí Miloslavy Holubové, napsala dějiny salesiánů v českých zemích, zpracovala korespondenci Jiřího Lederera a věnovala se řadě dalších témat. Její závěrečnou prací jsou vzpomínky s názvem Slyšet a odpovídat, které nejen shrnují všechna tato témata, ale v dialogu se spoluautorkou knihy Šárkou Grauovou a na více než stovce zcela unikátních fotografií je rozšiřují o působivý obraz dětství a mládí ve 30., 40. a 50. letech, o popis kulturního života v Liberci v letech šedesátých, o záznam osobní cesty k židovství a křesťanství a zejména o jedinečné svědectví o životě v normalizačním Československu, zvláště o Chartě 77, jíž byla M. R. Křížková jednou z mluvčích. Kniha působivě kombinuje texty vzpomínkové, esejistické, publicistické, dokumentární a dialogické, které spolu s fotografiemi vytvářejí čtivý celek, vypovídající nejen o autorčině pohnuté životní cestě a práci, ale i o celé jedné epoše života v naší zemi.

Josef Sudek v rozhovorech a vzpomínkách Josef Sudek v rozhovorech a vzpomínkách

V první části knihy jsou shromážděny více než dvě desítky časopiseckých rozhovorů s Josefem Sudkem z let 1936−76, tato pramenná edice poprvé přináší v celku jejich úplné a doslovné znění. Druhá část knihy obsahuje unikátní soubor vzpomínek pamětníků, Sudkových kolegů a přátel, které na začátku 80. let zaznamenal fotograf Petr Hron. V tomto rozsahu celek jím shromážděných vzpomínek rovněž dosud publikován nebyl, část přepisů byla pořízena až pro toto vydání. Třetí část tvoří původně ineditní sborník „Pocta Josefu Sudkovi“, který k autorovým osmdesátinám začal pořádat Jaroslav Anděl. Po jeho odchodu do exilu pracoval na shromažďování příspěvků Antonín Dufek. Sborník obsahuje pětadvacet textových příspěvků nejrůznějších autorů několika generací, od Jana Lauschmanna a Adolfa Schneebergera po Petra Rezka, a také příspěvky výtvarné. Část původní obrazové přílohy, včetně fotografií zachycujících Josefa Sudka, je v přítomném svazku reprodukována. Čtenářům se v této knize dostává do rukou mnohostranný portrét Josefa Sudka a jeho díla, tvořený jeho vlastními slovy, zachycený očima jeho nejbližších přátel i z odstupu uměnovědné reflexe. Kniha je doplněna ediční poznámkou a jmenným rejstříkem.

Moje oči musely vidět Ivan Diviš: Moje oči musely vidět

K nedožitým devadesátým narozeninám významného českého básníka vychází druhé samostatné knižní vydání jeho klíčové básnické skladby, poslední, kterou před rokem 1989 napsal ve svém mnichovském exilu a která vyšla jako jeho první básnická sbírka po jeho autorském návratu ke čtenářům ve vlasti. Znalci Divišova díla je tato skladba – dnes knižně již zcela nedostupná – považována za jeden z vrcholů jeho básnického díla. Na frontispice je reprodukována originální stejnojmenná grafika básníkova přítele Emanuela Ranného.

Mrazilo – tálo (O Jiřím Weilovi) Jaroslava Vondráčková: Mrazilo – tálo (O Jiřím Weilovi)

První tištěné vydání knihy vzpomínek na Jiřího Weila, kterou Jaroslava Vondráčková (1894–1986) napsala v roce 1970. Ve strojopisné edici Kvart ji v roce 1979 vydal Jan Vladislav. S Jiřím Weilem pojilo Jaroslavu Vondráčkovou blízké přátelství, které jí umožnilo vidět osud této mimořádné osobnosti české literatury opravdu zevnitř a s hlubokým porozuměním. Ve své memoárové próze se stala jedinečnou kronikářkou české avantgardy a moderní české literatury a kultury vůbec. V životopisném vyprávění cituje množství dokumentů a soukromých dopisů, které čtenářům přibližují Jiřího Weila v autentické podobě. Kniha vychází doplněna doslovem, životopisným kalendáriem Jiřího Weila a množstvím unikátních fotografií. Jaroslava Vondráčková vystudovala v Praze Vyšší dívčí školu, poté studovala na lyceu v Gmundenu a maturovala v Linci. Textilní výtvarnictví a návrhářství studovala v Mnichově, Paříži a Berlíně. V roce 1923 zřídila tkalcovskou dílnu v Nové Pace. V letech 1926–48 vedla textilní ateliér pro zařizování bytů, spolupracovala s Bauhausem a v letech 1927–29 byla ředitelkou Artělu. Za války spolupracovala s odbojovou skupinou V boj. Po roce 1945 pracovala v ÚLUVu, Textilní tvorbě a v Českém fondu výtvarného umění. Je autorkou tří vzpomínkových knih, z nichž dosud vyšla tiskem péčí editorky Marie Jiráskové ve dvou vydáních jen jediná: Kolem Mileny Jesenské (Torst 1991, 2014).

Vetera et nova Eva Stehlíková: Vetera et nova

O vlivu, jaký má dílo naší přední znalkyně antické kultury Evy Stehlíkové na českou kulturu napříč obory a na mladší akademickou generaci, svědčí nedávno vydaný sborník Ad honorem Eva Stehlíková o téměř šesti stech stranách a několika desítkách přispěvatelů. Evě Stehlíkové nejde nikdy o „antiku pro antiku“, ale o to, jak dnes působí. Proto se ve svých textech shrnutých do této knihy zabývá nejčastěji texty divadelními, v nichž je tato „kontaktnost“ největší. Z literárních textů volí ty, které mají podle jejího názoru tuto „kontaktní“ potenci, tuto „nadčasovost“. Proto je v knize prezentován Catullus coby milostný lyrik a polemik, Martialis coby ironický epigramatik, Ovidius coby hravý erotik, pozdní básníci coby autoři literárních hříček, ale i „opovrhovaný“ a „otravný“ Horatius jako živý komentátor své doby a vypravěč příběhů.

Umění a kýč Tomáš Kulka: Umění a kýč

Již třetí vydání knihy, jež se přes svou vyhraněnost a polemičnost stala základní příručkou pro každého, kdo se zajímá o fenomén kýče. Kulkova práce se snaží charakterizovat vlastnosti kýče, jež jsou mu dány imanentně. Tím se odlišuje od přístupu, který chápe kýč výhradně kontextuálně. Text na záložku knihy napsal Milan Kundera. Vychází s novou obálkou Roberta V. Nováka.

Listář Dušan Karpatský: Listář

Překladatel a literární historik Dušan Karpatský ve svém obsáhlém Listáři navazuje na tradice epistolární literatury a výběrem dopisů, jež mu během jeho bezmála šedesátileté literární činnosti napsali jeho kolegové, přátelé a zejména spisovatelé naši i jihoslovanští, chce připomenout, že dopisy stále ještě mohou tvořit pozoruhodný doplněk k dílu svých tvůrců, neboť podávají živé svědectví o pisatelích i adresátovi a také o době, kterou společně žili. Navíc představují výmluvný důkaz, že k tomu, aby člověk něčeho v životě dosáhl, musí si neustále nacházet spolupracovníky a přátele a především spřízněné duše. V Listáři Karpatský zveřejňuje nejprve dopisy, jež mu psali spolužáci z fakulty, z nichž se později stali významní badatelé, jako Jiří Fiedler, Vladimír Miltner, Václav Konzal, či básníci, jako Jana Štroblová, nebo filmoví tvůrci, jako Pavel Juráček, a pak pokračuje celou plejádou dopisů význačných spisovatelů českých (Jaroslava Seiferta, Vladimíra Holana, Josefa Palivce, Josefa Škvoreckého, Ludvíka Kundery, Jana Zábrany, Arnošta Lustiga, Karla Šiktance, Václava Havla, Jiřího Gruši, Miloše Doležala aj.), slovenských (Dominika Tatarky, Laca Novomeského) a jihoslovanských, i u nás známých z překladů do češtiny, především Miroslava Krleži. Každou ze 170 „kapitol“ uvádí Karpatský stručným medailonem korespondenta i několika vzpomínkami na něj a na spolupráci s ním. Obrazovou přílohu knihy tvoří 97 dokumentárních fotografií.

O čem básník ví Josef Topol: O čem básník ví

Dramatik a básník Josef Topol (* 1935) po celý svůj tvůrčí život psal též texty esejistické, úvahové a vzpomínkové. S pečlivostí i zdrženlivostí sobě vlastní vždy vážil každé své slovo. Jeho texty mají povahu čehosi definitivního, trvale platného. Přítomný obsáhlý soubor esejů, úvah, komentářů, vzpomínkových textů a rozhovorů obsahuje významné eseje o poezii (Mácha, Shakespeare, Kollár), studie a úvahy o divadle, dramatu, scénografii a komentáře k vlastním hrám, texty o výtvarnících a fotografech, vzpomínkové texty a jiné drobné stati a rozhovory. Svazek je obsahově pevně sevřen nezaměnitelnou osobností autorovou. Jde o knihu zásadního významu, doplňující Topolovo dílo dramatické, básnické a překladatelské. Kniha je pečlivě edičně připravena Milenou Vojtkovou, doplněna zevrubnou ediční poznámkou a úplnou bibliografií Topolova díla.

Básně (Dílo Jana Kameníka, sv. 1) Jan Kameník: Básně (Dílo Jana Kameníka, sv. 1)

Soubor básnického díla Jana Kameníka, vl. jm. Ludmily Maceškové (1898–1974) v ediční přípravě Jiřího Opelíka. Textově přesná a úplná edice Kameníkova básnického díla obsahuje vedle textově spolehlivého znění veršů již publikovaných i desítky dosud zcela neznámých Kameníkových básní, včetně dvou raných básnických sbírek, zevrubnou ediční poznámku a doslov. Pro českou literaturu 20. století jde o edici základního významu, o mimořádný počin literární i ediční. Autorce, již Jiřina Hauková považovala za největší českou básnířku 20. století, se tak konečně dostává důstojného vydání nejzávažnější části jejího díla. Ludmila Macešková absolvovala reálné gymnázium v Pardubicích (1918), studovala rok na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a dva a půl roku na Akademii výtvarných umění tamtéž. Vystřídala řadu příležitostných zaměstnání, od druhé poloviny čtyřicátých let byl pro chronické onemocnění v invalidním důchodu. Debutovala roku 1922. První básnickou sbírku Okna s anděly vydala pod pseudonymem Jan Kameník v roce 1944. Část nákladu druhé, poválečné sbírky Neviditelný let (1947) skončila po únorovém převratu ve stoupě. Po dvacetiletém nedobrovolném odmlčení vyšla třetí Kameníkova sbírka Pubertální Henoch (1968) a o dva roky později soubor próz s názvem Učitelka hudby. V roce 1971 se na knihkupecké pulty ještě stačila dostat – i když s cenzurními škrty – Malá suita pro flétnu, poslední básnická sbírka vydaná za jejího života. Posmrtně byla samizdatově vydána kniha Zápisky v noci (1979) a v Mnichově byla reeditována sbírka Pubertální Henoch (1982). Po roce 1989 vyšly znovu sbírky Neviditelný let (1995), Pubertální Henoch (1996), poprvé tiskem sbírka Zápisky v noci (1993) a výbor z Mystických deníků (ed. Marcel Kabát, 1995). Nakladatelství Triáda vydalo dva svazky Díla Jana Kameníka: Prózy (1995), Překlady (1996). Nakladatelství Torst vydalo v rámci Díla první svazek mystických deníků, snářů a zápisníků s názvem Cesta za Henochem (2011). Kniha Básně vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Triáda.

Den plný pitomců Daňa Horáková: Den plný pitomců

První tištěné vydání suverénně napsané a čtivé prozaické knihy, vydané poprvé roku 1978 v pražských samizdatových edicích Expedice a Petlice. Kniha se stala předlohou německého celovečerního filmu Tag der Idioten, který získal roku 1983 Deutschen Filmpreis in Gold. Daňa Horáková se narodila roku 1947 v saském Grünbachu. V Praze-Kunraticích, kam se její rodina přestěhovala v roce 1949, složila maturitu. Studium na filozofické fakultě Univerzity Karlovy ukončila disertací na téma Eckhartova předehra k Heideggerovi. Během studia byla členkou skupiny, která pod vedením Milana Machovce iniciovala dialog mezi marxisty a křesťany, v letech 1968–69 studovala teologii v New Yorku. Po návratu ze Spojených států se živila prováděním turistů a ve svém bytě v Pařížské ulici č. 7 organizovala salóny pro disidenty, kteří v rámci normalizace ztratili zaměstnání a měli zakázáno publikovat. Od roku 1975 řídila s Václavem Havlem samizdatovou Edici Expedice. Byla signatářkou Charty 77. V roce 1979 se provdala za filmového režiséra Pavla Juráčka a vystěhovala se do Německé spolkové republiky. Tam pracovala první tři roky jako uklízečka, poté jako novinářka, zpočátku na volné noze, poté jako vedoucí oddělení kultury v časopisu Bunte, berlínských novinách B. Z. a v časopisu Bild. Od roku 2000 byla zástupkyní šéfredaktora časopisu Welt am Sonntag, v letech 2002–2004 byla jako nestraník hamburskou ministryní pro kulturu. Německy napsala a vydala dalších sedm prozaických a publicistických knih.

Život je krátký jak prásknutí bičem Zdeněk Potužil : Život je krátký jak prásknutí bičem

Kniha představuje v pestré koláži různorodých textů a unikátních fotografií veřejnou i soukromou tvář divadelního a televizního režiséra Zdeňka Potužila, klíčové osobnosti dnes již legendárního Divadla na okraji. Tvorba tohoto divadla – představující veřejnou tvář Potužilovy tvůrčí osobnosti – je zde nastíněna mimo jiné několika významnými teatrologickými studiemi, rozsáhlými rozhovory, fotografiemi a soupisy inscenací. Soukromá Potužilova tvář, často šokující, exhibicionistická a překračující společenská tabu, je zde představena rozhovory, původními Potužilovými vzpomínkovými texty a písemným dialogem mezi Potužilem a básníkem a prozaikem Pavlem Buštou. Kniha je doplněna podrobnými soupisy Potužilovy divadelní i televizní režijní práce a původními texty Miroslava Kováříka a Mikiho Jelínka, přibližujícími Potužilovu osobnost. Kniha vychází ve spolupráci s dnešním „divadlem na okraji“.

Kolem Mileny Jesenské Jaroslava Vondráčková: Kolem Mileny Jesenské

K sedmdesátému výročí úmrtí Mileny Jesenské vychází druhé, opravené a doplněné vydání knihy vzpomínek na tuto vynikající českou novinářku, přítelkyni Franze Kafky, levicovou intelektuálku a statečnou ženu, která byla za účast v protinacistickém odboji zatčena gestapem a zemřela v květnu 1944 v koncentračním táboře Ravensbrück. Knihu edičně připravila a komentovala Marie Jirásková, která druhé vydání detailně přehlédla, opravila a doplnila poznámkový aparát. Kniha je rozšířena též o unikátní obrazovou přílohu a jmenný rejstřík. Vychází s doslovem Růženy Grebeníčkové.

Hagibor Milena Slavická: Hagibor

Autorka ve své druhé prozaické knize vypráví příběh mladé fotografky Hany, která na počátku sedmdesátých let v panice před hrozbou ústrků ze strany režimu uteče pomocí fingovaného sňatku do Londýna, kde v naprostém osamění prožívá krušné začátky emigrace, zradu partnera a odtrženost od dítěte, které zanechala v péči své matky v Praze. Příběh skládá pohled Haniny matky, jejíž svět se s dcerou míjí se stejným nepochopením, jako se míjel s myšlením manžela, Hanina otce. Dalšími díly skládačky jsou Haniny londýnské zápisky plné nejistot, osamění a zoufalství a krabice fotografií, která je průvodcem Haniným životem. Završením příběhu je složitá cesta dospělé dcery Eriky k neznámé mrtvé matce Haně. Přestože Erika prožila většinu života v sebeobranném zapouzdření, zraňující emoce ji nakonec dostihnou a pomohou alespoň nakročit k pochopení sebe i neznámé matky.

Adresát Milena Jesenská Jana Černá: Adresát Milena Jesenská

K sedmdesátému výročí úmrtí Mileny Jesenské vychází třetí české knižní vydání knihy její dcery, básnířky a prozaičky Jany Černé, rozené Krejcarové. Kniha strhujícím způsobem vypráví životní příběh vynikající české novinářky, přítelkyně Franze Kafky, levicové intelektuálky a statečné bojovnice proti nacismu, je ovšem zejména vynikající českou prózou, obsahující mnoho jedinečných a přesných postřehů o lidech a lidských povahách, o životě v předválečném Československu a o lidském osudu vůbec. Jana Černá se v knize projevuje jako suverénní a břitká vypravěčka s mimořádně ostrým a přesným postřehem. Kniha vychází doplněna unikátní obrazovou částí, bohatou dokumentární přílohou, jmenným rejstříkem a ediční poznámkou.

Krajiny Metropole smrti (Zkoumání paměti a imaginace) Otto Dov Kulka: Krajiny Metropole smrti (Zkoumání paměti a imaginace)

Renomovaný historik Otto Dov Kulka byl jako devítiletý chlapec internován nejprve v terezínském ghettu a odtud o rok později deportován do tábora smrti v Osvětimi. Jako jeden z těch, kdo přežili, zasvětil podstatnou část svého života studiu nacismu a holocaustu. Ve svých vědeckých pracích důsledně dodržuje nezaujatost a střízlivý odstup od vlastního příběhu. Dávné osobní zážitky ho přesto neustále dohánějí a i po mnoha letech se mu vracejí jako živé představy a reminiscence na hluboké dětské trauma, s nímž se dodnes úplně nevyrovnal. Kniha Krajiny Metropole smrti je výsledkem jedinečného a působivého experimentu člověka hledajícího způsob, jak pochopit svoji minulost a naši historii. Otto Dov Kulka se narodil roku 1933 v moravském Novém Hrozenkově. Po válce vystudoval historii a filosofii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a na Goethe Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Nyní žije v Izraeli a je emeritním profesorem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Jeho knihu z hebrejštiny přeložila Magdalena Křížová. O anglickém vydání napsali:
„Jedno z nejvýraznějších svědectví o nelidskosti, jaké znám.“ Sir Ian Kershaw
„Krajiny Metropole smrti porotci označili za nejlepší knihu o Osvětimi od dob Prima Leviho‘.“ The Telegraph

Flashky Eva Zábranová: Flashky

Když v září orwellovského roku 1984 zemřel básník, prozaik, esejista a překladatel Jan Zábrana, bylo jeho dceři Evě devatenáct let. Dnes, k třicátému výročí úmrtí svého táty, se rozhodla napsat pro něj knihu, která je nejen svědectvím o něm a poctou jeho celoživotní práci, ale i jedinečným záznamem setkání s mnoha vynikajícími osobnostmi poválečné české kultury, mj. Mikulášem Medkem, Ivanem Medkem, Emanuelem Fryntou, Evaldem Schormem, Františkem Jungwirthem, Danielou Hodrovou, redaktory nakladatelství Odeon a s americkým básníkem Allenem Ginsbergem, jehož živý portrét patří k nejpůsobivějším kapitolám knihy. Flashky – doprovozené mnoha unikátními fotografiemi – jsou ovšem též něčím mnohem víc než jen prací vzpomínkovou. Jde o plnohodnotnou uměleckou prózu, která přesným a břitkým jazykem podává pravdivý obraz české společnosti v poválečném půlstoletí na pozadí rodinné historie, tedy v žánru, který v současnosti nabývá na důležitosti ve všech východoevropských literaturách. Nesentimentální, věcné a detailně přesné vidění Evy Zábranové má zobecňující sílu, která z příběhu dospívání v rodině vězňů komunistického režimu činí jednu z nejpůsobivějších českých próz posledních let.

El Libro Mágico Otto Placht: El Libro Mágico

El Libro Mágico je knihou barvitě vyprávějící o kouzlu života v pralesích peruánské Amazonie a o síle tradice a inspirace, s níž se osudově setkal český malíř Otto Placht (1962). Nejde v žádném případě o tradiční monografii umělce, ale spíš o svéráznou kaleidoskopickou sondu do Plachtovy mnohovrstevnaté tvorby a dobrodružných životních osudů. Zároveň je kniha i osobitým holdem ayahuasce – jednomu z „pokrmů bohů“, který je po staletí spjat s duchovní praxí indiánských kmenů amazonských pralesů a místní šamani ho dodnes využívají k léčení, věštění i čarování. Právě svět ayahuaskových vizí spolu s proměnlivým ornamentem indiánů kmene Shipibo už více než dvacet let sytí malířovu imaginaci a provází ho na jeho cestách za „brány vnímání“. O nich, o síle lidské kreativity, o Plachtově víře v nepřemožitelnou a neustále se obnovující moc přírody a samozřejmě o jeho dílech, která vznikla jako svědectví osobního hledání, vypráví kniha nejen obrazem, ale i prostřednictvím svědectví přátel a znalců Plachtova díla. Vedle vzpomínkového textu samotného malíře v knize najdete texty spolumajitele centra moderního umění DOX Václava Dejčmara, americké výtvarnice a kurátorky April Dolkar, člena akademické obce univerzity UNIA v peruánské Pucallpě Otto Florese Sáenze, překladatele a básníka Gata, přítele z mládí Jana Pravdy, historičky umění Vandy Skálové a kulturního antropologa Mnislava Zeleného – Atapany. Kniha obsahuje texty v češtině, španělštině a angličtině. Vydáno ve spolupráci s Václavem Dejčmarem.

Každá věc ať dospěje na své místo Sylvie Richterová: Každá věc ať dospěje na své místo

Nový román Sylvie Richterové patří k dílům, jaká v české próze posledních více než dvaceti let tolik postrádáme – krásným, místy až básnickým jazykem, ze široka, klidně a plynule obzírá posledních více než šedesát let lidských životů, zážitků dětí i dospělých, tragických osudů, lásek a spletitých osobních příběhů na pozadí krutých a zraňujících českých dějin. Vypravěčem a hlavním hrdinou románu je muž, jehož pohled na Čechy, Moravu i Itálii v tak rozlehlém časovém období není a nechce být historický (jakkoli zaznamenává všechny klíčové dějinné zlomy), ale životopisný – jeho vyprávění je zalidněno desítkami lidských bytostí, k nimž v průběhu postupně stále napínavějšího děje získáváme čím dál tím bližší a důvěrnější vztah. Kompozičně umně budovaný román lze číst jako příběh s tajemstvím, panorama široce rozvětveného rodinného osudu, svědectví o proměňující se dobové atmosféře, ale i jako naléhavé podobenství o zlu, které se ze zvráceného zla osobního nezadržitelně proměňuje v drtící zlo společenské. Tvůrčí metodou Sylvie Richterové je zde – jejími slovy – „realismus absurdního“: přes veškerou tragičnost mnohých zde zachycených dějů má v tomto románu své místo i situační komika, humor a vypravěčský nadhled. Nezanedbatelnou hodnotou románu je jeho působivé ukotvení místopisné – většina v něm zachycených příběhů se odehrává v jedinečném geniu loci Brna, jeho okolí, na Vysočině, v Praze a v Římě, tedy místech, která autorka zná tak důvěrně, že se jich v jejím zachycení sami skoro až dotýkáme.

Vrstvami Staša Fleischmannová: Vrstvami

Staša Fleischmannová (* 1919) se od dětství spolu se svou sestrou-dvojčetem pohybovala v mimořádném prostředí předních tvůrčích osobností první československé republiky. Oba jejich rodiče, Staša a Rudolf Jílovští, byli nepřehlédnutelnou součástí českého kulturního a společenského života. K přátelům rodiny patřili Milena Jesenská, Ferdinand Peroutka, František Halas, Julius Firt, Jiří Voskovec, Jan Werich i Jaroslav Ježek, Vladimír Clementis, Adolf Hoffmeister, Zdeněk Bořek-Dohalský či Josef Šíma. Sestry Jílovské se nadchly představou samostatné tvorby a začaly studovat fotografii u Jaromíra Funkeho na Státní grafické škole. V devatenácti letech si otevřely vlastní fotoateliér, o rok později začala válka. Tragické události let okupace tvoří prostřední část vzpomínek, k jejichž napsání se autorka odhodlala ve věku dvaadevadesáti let. Její knižní prvotina je mimořádným svědectvím bystrozraké pozorovatelky, která citlivě, avšak bez sentimentu promítá čtenářům panorama téměř celého století. Provádí čtenáře (i diváky fotografií a dokumentů) vrstvami času a paměti a napříč vrstev národních, společenských a kulturních. Staša Fleischmannová je fotografka, a proto je její svědectví rovnou měrou i obrazové. Řadu fotografií lze považovat za naprosto unikátní historické dokumenty doby, jejichž hodnotu zvyšuje i skutečnost, že až na několik výjimek jsou zde zveřejněny vůbec poprvé. Knihu edičně připravil a poznámkami a jmenným rejstříkem opatřil Tomáš Vrba

Tsunami blues Markéta Pilátová: Tsunami blues

Mladou trumpetistku Karlu Klimentovou připravily ničivé vlny tsunami na Vánoce roku 2004 nejen o rodiče, ale také o schopnost hrát a komponovat hudbu. Něco jí ale přesto zůstalo: kubánský jazzman Lázaro Milo ji kromě blues naučil také svou rodnou španělštinu, díky níž se rozvrácená dívka ocitla „v péči“ charismatické profesorky Jenůfy Topinkové. Veteránka české hispanistiky v sobě nosí vlastní tajemství a odváží Karlu na nečekanou výpravu. Tsunami blues je kniha o ztrátě mládí a iluzí, o českých stopách na Kubě, ale i o cestě, která vede k novému životu.

Nabíledni prázdno Vladimíra Čerepková: Nabíledni prázdno

Kniha významné české básnířky (1946–2013) shrnuje její verše z pozůstalosti, obsáhlou fotografickou část, mapující autorčinu životní cestu v letech 1963 až 2013, a všechny rozhovory, které ve svém životě poskytla. Fotografická část přináší mimo jiné unikátní fotografie Jiřího Stivína, Jana Reicha a Daniely Horníčkové, které jsou zde zveřejněny vůbec poprvé. Vladimíra Čerepková debutovala v roce 1961 v Mladém světě. V roce 1968 odešla do Francie, kde se živila různými příležitostnými pracemi (mj. ošetřovala nemocného Jana Čepa a byla pomocnicí v domácnosti Jiřího Koláře), volnou tvorbou a batikováním látek. Žila střídavě v Paříži a na francouzském venkově. Vydala básnické knihy Ryba k rybě mluví (1969), Ztráta řeči (Köln am Rhein 1973), Extra Dry Silence (Paris 1988), Bez názvu (Paris 1991) a Sans titre (Alfortville 1991). V roce 2001 vydala v nakladatelství Torst soubor své poezie s názvem Básně (obsahující i rukopisnou sbírku Tělesná schránka) a v roce 2008 básnickou sbírku Zimní derviš.

Básník (Román o Ivanu Blatném) Martin Reiner : Básník (Román o Ivanu Blatném)

Martin Reiner se poezií a osudem básníka Ivana Blatného (1919–1990) zabývá usilovně již třicet let. Byl autorem scénáře prvního televizního dokumentu o Blatném a desítek novinových článků a rozhlasových pořadů, stál za převozem Blatného pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví, organizoval slavnostní ukládání ostatků Blatného na brněnském Slavíně a významně se podílel i na umístění básníkovy pamětní desky na jeho rodném domě na Obilním trhu. V roce 2000 začal pracovat na románu o básníkově nevšedním životním příběhu. Blatný zažil v Československu nejprve velkou literární slávu, po své emigraci do Anglie v březnu 1948 pak naprostý pád a snahu o vymazání svého jména z českých literárních dějin. Reinerův román je strhující text, který se zabývá nejen básníkovým životem, ale též literárním kontextem, dobou a místy, na nichž Ivan Blatný žil. Dozvíme se zde mnoho z literárního života první republiky, stejně jako zajímavé detaily z přátelství mezi Blatným, Ortenem, Kainarem, Chalupeckým, Nezvalem a dalšími. Nahlédneme do protektorátních let a hrůz heydrichiády. Po Blatného emigraci dostaneme možnost seznámit se s intrikami, jimiž dlouhé roky žil český politický exil, stejně jako s činností komunistických agentů v zahraničí. A básníka neopustíme ani v blázincích, v nichž strávil většinu z čtyřiceti let svého života v Anglii. Kniha je nabitá dosud neznámými informacemi, zároveň je však silně emotivní. Životní úděl Ivana Blatného je jedním z velkých českých osudů 20. století. Reinerova kniha o něm vypovídá svrchovaným způsobem.

Altschulova metoda Chaim Cigan: Altschulova metoda

Altschulova metoda, první díl chystané tetralogie s názvem Kde lišky dávají dobrou noc, kterou pod pseudonymem Chaim Cigan napsal známý prozaik a dramatik, vrchní zemský a pražský rabín Karol Sidon, má sice vnější rámec politického a psychologického thrilleru, čtenáři v ní však naleznou mnohem více. V bravurně napsaném napínavém příběhu rozpjatém mezi různé země, kontinenty, historické epochy a alternativní světy konfrontuje autor čtenáře s důsledky postmoderní technologie, vyvinuté v budoucnosti ze středověké kabaly. Jsou to právě středověk, židovské myšlení, kultura a dějiny, co zde autor mistrně nasvěcuje z překvapivých úhlů pohledu. Také to, co v prvním dílu vnímáme jako nám blízkou skutečnost plnou odkazů na naše historické zkušenosti z konce éry normalizace a přeměny v poněkud lepší svět, je místy s lehkou ironií absurdně zakřiveno. Židovští hrdinové knihy jsou nesmírně životní, komičtí, uvěřitelní ve svém snažení i možnostech a ve své neheroičnosti nám až důvěrně známí. Čtivá Ciganova kniha – která zaujme jak zájemce o staletí židovské kultury a myšlení, tak milovníky napínavé prózy – je plna humoru, hravosti i existenciální hloubky.

Mezi literaturou a divadlem I. Jan Grossman: Mezi literaturou a divadlem I.

Dvousvazková edice přináší poprvé v úplnosti literárněkritické, teatrologické, obecněestetické a publicistické práce Jana Grossmana (1925–1993), jedné nejvýraznějších osobností české kultury druhé poloviny 20. století. Editor Petr Šrámek soubor rozčlenil do jedenácti oddílů. První oddíl přináší rané práce o literatuře (1942–45). Druhý a třetí oddíl obsahují poválečnou publicistiku a kritiku (1945–48). Čtvrtý oddíl sestává z programů a materiálů psaných pro divadla (do roku 1955). Pátý až devátý oddíl jsou členěny tematicky (1956–69): pátý oddíl přináší práce o literatuře; oddíl šestý je sestaven z brechtovských statí; sedmý oddíl obsahuje stati o divadelním stylu, obecných otázkách herectví, divadelní úloze filmu a kritické referáty; do oddílu osmého patří práce o divadelní scénografii a jevištním výtvarnictví; devátý oddíl se věnuje problematice tzv. malých divadel a inscenacím v Divadle Na zábradlí. Desátý oddíl shrnuje sporadické literární i divadelní publikační příležitosti (1970–89) a oddíl jedenáctý uvádí texty polistopadové (1990–92). Následovat bude svazek Mezi literaturou a divadlem III. Komentáře, který přinese literárněhistorické a divadelněhistorické komentáře, bibliografii a grossmanovskou studii.

Macocha Petra Hůlová: Macocha

Nový, bezpochyby nejosobitější a nejosobnější text Petry Hůlové prakticky rezignuje na vyprávění příběhu a v mnoha ohledech překračuje četná tabu dosud v literatuře ctěná. V monologu autorky, která se bez ohledu na počáteční ambice stane úspěšnou spisovatelkou druhořadé literatury, kráčíme od jednoho bolestného zauzlení k druhému: od rozpadu manželství, přes milostně-nenávistný vztah k vlastním dětem, které jí ani v dospělosti nedokáží odpustit, až k reflexi vlastní tvorby. Reálné se zde stýká s představami a jen zvolna hledáme nitky, podle nichž se ve spleti košatých obrazů dobíráme toho, co je příčinou a co následkem, co neotřele žitou skutečností a co alkoholovým excesem. Tématům, kterých se zde autorka dotýká, se v životě vyhne málokdo. Zřídka je však někdo vyřkne s tak bezohlednou upřímností, s tak jasnou rezignací na konvence a s tak omračujícími jazykovými schopnostmi.

Eseje Emanuel Frynta: Eseje

Úplný soubor esejistického díla Emanuela Frynty patří k základním hodnotám české literatury druhé poloviny 20. století. Kniha je rozčleněna do oddílů: Poválečné kritické články, Z prostoru Čech (studie o Ignátu Herrmannovi, Franzi Kafkovi, Jaroslavu Haškovi /vycházející zde z rukopisu vůbec poprvé/, Bohumilu Hrabalovi), O ruské literatuře, O baroku a španělské literatuře, O slovesném umění a O výtvarném umění. Jádro knihy leží v oddílu druhém, třetím a pátém – ty představují Emanuela Fryntu jako zcela mimořádnou literární osobnost. Knihu uspořádal a doslov napsal Fryntův přítel, rusista Jiří Honzík. Součástí knihy je úplná bibliografie Fryntova básnického, esejistického a překladatelského díla z pera Ireny Kraitlové a obrazová příloha, představující mimo jiné Emanuela Fryntu jako pozoruhodného fotografa.

Gonzaga aneb Revoluce v Minas Castro Alves: Gonzaga aneb Revoluce v Minas

Jako nový svazek Lusobrazilské knihovny vychází divadelní hra předního brazilského romantika Castra Alvese (1847–1871), která se pro inspiraci vrací do provincie Minas Gerais sklonku 18. století, do období počátků brazilských snah o nezávislost na Portugalsku. Mladistvé hugovské drama obětavé lásky i podlé zrady s titulní postavou básníka Tomáse Antonia Gonzagy je zároveň obžalobou nespravedlivosti otrokářského řádu a romantickým nářkem nad nemožností naplnění pravé lásky ve světě řízeném zištností. Přeložil Zdeněk Hampl. Doprovodnou studii napsala Šárka Grauová.

Vojta Dukát Vojta Dukát

38. svazek edice Fototorst. Moravský fotograf Vojta Dukát (* 1947) odešel po okupaci Československa sovětskou armádou do nizozemského exilu (1968). Toulal se po světě a vynikl v žánru humanistické fotografie. Snaží se být nadále profesionálním amatérem věrným odkazu jména přístroje zn. Ljubitel, nepracuje systematicky. Zdržuje se v místech, kde se mu daří nacházet harmonické vztahy v lidském společenství, k věcem a k přírodě. Rád komunikuje s lidmi nestresovanými představou, že čas jsou peníze. V letech 1974 a 1976 byl nominovaným fotografem agentury Magnum v Paříži. Od poloviny 80. let omezoval fotografování ve prospěch videozáznamů. Je oceňován za dlouhodobý přínos vizuálnímu umění (Capi-Lux Alblas Prijs 1997; Pieter Ouborg Prijs 2001). Texty v této druhé autorově monografii jsou dílem Antonína Dufka, historika umění a emeritního kurátora sbírky fotografie Moravské galerie v Brně, Melchiora de Wolffa, T. S. Gottlieba a Vojty Dukáta.

Dělal jsem, co jsem považoval za správné Petr Uhl, Zdenko Pavelka: Dělal jsem, co jsem považoval za správné

Petr Uhl (* 1941), strojní inženýr, disident, vězeň svědomí, poslanec, novinář a v neposlední řadě manžel a otec se v obsáhlém rozhovoru se Zdenkem Pavelkou vrací do dětství, prožívaného v Praze a Janských Lázních, vzpomíná na své rodiče, školy a raná i pozdnější šedesátá léta uprostřed studentského dění, na hojné rozhlížení po světě za hranicemi, když to režim umožnil, i seznamování se s radikální evropskou levicí, zejména francouzskou. Bez hořkosti přibližuje své dva dlouhé pobyty v českých věznicích, aktivity kolem založení Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných i dobu po listopadových změnách v roce 1989, kterou nehodnotí nijak laskavě. Už letmý pohled do textu nenechá nikoho na pochybách, že Petr Uhl je člověk veskrze politický a svět i jeho obyvatele poměřuje přísně a nekompromisně metrem svých levicových idejí, které nezviklala ani drsná léta reálného socialismu, jež nemilosrdně trestala jeho neoblomnou zásadovost, urputnou snahu po zlepšování společnosti a osobní statečnost.

Rozpomínky. Co na sebe vím Milan Uhde: Rozpomínky. Co na sebe vím

Obsáhlé paměti dramatika, prozaika, básníka a politika Milana Uhdeho jsou mimořádně cenným svědectvím o české a moravské kultuře a společnosti celé druhé poloviny 20. století. Jsou spojeny s Brnem, autorovým městem, a s jeho literárním a divadelním životem. Milan Uhde je ve svých vzpomínkách detailně přesný, vypovídá o svém dětství a rodinném zázemí, o svých studiích a literární tvorbě, podává jedinečný vhled do redakčního života časopisu Host do domu a zachycuje svou spolupráci s divadlem. Důležitou částí knihy je líčení tíživých let normalizačních a činnosti zakázaných spisovatelů v té době. Autor pojednává též o svém působení v české politice v devadesátých letech. Kniha je svým stylem, vysokou literární hodnotou a současně i upřímností a otevřeností mimořádná, patří k nejcennějším memoárovým svědectvím napsaným u nás v posledních dvaceti letech. Vychází ve společném vydání s brněnským nakladatelstvím Host.

Vomito negro Pavel Hak: Vomito negro

Autor (* 1962) se narodil v jižních Čechách, ale od konce 80. let žije ve Francii. Píše francouzsky, napsal pět románů vysoce ceněných francouzskou literární kritikou i čtenáři. Jeho zatím poslední román Vomito negro (2011) je karibský příběh dvou sourozenců, kteří jsou již při první konfrontaci se světem, jak ho nalinkovala západoevropská a americká představa úspěchu a kariéry, předurčeni svým původem k osudu ztracenců. Najít své „místo nahoře“ stojí velké úsilí, a často to nejde jinak než doslova přes mrtvoly. Úsporný a přitom lexikálně nesmírně bohatý Hakův jazyk a specifický styl do češtiny přetlumočila Jovanka Šotolová.

Labyrinty Josef Sudek: Labyrinty

Sedmý knižní svazek fotografických cyklů Josefa Sudka navazuje na cykly Okno mého ateliéru a Zátiší. V nejintimnějším prostoru svého ateliéru fotografoval Josef Sudek po řadu let náhodná uskupení předmětů, v kterých hledal a dokázal nalézt neobyčejná tajemství. Důležitou roli zde hrál zejména papír, ale i sklo. Od zátiší se tyto labyrinty – jak jim Josef Sudek říkal – lišily svou neuceleností, neuspořádaností, otevřeností. Umožňovaly mu denně nacházet něco nového, objevovat netušené tvary a konstelace. Úvodní studii ke knize napsala Daniela Hodrová, autorem závěrečného textu je historik fotografie Antonín Dufek.

Rýmované komentáře Karel Kryl: Rýmované komentáře

Na konci osmdesátých let a na začátku let devadesátých, tedy na přelomu dvou historických epoch, běžel čas veřejného života v Evropě i v Československu tak rychle, že se pod tlakem dní Karlu Krylovi zrodil pod rukama nový žánr, v jeho díle dosud neuplatněný: veršovaný politický komentář. Množství svých komentářů Karel Kryl sám předčítal posluchačům Radia Svobodná Evropa, v jehož mnichovské redakci v té době pracoval. Komentáře doprovázel často svým doprovodným slovem. Všechny veršované politické komentáře i s doprovodnými texty vycházejí nyní v úplnosti vůbec poprvé v této knize. Jsou sžíravé, vtipné, přesné, výstižné a zcela srozumitelné – svou básnickou kvalitou dalece přesahují dobu, v níž vznikly. Jde o mistrnou politickou poezii, pro kterou lze v novodobé české literatuře jen stěží hledat obdobu.

Republiku a varlata Vratislav Effenberger: Republiku a varlata

Jako třetí svazek Díla Vratislava Effenbergera vychází jeho poslední velká práce, vznikající do roku 1977. Autor v ní prostřednictvím prozaického útvaru na pomezí autoanalýzy, osobní zpovědi, básně a odborného textu hledá historickou logiku psychosociálního, společenského a politického vývoje světa od začátku 20. století až po rok 1977, zejména příčiny a průběh postupného úpadku euro-americké civilizace a některých aspektů civilizací východních. To vše se zvláštním zřetelem k českým historickým peripetiím, ať již šlo o projekt Masarykovy první republiky či o Pražské jaro 1968. Autor vede svou analýzu jak cestami tradiční historiografie, tak prostřednictvím živých surrealistických postupů (černého humoru, objektivní náhody). V lidské imaginaci neshledává jen zdroj estetických hodnot, ale i aktivního činitele společensko-politického dění. Před čtenářovýma očima v knize defilují soustředěné portréty V. I. Lenina, L. Trockého, J. V. Stalina, je předestřeno dilema „Masaryka-vědce“ a „Masaryka-politika“, pojednán „Hitlerův iracionální mýtus“, porovnána motivační východiska vražedkyně Olgy Hepnarové a sebevraha Jana Palacha a je dokumentováno i historické setkání čínského vůdce Maa se členy skupiny Beatles jakožto „konečné vítězství absolutní debility“.

Návrat do Čech Ivan Diviš: Návrat do Čech

Kniha svým názvem navazuje na Divišovu básnickou knihu Odchod z Čech – tentokrát však nejde o sbírku básní, ale o výbor z korespondence, a to z let 1990 až 1999, tedy z období, kdy básník žil sedm let ještě v Německu, ale do Čech již mohl – po dvacetiletém exilu – jezdit a postupně se odhodlával se do Čech vrátit natrvalo, což v roce 1997 skutečně udělal (a o dva roky později zde zemřel). Kniha, kterou uspořádal básníkův přítel Zdeněk Potužil, je složena z dopisů více než deseti adresátům, dopisy jsou řazeny chronologicky. Diviš se zde projevuje jako stylistický vulkán, jako básnická sopka chrlící proudy postřehů, soudů, nápadů, ale i vzlyků, klení, proseb a spílání. Jde o knihu nesmírně živou, podnětnou, plnou vášně i bolesti. Divišův mimořádný jazykový talent, známý z jeho Teorie spolehlivosti, se zde doplňuje s psaním zcela zbaveným jakékoli autocenzury – v tom je kniha jedinečná a též historicky zajímavá: poskytuje pozoruhodný a pronikavý pohled zvnějšku na první polistopadová léta v Čechách.

Z New Yorku do pekla a zpět Karel Fořt: Z New Yorku do pekla a zpět

Karel Fořt ve své prozaické prvotině se silně autobiografickými rysy zprostředkovává autentické zážitky z odvrácené tváře New Yorku, která je většině čtenářů neznámá. Z drogového ghetta vede jeho cesta přes peripetie amerického soudního systému do vazební věznice na newyorském ostrově Rikers. Autor sugestivně popisuje složité mezilidské vztahy, vězeňské poziční boje, hledání adekvátního místa ve specifické společnosti vězňů. Děj prokládá vzpomínkami na začátky v emigraci a volnými úvahami na nejrůznější témata spojená s Bohem, společenskou situací, filosofií a literaturou. Kniha vychází s fotografiemi Pavla Sojky.

Expresionisté Jindřich Chalupecký: Expresionisté

Dlouho očekávané druhé vydání knihy Jindřicha Chalupeckého (1910–1990) o čtyřech klíčových osobnostech české literatury dvacátého století: Richardu Weinerovi, Jakubu Demlovi, Ladislavu Klímovi a Jaroslavu Haškovi. Čtyři rozsáhlé eseje patří k vrcholům Chalupeckého díla a přinášejí jedinečný vhled do života a tvorby čtyř mimořádných osobností, jejichž myšlení dalece překročilo hranice jejich vlasti. Chalupecký vkládá dílo čtyř českých literárních expresionistů do evropského kontextu a ukazuje, že to byla právě tvorba těchto čtyř solitérů, co pro člověka naší doby zůstává z české literatury první třetiny dvacátého století tím nejtrvaleším a nejvíce inspirujícím.

Anarchista (poznámky k románu) Magdaléna Platzová: Anarchista (poznámky k románu)

Nový román Magdalény Platzové vypráví o idealistech z konce 19. století a o těch dnešních, kempujících v ulicích Manhattanu. Příběh se odvíjí od nezdařeného atentátu na pittsburgského podnikatele z přelomu 19. a 20. století Johna C. Kolmana. Devatenáctiletý útočník Andrej B. stráví následných čtrnáct let v nějtěžším žaláři, svého snu o svobodném člověku se ale nevzdá. Po propuštění se stane jednou z nejoriginálnějších postav amerického anarchismu. V roce 1919 jsou anarchisté ruského původu z Ameriky deportováni, Andreje a jeho životní souputnici Luisu čeká hořké zklamání v porevolučním Rusku, pak útěk do Berlína a nakonec exil ve Francii. V Evropě po první světové válce si státní aparáty přehazují nepohodlné jedince jako horké brambory, za povolení k pobytu se platí duší. Anarchista je též román o muži ve stínu ženy, o lásce jako závislosti, lásce až za hrob. O dospívání a stárnutí, o životě na Manhattanu. A také o tom, že když se někdo někoho pokusí zabít, je s ním v jistém smyslu spojen navždycky.

Orbis Artis Jaroslav Brabec: Orbis Artis

Jaroslav Brabec (* 1954 v Praze) absolvoval na pražské FAMU filmovou kameru. Vystudovanému oboru se soustavně věnoval a věnuje, spolupracoval mimo jiné s režisérkou Věrou Chytilovou, sám též postupem času začal režírovat. Fotografoval vždy jen ve volných chvílích a převážně pro sebe. Již více než třicet let rozvíjí jediný námět – momentní portréty českých výtvarníků. Brabcovi nejde primárně o to ukázat, co kdo z výtvarníků tvoří, nekomponuje nutně snímky à la „člověk a jeho dílo“, nýbrž usiluje o emotivní záznamy setkání s těmito kreativními a často i svéráznými lidmi. Autor textů Josef Chuchma se soustavně věnuje kritické reflexi české fotografie v denním tisku, na internetu, v časopisech i v textech, které publikoval v několika fotografických knihách.

Dvanáct zastavení Anastáz Opasek: Dvanáct zastavení

Paměti břevnovského opata Anastáze Opaska (1913–1999), kněze, básníka, duchovního průvodce mnoha osobností česká kultury (mj. Josefa Topola, Karla Kryla a mnoha dalších), jedné z nejvýznamnějších osobností české katolické církve druhé poloviny 20. století, vycházejí pro velký zájem čtenářů ve čtvrtém vydání s novými fotografiemi a v nové grafické úpravě. Kniha je zásadním příspěvkem k poznání českých dějin, kultury a společnosti 20. století. Vychází ke stému výročí narození Anastáze Opaska.

Úloža Ivan Martin Jirous: Úloža

Poslední básnická sbírka českého básníka, esejisty, uměleckého publicisty a kulturního organizátora, jedné z nejvýznamnějších osobností poválečné české kultury. Přestože autor knihu nedokončil, sbírka má všechny vlastnosti svrchovaného literárního díla. Jemná a jímavá pozdní Jirousova poezie se zde skrývá pod pozměněným názvem skutečné slovenské vsi Uloža, kde se Magor scházel se svým slovenským přítelem, básníkem Erikem Jakubem Grochem. Knihu edičně připravil a poznámkou opatřil Martin Machovec.

Svobodný prostor jazyka Patrik Ouředník: Svobodný prostor jazyka

V knize Svobodný prostor jazyka shrnul básník, prozaik, esejista a překladatel Patrik Ouředník všechny své texty a rozhovory věnované problematice jazyka a jeho vztahu k literatuře. Vznikl tak mimořádně cenný a podnětný svazek. Kniha je členěna do pěti oddílů: první oddíl přináší texty o obecných otázkách jazyka a překladu, druhý je věnován Rabelaisovi a problematice jazyka v jeho díle, třetí sestupuje hluboko do minulosti („O původu jazyka ve starověkém Řecku“), čtvrtý se vyjadřuje k jazyku dnešnímu, poukazuje na ledabylé zacházení se slovy v naší současnosti a věnuje se i otázce uchování paměti umožněné jazykem, pátý představuje několik jazykově-literárních kuriozit s hlubším obsahem. Kniha má všechny přednosti pečlivě komponovaného svazku: jednotlivá témata se doplňují a vzájemně nasvěcují, celek vypovídá o mnohaletém a soustavném autorově zájmu o danou problematiku.

Otevřený rány. Vybrané studie o díle Jáchyma Topola Otevřený rány. Vybrané studie o díle Jáchyma Topola

Výbor z českých i zahraničních studií o díle Jáchyma Topola představuje celou škálu možných přístupů k tomuto dílu – od pohledů jazykovědných, přes studie stylistické až k úvahám kulturně-historickým. Svazek ukazuje, jak mnohotvárné a významově bohaté Topolovo dílo je a kolik je v něm při pozorném čtení možno nalézt. Svazek uspořádal a předmluvou a ediční poznámkou opatřil Ivo Říha.

Jen šmouha po nebi Ivan Binar: Jen šmouha po nebi

Spisovatel Ivan Binar (* 1942) ve svém novém románu v proudu snů, záznamů současnosti a vzpomínek představuje na půdorysu intimního příběhu poválečné české dějiny až k dnešku v celé jejich obludnosti. Román, v němž se všechny zmíněné linky přirozeně proplétají, popisuje skupinu dobou stigmatizovaných zoufalců vyhnaných do vysídleného pohraničního městečka, kde se postupně z prašivého houfce, který však svým způsobem tvoří idylickou komunitu, rodí „nové socialistické“ maloměsto s jeho přirozenými klady a zápory a také s oním perverzním prvkem převrácených perspektiv raného socialismu. Příběh napsaný krásným jazykem plyne navzdory všem hrůzám, které popisuje, v jakémsi smířeném poklidu až k závěrečné katastrofě a ve svém plynutí opíše kruh – hlavní hrdina se vrací do míst, kde jeho příběh začal. Protipól zdivočelé doby tvoří lidské porozumění, skutečné city a soucit.

Děti deště Marta Veselá Jirousová: Děti deště

Druhá básnická sbírka Marty Veselé Jirousové přináší vyzrálou, kultivovanou poezii, prodchnutou jemností ve vztahu ke světu a hlubokým duchovním rozměrem. Autorka se nebojí zpěvnosti, její verše jsou jasné a srozumitelné. Hledání životní cesty, láska, přátelství, děti, smrt, modlitba – to jsou základní tematické okruhy, které lze v jejích verších vysledovat. Autorka o sobě říká: „Vyrostla jsem ve Staré Říši na Vysočině v rodině s křesťanskou tradicí. U nás se malovalo, kreslilo, četlo, psalo a máma často zpívala mariánské písně. Po maturitě na Gymnáziu Otokara Březiny v Telči jsem vystudovala český jazyk a výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Vrátila jsem se ale na Vysočinu, protože bych jinde žít nemohla. Zdejší krajina se dostane člověku pod kůži. Maluju, zahradničím a zpívám v kostelním sboru. V současné době učím na telčském gymnáziu. S manželem a třemi dětmi bydlím ve Staré Říši.“

Kolmý déšť (básně 1946–1971) Jaroslav Kabíček: Kolmý déšť (básně 1946–1971)

Výbor ze zcela neznámého a dosud nepublikovaného básnického díla významného překladatele ruské poezie. Kabíčkovy verše vznikaly od druhé poloviny čtyřicátých let do začátku let sedmdesátých. Ukazují jej jako mistra pevné formy, zejména sonetu, vášnivého polemika s pronikavým viděním i brilantního melodika verše. Svým étosem i básnickou naléhavostí tyto básně dalece překračují dobu, v níž vznikly. Jsou živou, současnou poezií. Verše vybral, uspořádal a k vydání připravil Petr Borkovec. Kniha je doplněna obsáhlou obrazovou přílohou a blokem vzpomínek na Jaroslava Kabíčka.

Cesta za Henochem Jan Kameník: Cesta za Henochem

V rámci šestisvazkového Díla básníka, prozaika, dramatika a překladatele Jana Kameníka (paní Ludmily Maceškové) (první dva svazky vydalo nakladatelství Triáda) vychází svazek deníků, snářů a zápisníků. Jde o dílo zcela mimořádného významu, neboť jsou zde vůbec poprvé v autentické podobě a v úplnosti publikovány Kameníkovy mystické deníky. Kniha dává čtenářům jedinečný klíč k pochopení Kameníkova díla básnického, prozaického a dramatického, ale poskytuje i sama o sobě jedinečný čtenářský zážitek: umožňuje vhled do skutečného duchovního dramatu, do jednoho mimořádného tvůrčího života. Kniha vychází doplněna autentickými autorčinými kresbami, fotografiemi a ediční poznámkou.

Kalíšek na kostky Max Jacob: Kalíšek na kostky

Kniha básní v próze Maxe Jacoba je základním básnickým dílem francouzské literatury 20. století. Max Jacob, vynikající básník a přítel avantgardních umělců, do svazku shrnul 170 básní v próze, v nichž na sebe naráží ryzí lyrismus, slovní ekvilibristika a humor se svěží sensibilitou. Prvního vydání se sbírka dočkala v roce 1917, čtrnáct výtisků obsahovalo Picassův kubistický lept Harlekýna. Sbírka vyšla podruhé v nakladatelství Gallimard až v roce 1945, doplněna studií Michela Leirise, kterou naše vydání obsahuje též. V češtině nebylo Jacobovo dílo dosud příliš vydáváno. První, kdo Jacoba uvedl do české literatury, byl Karel Čapek ve Francouzské poesii nové doby. V roce 1929 vyšla v překladu Bohuslava Reynka Obrana Tartufova a v roce 1967 krátký, jedenáctistránkový Reynkův překlad textu Jezulátko. Nakladatel Rudolf Škeřík vydal v edici Prokletí básníci výbor z Jacobových textů přeložených Svatoplukem Kadlecem, ovšem z němčiny. Úplné vydání Jacobova Kalíšku s kostkami z francouzštiny přeložil Michal Novotný, redigovala Vlasta Dufková.

Otevřený deník Jan Vladislav: Otevřený deník

Základem Otevřeného deníku básníka, esejisty, překladatele, editora a autora pohádek Jana Vladislava (1923–2009) jsou deníkové záznamy, které si jako signatář Charty 77 vedl v Praze od ledna 1977 do ledna 1981, kdy byl donucen odejít do exilu ve Francii. Po dobu dalších téměř třiceti let texty svých záznamů obohacoval o úvahové a esejistické pasáže a vytvořil tak summu své celoživotní spisovatelské zkušenosti a obecně platné svědectví o osudu humanitního vzdělance ve střední Evropě dvacátého století. Přestože Jan Vladislav práci na svém stěžejním díle nedokončil, jeho Otevřený deník patří vedle Celého života Jana Zábrany, Divišovy Teorie spolehlivosti, Deníku Pavla Juráčka a Letu let Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové k nejdůležitějším novodobým českým literárním dílům psaným na deníkovém půdorysu. Kniha je doplněna ediční poznámkou a jmenným rejstříkem.

Maus (souborné vydání) Art Spiegelman : Maus (souborné vydání)

K 25. výročí prvního vydání slavného komiksu Arta Spiegelmana Maus vychází první souborné vydání obou dvou dílů knihy v jednom vázaném svazku. Maus je děsivým – a současně hodnotně umělecky ztvárněným – zobrazením holocaustu, které oslovilo miliony čtenářů po celém světě. Místo lidí vystupují v příběhu myši a jiná zvířata – odtud název knihy. Maus je jedním z vrcholných děl moderní světové literatury, která se snaží přispět k tomu, aby lidé nezapomněli na to, co znamenal nacismus.

Nejpůsobivější a nejúspěšnější příběh z doby holocaustu, jaký byl kdy publikován. (THE WALL STREET JOURNAL)

Zneklidňující nikoli kvůli zachycené brutalitě, ale pro svou něhu a vyjádření pocitu viny. (THE NEW YORKER)

Tichý triumf, působivý a jednoduchý. To, co kniha zachycuje, není možné popsat přesně a stejně tak není možné dosáhnout tak působivého vyjádření jiným médiem, než je komiks. (THE WASHINGTON POST)

Poledne Natalia Gorbaněvská: Poledne

Kniha líčí průběh demonstrace osmi sovětských občanů 25. srpna 1968 na Rudém náměstí v Moskvě, kteří protestovali proti vstupu vojsk států Varšavské smlouvy do Československa. Spojením vzpomínek autorky a jejích přátel, přepisu soudního líčení, oficiálních pramenů a dobových tiskovin vznikl ojedinělý dokumentární text, který přibližuje motivace demonstrantů, protest samotný, reakce na něj i důsledky, jež pro ně z tohoto činu vyplynuly. Kniha byla přeložena do několika jazyků, v češtině vychází vůbec poprvé. Natalia Gorbaněvská (* 1936) je ruská básnířka a novinářka. V roce 1964 absolvovala Leningradskou univerzitu. V dubnu 1968 vydala první číslo samizdatového periodika Chronika tekuščich sobytij (Kronika současných událostí). Společně se sedmi přáteli se rozhodla protestovat na Rudém náměstí proti sovětské okupaci Československa. Při demonstraci byla zatčena, ale jako matku tříměsíčního syna ji propustili. Ihned začala pracovat na zprávě o protestu a soudním procesu s demonstranty, která vyšla pod názvem Poledne nejprve v samizdatu a krátce nato i v několika jazycích na Západě. V prosinci 1969 byla opět zatčena. O rok později byla prohlášena za duševně nemocnou a umístěna do vězeňské psychiatrické nemocnice v Moskvě a následně v Kazani. Po návratu v roce 1972 se opět zapojila do disidentského hnutí. Pod hrozbou dalšího uvěznění se rozhodla odejít do exilu. Od roku 1975 žije v Paříži, kde se věnuje básnické tvorbě a aktivně vystupuje na obranu lidských práv ve světě. Kniha vychází v koedicii s Ústavem pro studium totalitních režimů.

Řekni mi, kdo jsi! Eva Kantůrková: Řekni mi, kdo jsi!

Nová obsáhlá próza Evy Kantůrkové je autorčinou knihou zásadní a sumarizující. Spojuje v sobě podnětné úvahy o české literatuře, kultuře, politice, dějinách a národním charakteru, působivé osobní vzpomínky na vlastní bohatý život, úvahy o literární tvorbě a vlastním díle i jedinečné portréty mnoha významných osobností českého veřejného života (mj. Václava Černého, Ivana Dubského, Jiřího Gruši, Václava Havla, Karla Kosíka, Karla Pecky, Jaroslava Šabaty, Milana Šimečky, Ludvíka Vaculíka, Josefa Zvěřiny a dalších). Kniha ve strhujícím vyprávění klade znepokojivé otázky, nikdy nezjednodušuje, ale snaží se vše předestřít ve vší složitosti – tak, jak je vlastní opravdové literatuře. Autorka se dotýká mnoha palčivých míst české minulosti i současnosti a vede čtenáře k jejich promýšlení. Po dlouhé době tak česká literatura v této knize získává mimořádně čtivou prózu se závažným společenským rozměrem. Kniha je doplněna množstvím unikátních fotografií, jmenným rejstříkem a bibliografií autorčina díla.

Čechy, země zaslíbená Petra Hůlová: Čechy, země zaslíbená

Hrdinka nového románu Petry Hůlové přijíždí do Čech, aby si vydělala. Příběh Olgy je výpovědí o nelehkém životě v cizí zemi. Vyprávění se pokouší vyrovnat se se stereotypy, týkajícími se jak Ukrajinců, českých zaměstnavatelů a neziskových organizací, tak žánru „gastarbeiterského románu“, který životy svých hrdinů často redukuje na boj za slušnou materiální existenci a rodinné štěstí. V lehce ironickém tónu jsou zde zobrazováni všichni zúčastnění. Hlavní hrdinka není barvotiskovou obětí „zlých Čechů“, ale živou bytostí s vůlí řídit svůj osud navzdory podmínkám, v nichž žije. Prostřednictvím Olžina příběhu poznáváme jak její minulost na Ukrajině, tak širší komunitu pražských imigrantů. Nakonec je ovšem všechno ještě trochu jinak, než si čtenář po celou dobu mohl myslet...

Jméno Vokolek Jméno Vokolek

Rozsáhlý svazek čtvercového formátu navazuje na dva již dříve vydané svazky spjaté s významnými českými kulturními rody: petrkovskými Reynky a staroříšskými Floriany. Svazek věnovaný pardubickému rodu Vokolků je knihou komponovanou: první část tvoří rozsáhlá studie editorky svazku Věry Matoušové o rodu Vokolků, o jejich pardubické tiskárně a zejména o nakladatelském díle Vlastimila Vokolka v době před únorem 1948. Tato část knihy je doplněna množstvím unikátních fotografií, dokumentů, faksimilí a grafik. Následuje pět rozsáhlých bloků, věnovaných dílu Vlastimila (nakladatele), Vojmíra (básníka, malíře, sochaře a grafika), Vladimíra (básníka, prozaika a esejisty), Květy a Václava (spisovatele a výtvarníka) Vokolkových. Každý z těchto bloků přináší unikátní, dosud nikdy nepublikované texty a výtvarné práce všech těchto osobností – a vedle nich též texty o nich a o jejich díle z pera znalců jejich života a díla (mj. Blanky Ladové, Václava Vokolka, Petra Šrámka a Martina C. Putny).

Ve 100 výtiscích knihy je vloženo DVD s filmem Jana Marouška, zachycujícím poému Hlad Vojmíra Vokolka v autorské recitaci a jeho nástěnné malby v kostele v Rozhovicích. Těchto 100 výtisků je možno zakoupit pouze v pražském knihkupectví Ostrov.
cena s DVD 549,- Kč

Křesťanství a homosexualita. Pokusy o integraci Martin C. Putna: Křesťanství a homosexualita. Pokusy o integraci

O nové knize Martina C. Putny napsal religionista Ivan O. Štampach ve svém odborném posudku: „Kniha se opírá jak o desítky dobře dokumentovaných položek literatury vyjadřující homosexuální a křesťanské postoje, tak o práce odborníků (teologů, historiků, sociologů, antropologů, etnologů apod.) k tomuto tématu. Autor s jistou mírou zdravé opatrnosti ukazuje v rozporu s oficiálními autoritami římskokatolické a jiných křesťanských církví, ale v kritické návaznosti na Bibli a tradici, jakož i na křesťanské dějiny, že lze dávat přednost stejnému pohlaví a být křesťanem. Nevyslovuje však kategorické soudy, nýbrž spíše ukazuje různá řešení. Návrhy skupin, směrů a jednotlivých aktivistů či teoretiků pouze neregistruje. Hodnotí je aspoň implicite, tím, že je dává do souvislosti a že domýšlí jejich řešení do důsledků.“ Martin C. Putna (* 1968) se odborně zabývá různými aspekty vztahu kultury a náboženství. Vydal mj. knihy Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918 (Torst 1998), Órigenés z Alexandrie. Kapitola z dějin vztahů mezi antikou a křesťanstvím (Torst 2001), Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945 (Torst 2010), Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (2010), Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století (2011) a několik dalších monografií. Přednáší na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.

Povídky Jan Zábrana: Povídky

Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931–1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze a významného prozaika let padesátých, kdy povídky vznikly. V knize je obsaženo sedm povídek již dříve knižně vydaných, jedna povídka publikovaná časopisecky a pět zcela neznámých prozaických textů. Hrdiny Zábranových povídek jsou většinou mladí lidé, pracující na počátku padesátých let v dělnických profesích či pohybující se na okraji společnosti. Povídky jsou dokonale vystavěné a mají strhující tah. Klíčový je též jejich jazyk, v jehož užívání byl Jan Zábrana suverénním mistrem. K vydání připravila Marie Zábranová, ediční poznámku napsal Jan Šulc.

Smrt Múz Marie Michlová: Smrt Múz

Po několika letech přichází nakladatelství Torst s novým prozaickým debutem zásadního významu. Román Smrt Múz Marie Michlové (* 1989), studentky historie na pražské Filozofické fakultě, je skvěle napsanou prózou založenou na mimořádně zručně utkané kombinaci fikce a skutečnosti. Hlavní postava románu John Smith kráčí Skotskem první poloviny 19. století po boku tehdejších literárních velikánů, přičemž se jakoby bezděky stane jedním z nich. Celý román je protkán jemným humorem, pramenícím v kontrastu velikánství a všedního běhu života, v náhodách, které mění malé ve velké a naopak. Smithův komentář popisovaných událostí je prostořeký a přímočarý, v jisté natvrdlé bezelstnosti a bezohledné přímosti hlavního hrdiny tkví jedinečné kouzlo. Smith jako by velikány své doby poměřoval jakousi „normalitou“, přičemž i tato normalita je v podstatě nenormální. Kniha vypráví o tom, jak literatura ovlivňuje život, ten pak ovlivňuje literaturu, a ta opět zasahuje do života samotného. Román Smrt Múz zaujme čtenáře vedle mimořádné zábavnosti a čtivosti též neuvěřitelnou hloubkou autorčiných znalostí literárního prostředí dané doby i literatury samotné, dokonce i přímá řeč historických postav románu vychází z jejich skutečných výroků. V současné české próze nemá román Marie Michlové obdobu.

Bohemian Rhapsodies Paul Wilson: Bohemian Rhapsodies

Kanadský bohemista Paul Wilson je vynikajícím překladatelem české literatury. V letech 1967–1977 žil v Československu, učil zde angličtinu a byl členem skupiny The Plastic People of the Universe. Po mnoho let intenzivně píše v anglickém, kanadském a americkém tisku o české literatuře a kultuře. Soubor jeho esejů a článků s českou tematikou je pro české čtenáře cenný tím, že jim dává nahlédnout český underground, disent, literaturu a politiku zevnitř a současně zvnějšku, že umožňuje spatřit mnohé z našeho života z nového a neobvyklého úhlu pohledu. Přítomná kniha shrnuje – v překladu Martina Machovce, Aleny Přibáňové, Jaroslava Riedela a Kateřiny Sidonové – Wilsonovy eseje vůbec poprvé do knižního celku. Wilson se zde představuje jako výrazný esejista s pronikavým viděním, jako člověk, který pro českou kulturu ve světě udělal v posledních čtyřiceti tolik jako málokdo jiný. Kniha je doplněna rozsáhlým rozhovorem Jaroslava Riedela s Paulem Wilsonem, unikátními fotografiemi, podrobnou ediční poznámkou, rejstříkem a Wilsonovým medailonem z pera Martina Machovce.

Hledání zatraceného času Milan Schulz: Hledání zatraceného času

Známý publicista Milan Schulz (* 1930) shrnul ve svém čtivém vyprávění vlastní život, který byl pohnutou a přitom velice zajímavou cestou dvacátým stoletím. Popis své životní pouti pojal v okouzlujícím, poutavém a zábavném duchu. Zachycuje dětství a mládí za první republiky, v předvečer války i během ní; bohémského otce, jehož nejistotu vyvažovala stabilnost a serióznost matky; poválečný rozlet při studiích literatury a ruštiny v době, která přála mládí, ne však zdravému rozumu; literární začátky, pestré prostředí Literárních novin, přitažlivost divadla, v němž se autorsky uplatnil v kabaretu Paravan s J. R. Pickem a v roli dramaturga v Semaforu; poté roli hlavního redaktora nově vzniklého časopisu Orientace. Události konce šedesátých let jej přinutily k odchodu do mnichovského exilu, kde opět stanul ve středu dění: zblízka se seznamujeme s prostředím Svobodné Evropy, v níž Milan Schulz po dlouhá léta působil; s podnětným okruhem lidí kolem opata Anastáze Opaska; s českým exilovým světem a jeho osobnostmi – zejména s Pavlem Tigridem jako jedním z nejbližších Schulzových přátel. Posledních dvacet let s možností návratu do svobodné vlasti představovalo další práci v již přetvořené Svobodné Evropě a četné zážitky cestovatelské. Kniha je doplněna rozsáhlou fotografickou přílohou a jmenným rejstříkem.

Básnické juvenilie (Spisy sv. IX) Jiří Orten: Básnické juvenilie (Spisy sv. IX)

Dlouho očekávaný IX. svazek Spisů Jiřího Ortena přináší vůbec poprvé všechny jeho dochované mladistvé básně, které napsal před svou prvotinou Čítanka jaro (1939). Básně jsou řazeny chronologicky od roku 1935, umožňují tedy krok za krokem sledovat zrod a zrání jednoho z největších českých básníků 20. století. Knihu edičně připravil literární historik, kritik a editor Jiří Opelík, který zde ve své ediční studii „Orten před Ortenem“ podal jeden z dosud nejhlubších vhledů do zrodu Ortenovy poetiky, v úplnosti shrnul všechny osobní i dobové souvislosti se vznikem Ortenova mladistvého díla spjaté a svazek opatřil vyčerpávající ediční poznámkou. Svazek básnických juvenilií Jiřího Ortena patří k základním hodnotám novodobé české literatury.

Země Lhostejnost Karel Kryl: Země Lhostejnost

Kniha Země Lhostejnost přináší úplný soubor nerýmovaných politických komentářů Karla Kryla z let 1990–93. Je nejen splátkou jednoho z výrazných dluhů, které máme vůči jejímu autorovi, ale i překvapivě aktuálním a výrazným hlasem do diskuse o přítomnosti a budoucnosti české společnosti, politiky a kultury. Krylovy články ukazují, jak mimořádného a vskutku nezávislého politického komentátora v něm česká a slovenská společnost ztratila. Vzhledem k nepřízni rozhlasových a novinových redaktorů na počátku devadesátých let neměl Karel Kryl možnost své publicistické texty představit širší čtenářské a posluchačské obci. I proto jeho komentářů vzniklo mezi léty 1990 a 1993 jen dvacet osm. Dosah regionálních periodik Moravskoslezský den a Znojemsko, v nichž většina těchto textů vyšla, byl minimální. Kniha Země Lhostejnost zásadním způsobem doplňuje obraz zpěváka, skladatele a básníka Karla Kryla. Ukazuje jej jako výsostně politického člověka se širokým vzděláním, záběrem zájmů a tvořivě blízkým vztahem k českému jazyku, který ve své publicistice rozvinul jako málokdo z jeho generace.

Otavín Věra Stiborová: Otavín

Věra Stiborová (* 1926) patří k těm českým spisovatelům, jejichž jemné a kultivované dílo působí na první pohled nenápadně, pro svou nezaměnitelnou osobitost je však neodmyslitelné od toho nejdůležitějšího v poválečné české literatuře. Povídkový soubor Otavín je poctivá, neokázalá a přesto pečlivě promyšlená próza s rozvrhem jednoznačně autobiografickým, ovšem oproštěným od malicherné sebestřednosti. V každé z povídek autorka načrtává na rodinném půdorysu nějaký závažný problém, skutečně hluboké lidské dilema, které často sahá mnohem dále než k ní samé, k rodině či zobrazenému místu. Jde vždy o dilema obecně lidské a dotýkající se českých dějin. Autorka se nesnaží nikoho oslnit, nerozmachuje se, píše věcně a soustředěně. Povídky jsou stejně plaché jako jejich hrdinové, i když jde o lidi obdařené vnitřní silou. Věra Stiborová v této knize též mimo jiné vzdává hold rodnému Písku.

Mnich Luís de Sousa Almeida Garrett: Mnich Luís de Sousa

Nový svazek Lusobrazilské knihovny přináší vrcholnou divadelní hru jednoho z velikánů portugalského romantismu Almeidy Garretta (1799–1854), která na příběhu Manuela de Sousy Coutinha, hrdého šlechtice s nezlomnou vírou v moc rozumu a životní řád, ukazuje, že ani sebepočestnější život není chráněn před zásahy nevyzpytatelného osudu. Z neřešitelného konfliktu mezi rozumem a citem, ctí a láskou k milované ženě se rodí nový člověk, který pro sebe jediné východisko nalézá v Bohu – dominikán Luís de Sousa, pozdější slavný barokní spisovatel. Přeložila a doprovodnou studii napsala Marie Havlíková.

Jan Svoboda Pavel Vančát: Jan Svoboda

37. svazek edice Fototorst. Dílo fotografa Jana Svobody (1934–1990) má mezinárodní význam, přesto je dodnes spíše legendou, neúplně dotýkanou a zpracovanou. Teoretik fotografie Pavel Vančát připravil pro přítomnou edici zevrubnou studii, v níž po soustavném studiu Svobodova díla pojmenovává Svobodovu pozici jako zakladatelské osobnosti celé jedné linie české fotografie. Svobodově jedinečné tvorbě, dopracované do těch nejjemnějších detailů, se touto knihou dostává důstojného zhodnocení.

více informací na www.fototorst.com

Jindřich Marco Vladimír Birgus: Jindřich Marco

36. svazek edice Fototorst. Jindřich Marco (1921–2000) byl významný český reportážní a dokumentární fotograf. Nejhodnotnější z jeho díla jsou fotografie z poválečného Berlína, Drážďan, Varšavy, Budapešti a dalších měst zničených během druhé světové války. Jsou na nich zachyceny děsivé trosky paláců, kostelů a domů, zachycují lidské utrpení, zoufalství a strach, ale i naději, že po všech prožitých hrůzách je možno vrátit se k dalšímu životu. Marcovy fotografie nejsou jen dokumenty z daných míst, ale i nadčasově platné výpovědi o válečných hrůzách. Přítomná kniha přináší první důkladný průřez celoživotním Marcovým fotografickým dílem a snaží se tak přispět k docenění autorova významu v dějinách české fotografie dvacátého století. Autorem monografie je historik české fotografie, profesor Vladimír Birgus.

více informací na www.fototorst.com

Rozespalý poštmistr čas Helena Wernischová: Rozespalý poštmistr čas

Helena Wernischová je známa především jako výtvarnice a ilustrátorka. V této knize se poprvé představuje jako spisovatelka. Půdorysem její knihy jsou vzpomínky na lidi, které měla ráda a které v životě poznala, ve svém celku však kniha žánr memoárů přerůstá – je citlivým vyjádřením jemného a citlivého ženského vidění světa. Wernischová křehce a osobitě vykresluje – i s využitím jedinečné korespondence – pozoruhodné portréty mnoha českých básníků a výtvarníků, mimo jiné Josefa Palivce, Ivana Jelínka, Ivana Wernische, Zbyňka Hejdy, Tomáše Pěkného, Ivana Diviše či svých synů Martina a Michala. Její text objevně evokuje neopakovatelnou atmosféru šedesátých let i následujícího dvacetiletí. Místy se její vyprávění mění v působivou koláž – obsahuje též neznámé texty Josefa Palivce, Jiřího Padrty, Miloslava Topinky či Jana Součka. Kniha vychází doplněna velkým množstvím autorčiných výtvarných prací.

Nepodávej ruku číšníkovi Jan Němec: Nepodávej ruku číšníkovi

Filmový režisér Jan Němec (* 1936), tvůrce filmů Démanty noci, O slavnosti a hostech či Noční hovory s matkou, přibližuje v jedenatřiceti originálních povídkách svůj život. Činí tak s velkou sebeironií, je nemilosrdný k sobě i k ostatním. Popisuje bohémský život zasvěcený filmu, kdy se s větším či menším úspěchem pokouší po ohromujícím nástupu v nové vlně československého filmu v šedesátých letech prosadit v této oblasti i po zlomu vyvolaném okupací Československa v roce 1968. Nestandardní osobnost s duší věčného provokatéra žije nestandardní život za všech okolností, v Československu i v exilu, nejprve v Evropě a poté v nově nalezeném domově ve Spojených státech. Povídky sdělují hodně o atmosféře doby i o autorově houževnaté nepoddajnosti, a to i tehdy, když jejich obsahem jsou drobné příhody, milostné pletky, souboje s režimem, zápolení s pokušeními, vtípky i osudové zvraty a bolestné zásahy v podobě smrti. Je na čtenáři, aby posoudil, co z těchto mimořádně čtivých ironických črt psal život, a co fantazie.

Torst (dvacet let nakladatelství) Torst (dvacet let nakladatelství)

500. publikace nakladatelství Torst přináší obsáhlý rozhovor Josefa Chuchmy s nakladatelem Viktorem Stoilovem a stálým spolupracovníkem nakladatelství, redaktorem a editorem Janem Šulcem, kteří ve svém vyprávění zaznamenávají detaily z redakční, ediční a nakladatelské práce v letech 1990–2010 a hovoří o mnoha českých spisovatelích, fotografech, výtvarnících, editorech, redaktorech a dalších osobnostech kulturního a veřejného života. Součástí knihy je úplná bibliografie 499 vydaných knih nakladatelství Torst, opatřená podrobnými tematickými rejstříky, kterou sestavila Adéla Petruželková. Kniha přináší též barevné reprodukce obálek všech vydaných knih a příležitostných publikací, reprodukce více než 80 obálek překladů knih nakladatelství Torst do cizích jazyků a přes 200 unikátních fotografií, faksimilí a dokumentů.

České okamžiky Pavel Kosatík: České okamžiky

V návaznosti na knihu České snění a ve stejné grafické úpravě vychází mimořádně čtivá kniha Pavla Kosatíka, představující klíčové okamžiky českých – politických i kulturních – dějin. Kniha poskytuje dobrý podklad k diskusím o Češích, češství a o českém národním charakteru. Autor zde zachycuje mimo jiné tyto události: Císař Karel IV. odchází, Husité zakládají Tábor, Petr Chelčický opouští bojující husity, Prokop Holý umírá u Lipan, Ferdinand I. Habsburský se stává českým králem, Jezuité v Praze, Albrecht z Valdštejna zakládá nové hlavní město, Rychtář Vavák hovoří s Josefem II., Prusové v Praze, Rainer Maria Rilke opouští Prahu, František Josef I. u nás, Lenin v Praze, T. G. Masaryk umírá v Lánech, Emanuel Moravec se stává mouřenínem, Adolf Opálka odmítá atentát na Heydricha, Přemysl Pitter zahajuje akci Zámky, Ladislav Štoll likviduje Františka Halase, Josef Urválek účtuje s Rudolfem Slánským, Dubček vysvětluje moskevský protokol, Havel píše Husákovi, Miloš Jakeš ve válce s reakcí.

Invaze 1968. Ruský pohled (ed. Josef Pazderka) Invaze 1968. Ruský pohled (ed. Josef Pazderka)

Kniha představuje první pokus o ucelenější náhled na ruské vnímání pražského jara a okupace roku 1968. Popisuje pocit spřízněnosti, který sovětská liberální inteligence a rodící se disidentské hnutí cítily v čase brežněvovského utahování šroubů vůči dění v Praze, jež pro ně představovalo jednu z posledních nadějí na změnu. Publikace představuje také sovětské novináře pobývající v Praze, kteří podporovali změny v tehdejší ČSSR a následně za svůj postoj zaplatili deportací a ztrátou zaměstnání. Nahlíží i na sovětské vojáky, kteří přijeli do Československa, a v rozhovorech s nimi a dalších textech vykresluje jejich vnitřní svět i mohutnou mašinerii sovětské propagandy, jejímuž vlivu byli vystaveni. Knihu doprovázejí fotografie Josefa Koudelky, Karla Cudlína, Paula F. Goldsmithe, Miroslava Župníka a dalších autorů, stejně jako unikátní a dosud nepublikované snímky ze soukromých archivů sovětských vojáků i novinářů. Kniha vychází ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů.

Cikáni Josef Koudelka: Cikáni

Upravená a rozšířená verze původní makety knihy Cikáni, připravené Josefem Koudelkou a knižním grafikem Milanem Kopřivou v roce 1968. Měla vyjít v Praze roku 1970, Koudelka však v roce 1970 kvůli svým fotografiím sovětské invaze ze srpna 1968 opustil Československo a kniha již nevyšla. Novou, rozšířenou verzi knihy Cikáni tvoří 109 fotografií pořízených v tehdejším Československu (v Čechách, na Moravě, na Slovensku), v Rumunsku, Maďarsku, Francii a Španělsku v letech 1962–1971. Josef Koudelka (* 1938) se od konce šedesátých let věnuje výhradně fotografii. V roce 1975 vyšla kniha Cikáni poprvé, byla to první z více než dvanácti jeho knih, mezi něž patří Exiles (1988), Chaos (1999) a Invaze 68 (2008). Koudelka obdržel za své dílo četná světová ocenění, důležité výstavy jeho fotografického díla se konaly v New Yorku, Londýně, Amsterdamu a Paříži. Autorem doprovodného textu knihy je britský sociolog Will Guy. Sleduje v něm migraci Romů z jejich původní vlasti v severní Indii až k jejich současnému postavení ve světě.

Erotická revue 1-3 Erotická revue 1-3

Reprint jednoho z nejnedostupnějších a nejvzácnějších knižních projektů české meziválečné avantgardy. Na naléhání zájemců o moderní české umění z řad historiků umění, literatury a studentů vydává nakladatelství Torst fotoreprinty všech tří ročníků Štyrského Erotické revue. Na literární a výtvarné podobě tohoto unikátního projektu se podíleli mimo jiné J. Štyrský, Toyen, A. Hoffmeister, F. Bidlo, A. Pelc, E. Filla, A. Wachsman, B. Brouk, V. Nezval, F. Halas, J. Hořejší, F. Hrubín a V. Závada, překládány zde byly mj. texty Aragonovy, Freudovy, Bretonovy a Eluardovy.

Básně Josef Topol: Básně

Dlouho očekávané druhé vydání souboru básní významného českého dramatika. Josef Topol je vedle dramat též autorem rozsáhlého básnického díla, čtenářům po desítky let z velké většiny neznámého, přestože se svou hodnotou řadí k tomu nejlepšímu, co v české poezii 20. století vzniklo. Topolova poetika vyrůstá jakoby mimo kontext poválečné české poezie, její zdroje lze vytušit u anglických alžbětinců, Johna Donna či Karla Hynka Máchy a Karla Jaromíra Erbena. Svazek obsahuje celek Topolovy básnické tvorby – verše vznikající od začátku padesátých let do konce let osmdesátých.

Via artis, via vitae Jaromír Zemina: Via artis, via vitae

Obsáhlý soubor esejů známého historika umění, spisovatele a básníka o českém výtvarném umění a umělcích, propojený spojujícím vzpomínkovým textem. Kniha je doplněna kresbami, fotografiemi, reprodukcemi obrazů a úplnou bibliografií Zeminova díla z pera Polany Bregantové. Zeminovo dílo jedinečným způsobem spojuje analýzu výtvarného díla, duchovní portrét jeho autora a vlastní, jedinečné osobní svědectví o vztahu k danému autorovi a jeho dílu. Zemina si vytvořil svůj nezaměnitelný esejistický styl, který vytváří z jeho textů nejen událost odbornou, ale stejnou měrou i literární. Jaromír Zemina (* 1930) patří k nejvýznamnějším českým znalcům moderního výtvarného umění. Nejznámější jsou jeho práce věnované dílům Aléna Diviše, manželů Janouškových a Jiřího Johna, zabýval se ovšem zevrubně i díly desítek dalších umělců, českých i světových (Velázquez). Ve svém díle užívá osobitého esejistického stylu, který v jeho dílech beletristických plynule přechází do básní a básní v próze.

Za vaši a naši svobodu (ed. Adam Hradilek) Za vaši a naši svobodu (ed. Adam Hradilek)

Životní příběhy účastníků protestů proti okupaci Československa v roce 1968 ze zemí Varšavské smlouvy ožívají v obsáhlém souboru rozhovorů, který edičně sestavil Adam Hradilek. Cílem publikace je zdokumentovat motivace, účast na protestech a důsledky, které museli protestující nést, a prostřednictvím jejich osobní zkušenosti čtenáři přiblížit každodenní život v zemích sovětského bloku. Osudy demonstrantů z Rudého náměstí, disidentů z východního Německa, Polska, Bulharska a Maďarska doplňují historické studie popisující reakci na okupaci Československa v zemích, které se okupace zúčastnily, a dosud nepublikované dobové fotografie a dokumenty. „Tato kniha přináší pohled na události roku 1968 z velmi neobvyklého úhlu: jejími hlavními hrdiny jsou ‚obyčejní lidé‘, kteří se odvážně postavili proudu ‚velkých dějin‘. ... Aby neupadli v zapomnění, předkládáme tuto knihu,“ píše v úvodu prof. Miloslav Petrusek. Kniha vychází ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů.

Dál – dál a dál João Guimarães Rosa: Dál – dál a dál

Nový svazek Lusobrazilské knihovny nakladatelství Torst. Honák Soropita si vzal za ženu dívku z nevěstince, dobrodružný život pověsil na hřebík a stal se váženým hospodářem. Nečekaná návštěva starého přítele v něm však probudí pochybnosti nad ženinou věrností a počestností, žárlivost i starou touhu udělat pořádek po pistolnicku. Druhé, přepracované vydání překladu této neobvyklé milostné novely z brazilského sertãa z Tanečního souboru Joãa Guimarãese Rosy navazuje na vydání novely Burití v nakladatelství Torst, jež se setkalo s mimořádným ohlasem. Knihu doplňuje obsáhlý Rosův rozhovor o jeho pojetí literatury a fundovaná studie překladatelky Vlasty Dufkové.

Soustředné kruhy Věra Linhartová: Soustředné kruhy

Obsáhlý svazek shrnuje v autorčině výběru a uspořádání téměř všechny její eseje o českém a evropském moderním výtvarném umění a literatuře a o japonském umění, myšlení a kultuře. Psány byly v 60. letech česky, po roce 1968 francouzsky. V překladu do češtiny zde tyto zásadní texty vycházejí vůbec poprvé. Kniha svým významem překračuje hranice nejen českého, ale i evropského myšlení o kultuře, umění a světě. Je rozčleněna do oddílů, z nichž každý autorka uvádí vlastním novým úvodním textem. Součástí svazku jsou doslov Marie Langerové, úplná bibliografie díla Věry Linhartové, ediční poznámka Miloslava Topinky a rozsáhlý jmenný rejstřík.

Vladimír Jindřich Bufka Vladimír Jindřich Bufka

35. svazek edice Fototorst. Vladimír Jindřich Bufka (1887–1916) je neprávem opomíjeným českým fotografem. Byl všestranně nadaným tvůrcem a chemikem. Svého času konkuroval Františku Drtikolovi. Jeho ateliér v pražské Lucerně byl zároveň významným uměleckým salonem. Českou fotografii ovlivňoval od svých 21 let, kdy začal publikovat své fotografie i texty. V jeho vlastním díle se prolíná secesní symbolismus s „naturalismem“ momentní fotografie a impresionismem. Mistrně zvládl novou techniku tříbarevného gumotisku, která byla tehdy považována za zvláště vhodnou pro uměleckou fotografii. Technické mistrovství ho vedlo k obtížným motivům (např. noční snímky). S první široce využitelnou technikou barevné fotografie, autochromem, se seznámil přímo u jeho vynálezců, bratří Lumierů v Lyonu. Zemřel ve věku 29 let na leukemii. Autorem monografie je historik fotografie Antonín Dufek.

více informací na www.fototorst.com

Peter Župník Lucia L. Fišerová: Peter Župník

34. svazek edice Fototorst. Fotograf Peter Župník (* 1961 v Levoči) študoval užitú fotografiu na Strednej škole umenia a remesiel v Košiciach a na pražskej FAMU. Od roku 1987 pracuje ako voľný fotograf. V roku 1995 sa presťahoval do Paríža, kde žije a tvorí doteraz. Už počas pobytu v Prahe sa Peter Župník vyprofiloval ako jeden z najvýraznejších členov tzv. slovenskej novej vlny – voľného zoskupenia slovenských fotografov študujúcich v priebehu osemdesiatych rokov na FAMU u profesora Jána Šmoka. Po prvotných pokusoch na poli fotografickej reportáže začal ako jeden z prvých československých fotografov vstupovať do fotografie nenápadným maliarským zásahom, ktorým ju vizuálne aj obsahovo posunul za hranice reality. Fascináciu drobnými, zdanlivo banálnymi predmetmi a prírodninami, v ktorých prostredníctvom detailného pohľadu, malej hĺbky ostrosti a domalieb hľadá skrytú poetiku, najvýraznejšie prejavil vo svojom fotografickom cykle z deväťdesiatych rokov Malé veľké veci. Autorkou sprievodnej štúdie je Lucia L. Fišerová, historička umenia, nezávislá kurátorka a kritička fotografie.

více informací na www.fototorst.com

Svatý Vít Josef Sudek: Svatý Vít

Šestý svazek v knižní řadě fotografických cyklů Josefa Sudka přináší v této šíři vůbec poprvé Sudkovy unikátní a z velké části dosud nebublikované fotografie z přestavby pražské katedrály ve 20. letech 20. století spolu s jeho dnes již klasickými snímky Svatého Víta z dalších let jeho života. Sudkova práce se světlem, čekání na vhodný okamžik k zachycení jedinečných scenérií v interiérech chrámu zde dosáhly svého vrcholu. Kniha je doprovozena úvodním slovem Josefa Mouchy, esejem Jaroslava Durycha ze Sudkova portfolia z roku 1928 a podrobným umělecko-historickým komentářem Kláry Benešovské a Jana Chlíbce.

více informací na www.sudekbooks.com

České snění Pavel Kosatík: České snění

Čtivě napsaná kniha historika Pavla Kosatíka je věnována kolektivním českým snům 19. a 20. století, které vypovídaly zejména o falešných představách, touhách a iluzích, které Češi měli o sobě samých. Sny, které Kosatík zkoumá, popisuje a představuje čtenářům jsou: Sen o Slovensku, Sen o cestě na jih, Sen o pravlasti, Sen o tělesné zdatnosti, Sen o vyhraných bitvách, Sen o Lužici, Sen o Rusku, Sen o SSSR, Sen o moři, Sen o koloniích, Sen o státě pro 40 milionů lidí, Sen o Rukopisech, Sen o životě bez Němců, Sen o novém náboženství, Sen o jazyce, Sen o Podkarpatské Rusi. Kosatík vlídně, vtipně a přitom naléhavě ukazuje, jak mnohé z těchto snů vedly český národ k tragickým koncům a snaží se apelovat na střídmost a rozvahu v naší národní sebereflexi. Kniha je doplněna desítkami unikátních obrázků, které podtrhují mnohdy bizarní, někdy ale i dojemný rozměr snů, které český národ snil v uplynulých sto padesáti letech.

A pásly by se tam ovce... Anna Fárová: A pásly by se tam ovce...

Autobiografický text historičky fotografie Anny Fárové (* 1928 ) vznikal původně jako rozhovor, který s autorkou vedl Viktor Stoilov v letech 2004–2005. Dokončen byl v roce 2008. Text je doplněn desítkami unikátních fotografií, mimo jiné od Henriho Cartier-Bressona, Josefa Koudelky, Inge Morathové, Irvinga Penna, Marca Ribouda a André Villerse.Text byl poprvé publikován v knize Anny Fárové Dvě tváře (Torst 2009) spolu s jejími texty o fotografii a úplnou bibliografiií jejího díla. V témže roce byl čten na pokračování v Českém rozhlasu. Zájem posluchačů Českého rozhlasu dal podnět k tomuto samostatnému vydání.

Ivan Pinkava Ivan Pinkava

33. svazek edice Fototorst. Fotograf Ivan Pinkava (* 1961) si během takřka třiceti let vytvořil vlastní, svébytný vizuální jazyk, který lze ztotožnit s jeho vlastním uvažováním o světě. Figury a zátiší se v autorově díle prolínají, jsou aktualizovaným zrcadlením hlubších myšlenkových procesů navázaných na řeč tradiční západní kultury. Fotograf cíleně vstupuje do známých ikonografických situací, aby je – někde nepatrně, jinde radikálně – pozměnil, zpřeházel, přejmenoval, vyprázdnil, zastřel nebo jim dal vyniknout v jiném osvětlení. Pinkava rozostřuje konvenční významy skryté za jmény antických a biblických postav. Za dějinnými kulisami nachází cosi společného, platného pro současnost i budoucnost – předobrazy lidské nejistoty pramenící z vlastní tělesné pomíjivosti. Autorem monografie je historik umění, výtvarný kritik a kurátor Petr Vaňous.

více informací na www.fototorst.com

Jan Ságl Magdalena Juříková: Jan Ságl

32. svazek edice Fototorst. Jan Ságl (* 1942 v Humpolci) patří k průkopníkům barevné fotografie v Čechách. Zabývá se jí od roku 1979 a už tehdy prokazoval legitimitu tohoto média navzdory většinovému přesvědčení o jedinečných výtvarných možnostech černobílého snímku. Veřejnost zná nejblíže jeho krajinářskou tvorbu: krajinu s pamětí, zkoušenou a využívanou lidmi, s obdělanými poli i zbytky zaniklých civilizací, kulturními památkami i změnami. Vedle krajiny vyhledává Ságl nenápadná zákoutí kulturních metropolí, zejména Paříže. Jako spolupracovník mezinárodních agentur a časopisů je neustále na cestách. Jeho volná tvorba se vyvíjela v kontaktu s výtvarným děním, kterého byl zprvu účasten jako fotograf ve výtvarných časopisech a později do něj sám přispěl účastí na výtvarné podobě koncertů psychedelických kapel, které uskutečnil se svou manželkou, výtvarnicí Zorkou Ságlovou.

více informací na www.fototorst.com

Jan Reich Petr Třešňák: Jan Reich

31. svazek edice Fototorst. Jan Reich (* 1942) je pokračovatelem české fotografické tradice spojené se jménem Josefa Sudka. V počátcích se věnoval zátiší, portrétu i dokumentu. Vytvořil cyklus portrétů cirkusáků a sérii mometek Paříže. Od 70. let se přiklání k fotografování venkovské a městské krajiny. Fascinuje ho svět mizejících pražských periferií i vesnických tradic, dlouhá léta dokumentuje krajinu Sedlčanska, jež se stala jeho druhým domovem. Pracuje se starými velkoformátovými fotoaparáty, jeho doménou je hledání smysluplných hodnot ukrytých v krajině, lidských sídlech i setkáních. Jeho kniha Bohemia, oceněná cenou Magnesia litera, mapuje významné domácí historické a architektonické památky.

více informací na www.fototorst.com

Rozhovory Karel Kryl: Rozhovory

Obsáhlý soubor rozhovorů, které Karel Kryl poskytl v letech 1968–1994, tvoří nejen jedinečný autoportrét jedné z nejvýznamnějších osobností české kultury druhé poloviny dvacátého století, ale i neocenitelnou kroniku doby, zachycující postřehy o stovkách osobností české a slovenské kultury, politiky a společnosti za dobu téměř čtyřiceti let. Téměř třetina rozhovorů je zde tištěna ve slovenštině – v jazyce, který Kryl miloval stejně jako češtinu. Rozhovory ze 60., 70. a 80. let zachycují Kryla bojujícího za svobodu a demokracii v Československu, rozhovory z let 1989–1994 jej představují jako prvního ostrého kritika chyb české a slovenské politiky a společnosti po roce 1989. Kniha je doplněna více než čtyřiceti unikátními fotografiemi a dokumenty, jmenným rejstříkem a ediční poznámkou. Svazek uspořádala a obrazovým doprovodem doplnila Marlen Krylová.