Vybraná inteligence jako jistá překážka spisovatelských zázraků

MF Dnes, 27.5.2005

Josef Chuchma

Sylva Fischerová debutovala jako třiadvacetiletá v roce 1986 básnickou sbírkou Chvění závodních koní. Poezie té knihy vykazovala vysokou kulturu, byla prosáklá odkazy, aniž ztrácela živost a konkrétnost. Po prvotině následovaly se čtyř až pětiletými odstupy ještě tři svazky poezie, z mladého talentu se stala „dospělá“ básnířka, nicméně od roku 1999 Fischerová žádnou další knihu nepublikovala. Stalo se tak až nyní, avšak paperback Zázrak obsahuje deset povídek a Sylva Fischerová tak fakticky debutuje znovu -jako prozaička.

Povídky Zázraku jsou evidentně autobiografické; Fischerová u většiny žijících lidí „neprovalí“ celou jejich identitu, v osobních údajích zůstává u náznaků, ale v popisech rodinného prostředí je „uchopitelná“, byť přímo nevysloví kupříkladu jméno svého otce, filozofa J. L. Fischera (1894–1973). Vypráví v ich-formě, prózy poskládala víceméně chronologicky: v prvních dvou je vypravěčka ještě dítě, jednou pubescentka, jednou jedenáctiletá „Sylvička“; na konci knihy má Sylva svoji rodinu s dvěma dětmi a její matka umírá. „Ústa jsem měla plná popela. Možná to byl popel fénixe, možná maminky. Možná můj. Čas je jen relativní. Možná to byl popel z knížky o čase, kterou maminka nikdy nenapsala. Nebo to byl popel času. Z toho vyroste nový čas. Nová smrt. Nové vítězství,“ uvažuje vypravěčka na matčině pohřbu v závěrečném textu Zázraku.

Citované věty mohou posloužit i jako náznak poměrně dramatického pnutí, možná přímo sváru, s nímž se Fischerová v sobě potýká asi odmala – mezi racionální (s přibývajícím věkem vyloženě intelektuální) analýzou a emotivním prožíváním, mezi abstrakcí a konkrétností, mezi pocity obrovských závazků a běsné potřeby vymknout se jim, mezi návykem pobývat v hájemství knih a obavou (či nechutí?) z utonutí v něm.

V povídkách Zázraku na to můžeme narazit na nejednom místě, ale máme takový dojem i z této prvotiny jako celku. Autorka se neváhá položit do dialogů a popisů, protáhnout je téměř do zbytečné názornosti (zejména v nejslabším čísle knihy, v Poetce), ale závěr povídek vyztuží myšlenkou, „teoretickým“ shrnutím uvedené situace. V povídkách Theodicea a Knihovna se rovnou prolínají citace z myslitelů s konkrétními „pohyby“ vypravěčky, mimo jiné s vyklízením otcovy knižní pozůstalosti. Potkáme se s nespisovnými výrazy i s partiemi jak z filozofického spisu (například „Zla byly plné noviny, kde jazyk byl zbaven svého účelu a úkolu, totiž odkrývat to, co není zjevné, co není nasnadě a po ruce a tuto odkrytost vést k druhému“). Úroveň povídek je tedy poněkud kolísavá, respektive druhá polovina svazku (přesněji: poslední čtyři prózy) je lepší než polovina první; nikde však autorka nejde pod určitou uměleckou úroveň, velmi „dobré vychování“ jí to prostě nedovolí.

Svazek Zázrak je svým způsobem bildungsromanem v povídkách, líčením osobní cesty ke skutečné dospělosti a samostatnosti v deseti obrazech. V kontextu nyní vydávané české prózy jsou poměrně ojedinělé partie, v nichž se Fischerová svěřuje s tím, jak se snažila dostát svým intelektuálním nárokům a závazkům, a přitom studovat komunisty řízenou univerzitu. Do těchto vzpomínek se zde málokomu chce, protože – při naprosto poctivém přístupu – takové vzpomínání nemůže nebolet: kdo při zkouškách neodpapouškoval poučky z marxismu, neprošel do vyššího ročníku. Jinými slovy: postoupil ten, kdo vyhověl, podlehl nátlaku a tím napomohl režimu. Tvrdit si dnes něco jiného je lež. Fischerová tehdejší mizerii a „schízu“ nezastírá, nicméně obaluje ji pojmy, jimž se věcně nedá nic vytknout, jenže normalizační dilemata tím ztrácejí na bolestné naléhavosti.

„Co bylo nutné/ udělali jsme,“ začíná jedna báseň v autorčině první sbírce Chvění závodních koní. Lze říci, že v Zázraku Sylva Fischerová skutečně udělala, co považovala za nutné: přehlédnout svou dosavadní životní cestu, vyčistit prostor pro to, co ještě přijít má. Zázrak je kniha nepochybně svá.

***

SYLVA FISCHEROVÁ

Zázrak

Torst, Praha 2005, 212 stran, doporučená cena 229 korun.

Foto popis| Portrét Sylvy Fischerové použitý na záložce její prozaické prvotiny Zázrak

Foto autor| FOTO: KAREL CUDLÍN