Přichází mladý konstruktér inspirovaný Kunderou

MF Dnes, 29.10.2004

Josef Chuchma

V Trutnově roku 1976 narozený a v Praze vystudovaný i žijící Marek Přibil se ve své prvotině Pavouk představuje jako snaživý a nikoliv netalentovaný „kunderovec“. Duch v Paříži žijícího konstruktéra románových staveb je v Přibilově debutu přítomen několikanásobně.

To, že jedna z postav, vysokoškolský profesor estetiky, zrovna čte a analyzuje Kunderův román Nesmrtelnost, je atributem nejviditelnějším. Sám profesor je kunderovskou postavou, jeho existence jeví se poněkud směšnou a obestřenou sítí paradoxů.

A jako Milan Kundera v Nesmrtelnosti vyvozuje z jednoho gesta řetězce situací a významů, tak Přibil z jedné jediné tragikomické situace na pražském nábřeží vystaví – nutno dodat, že čtivou – pavučinu vztahů a příběhů několika osob, které v onom okamžiku měly k sobě blízko místem pobytu. Avšak nejen jím, jak postupně vychází najevo...

Aby to nebylo málo, debutant „kunderovští“ na druhou, přímo obnažuje racionální konstrukci své prózy, kreslí do textu její schémata, popisuje příčinné souvislosti, pojmenovává použité vypravěčské principy, provozuje jakýsi průběžný seminář, kterak je jeho puzzle poskládána.

Zamýšleným paradoxem Kunderova, potažmo kunderovského přístupu k psaní, ale i ke světu jako takovému je vysmeknutí věcí a dějů z racionálně stavěných konceptů. Tvůrce nezastírá umělost své prózy, je čtenáři laskavým průvodcem příběhem, ale současně jej „zrazuje“ tím, že z vyprávění probleskuje cosi „nedomluveného“, tajemného, zahaleného, něco, co je mimo rozumově uchopitelné obsahy. Umělost se prolamuje „do života“.

Kunderovské postavy bývají zaskočeny: život si nějak naplánují, hezky si všechno zařídí, obstaví se bariérami, avšak dostavuje se náhoda, zrada, s níž nepočítaly. Sestavit mechanismus a skloubit jej s náhodou do vyladěného, takzvaně přirozeného celku vyžaduje od spisovatele značný rozmysl a cit. Marek Přibil připomíná bystrého matematika, který zadanou úlohu rychle a elegantně řeší, ale musí ještě ujít dost velký kus cesty, aby ovládl i filozofii matematiky, aby pronikl do prostorů, jež se nacházejí „za“ rovnicemi.

Pointa Pavouka, již tu pochopitelně neprozradíme, je schválnost, nutná tečka za konstruktérstvím, které tu převažuje nad, zjednodušeně řečeno, lidskou dimenzí. Vypravěčské maso, jímž je kompoziční kostra v Pavouku obalena, debutant někdy servíruje hodně za syrova, jako živočišnou kompenzaci: proto uspěchanost a plochost v líčení sexu.

V každém případě však Marek Přibil v sobě nese slibný tvůrčí potenciál.